logo

Grevelingen I


Vrátili jsme se na začátek dění do maloměsta Oude-Tonge, abychom měli k dispozici naše auto kvůli nákupu nových lan (viz úvod článku ze 3. týdne). Zůstáváme od čtvrtka až do úterý, aby měl pán z Lanexu dost času odepsat. Hezkej plán, ale zaslání nabídky v pátek se nekonalo. V pondělí už se Vašek neudržel a pánovi zavolal. Jaké překvapení, když telefon zvedla pánova kolegyně. Ach, ta komunikace, paní od pána dostala nějaké pokřivené informace, navíc místo slibovaného vyzvedávání v NL nám chtěli balík zaslat z Čech za nehorázné poštovné - na což bychom museli čekat minimálně další týden (a plácat se zas v okolí). Zkrátka komunikační šum level milion, ještě týž den jsme vzali auto, odjeli do blízkého jachtshopu, vybrali 3 nejdůležitější lana a čau, zítra se jde plachtit. Zbylá lana koupíme v létě, až se na skok vrátíme do Čech.

tulipany Mimo tento důležitý nákup jsme zvládli vyprat všechno prádlo včetně povlečení, jít na trh, přijmout návštěvu (Airbnb domácí), jet autem na výlet za tulipány (konečně), další výlet do Battenoord za plameňáky (kteří tam však nebyli), a skoro každý den jít na kafíčko. Těžkej život.

Také hlásím, že po týdnu mi již splaskl otok nártu a chodím normálně. Zato prsty nohou mám stále zvláštně barevné a s bezdůvodně vznikajícími puchýři.

Grevelingenmeer

Grevelingenmeer je největší slané jezero v západní Evropě. Vzniklo výstavbou přehrad Brouwersdam a Grevelingendam v roce 1971. Je to vyhledávaný ráj vodních sportů se slanou vodou. Celá oblast jezera včetně jeho ostrůvků a některých přilehlých břehů je přírodní rezervace, na některá místa se kvůli ochraně fauny nesmí chodit nebo jezdit. K parkování u vybudovaných kotvišť u ostrůvků opravňuje koupě celoroční nebo týdenní karty.

Herkingen

Dopolední kafíčko v Oude-Tonge u Loly, rozloučit, zahřát motor, a jedem! Teda, jeli bychom, ale Vašek náhodou objevil zase vodu v lodi. Tentokrát pod podlážkou v kajutě. Jsou tam takové dva čtyřúhelníkovité prostory, které byly plné vody. No nic, vytíráme a stejně pojedem, to nebude nic vážného. První komora celkem drama - naštěstí jsme v ní byli sami - chyba se zpátečkou a chyba s převazováním lana na vertikále (něco na nás křičeli megafonem, sdělení jsme však jaksi neporozuměli). Hltáme oběd na čekacím mole před druhou komorou. Tam nás jede asi 5 lodí, kromě maličkého ducnutí do stěny jsme ji zvládli s přehledem; s úžasem pozoruju proplouvající medúzy (to je zen sám o sobě, nádhera, ale potřebuju se zklidnit ještě trochu déle). Už jsme v Grevelingenmeer. Navrhuju zakotvit na kafíčko v přístavu Bru hned za komorou, okolo kterého projíždíme. Pak jen přejezd do velikánské sportovní mariny v Herkingen (má skvělé hřiště). Plachty jsme dnes nakonec nevytáhli, stresu už bylo dost.

Dva ostrůvky Moselbank

moselbank Dopoledne nákup, sprcha, oběd, a jedeme konečně zkusit ty naše plachty! Šli jsme na to opatrně, i když tolik nefoukalo. Hlavní plachtu máme zrefovanou. Kosatku jsme měli nejprve obavy vytáhnout, ale protože loď se nám pouze s hlavní plachtou neovládala dobře, došlo i na ni. A byl to krásnej pocit! Zpíváme si známou písničku od Mig 21 a připadá nám vážně snadné žít. Obeplachtili jsme souostroví dvou malých ostrůvků mezi marinami Herkingen a Bruinisse, a podle plánu jsme u jednoho z nich přistáli. Ostrůvek sdílíme s jednou další lodí, u protějšího je lodí víc. Oskar si procházku po malém kusu pevniny bláznivě užíval, jako by nikdy neviděl trávník.

