Fryslân I

Friesland (nizozemsky), Fryslân (frísky), Frísko (česky) je největší nizozemská provincie, ve které byste skutečně měli říkat nizozemská a ne holandská, jak je běžným zvykem. Nizozemská vláda od roku 1997 uznává oficiální název Fryslân a od roku 2004 byl tento název ve všech oficiálních dokumentech přepsán. V mapě jsou najednou u měst dva názvy nad sebou - fríský nahoře, nizozemský dole.

V neposlední řadě mají milou vlajku, která je zde často vidět - objevuje