Dvě noci zaseknutí na opuštěném ostrově Stampersplaat

stampersplaat Odplouvání mohlo být dramatické, protože se mi na samém konci vypouštěného lana vytvořil uzel. Naštěstí stál na molu přihlížející pán a obratně lano uvolnil. Pěkně jsme plachtili až na ostrov Stampersplaat. Zvedá se vítr, ale ráno brzy vstaneme, a měli bychom zvládnout krátký přejezd do Brouwershaven. Ale už v noci nás budí zvuky silného větru, kapitán odjezd zamítá. Dle předpovědi vítr zeslábne na přijatelnou hodnotu až zítra. Bojím se, že nevyjdeme s vodou, štve mě, že jsme si předpověď počasí lépe nepromysleli. Naštěstí ale vše dobře dopadlo, neumřeli jsme hlady, voda došla až těsně před (bezpečným) odjezdem, a nijak jsme se nenudili. Byla to tedy cenná zkušenost, že s vodou vyjdeme i tři noci (ale musí se šetřit opravdu hodně). Vítr byl velmi silný, ale pršelo méně, než co hrozila předpověď, a tak jsme ostrov prošli křížem krážem. Sledovali jsme otisky kopyt v hlíně, ale žádná velká zvířata jsme nepotkali. Našli jsme jen hnízdo s vejci jako pěst.

hnizdo

Brouwershaven

brouwershaven Brouwershaven je krásné staré městečko, jehož přístav kdysi sloužil pro překládání piva z velkých lodí na malé. Pivovar tam však žádný není. Parkovali jsme v centru, ve staré městské marině (okolo “nové” obrovské mariny jsme jen projížděli). Procházka a hřiště, kde jsme se dali do řeči s dědečkem chlapečka stejně starého jako Oskar (kluci si krásně spolu pohráli na písku), pán nám vyprávěl mj. o minulé podobě městečka a celé oblasti.

Ossenhoek

Druhý den jsme vyjížděli po obědě, bylo pěkné odpoledne na vytažení plachet. Jeli jsme do kotviště u severní části hráze Brouwersdam, kde se jen přejde silnice na hrázi, a jste u Severního moře. Paráda. Oskarovi se tam ale nelíbilo, a kromě komunikativního Belgičana parkujícího před námi se na místě nedalo nic dělat, tak jsme pokračovali na blízký ostrůvek Ossenhoek se třemi kotvišti - jedno z každé strany, pro celkem 60 lodí. Celý ostrov jsme pomalým krokem obešli asi za půl hodinky.

ossenhoek

Ouddorp

Celý den mělo dle předpovědi pršet a vát docela silný vítr, tak jsme vyčkávali na ostrově až do odpoledne, kdy měl být déšť nejmírnější. Nepršelo však skoro vůbec, a hladina byla klidná. Ukázkově jsme vycouvali z našeho místa, vytáhli plachty (tentokrát celé, protože vítr byl slabý). Naopak své svršky jsme stáhli, pražilo sluníčko. Pak přestalo foukat úplně, zatáhlo se, a ten velký černý mrak se víc a víc přibližoval. Pohodička se rychle změnila v nepříjemno až nebezpečí - proto je potřeba být na vodě pořád ostražitý a vyhodnocovat informace z několika zdrojů. Z původního “pojedeme blízko k tamtomu přístavu, jen abychom si ho prohlédli” se stalo nakonec naše útočiště. Jen co jsme zaparkovali, zvedl se vítr, spustil se liják, a burácela bouřka. Byli jsme na jejím okraji, ale i tak jsme byli rádi, že jsme přivázaní k molu, a můžeme to přečkat v suchu. Zašli jsme na pivo a hranolky do restaurace v přístavu a rozhodli se zůstat přes noc.

Archipel

V marině Ouddorp ani v jejím okolí vůbec nic není, tak chceme vyjet i přes docela silný vítr (15-20 kn). Sebrali jsme odvahu na vytáhnutí asi čtvrtiny přední plachty, a zadní vítr opírající se do tohoto tzv. “kapesníčku” nás pěkně poháněl vpřed. S tímto směrem větru bychom krásně dojeli až zpátky na začátek Grevelingenmeeru, ale ještě jsme neviděli soustroví Archipel, které mělo být nejhezčí. Navíc nám zbývala na předplacené kartě ještě jedna noc v tomto jezeře, což by byla škoda nevyužít, tak jsme zamířili tam - co na tom, že s pomocí motoru, protože proti tomuhle větru bychom museli vytáhnout víc plachet.

Parkujeme co nejvíce v závětří, tj. u největšího ze tří ostrovů. Ostrůvek je to malinký, ale pěkný. Pozorujeme prohánějící se windsurfaře a přemýšlíme, jak krajina vypadala před postavením hráze, co je na ostrůvcích ještě dílem přírody, a co už výtvorem člověka.

Ráno jsme si přivstali kvůli ideální síle a směru větru. Rychle jsme posnídali, poklidili, zapli motor, zacvakla poslední přezka záchranné vesty - a vtom se motor sám vypnul. A nechtěl naskočit.

archipel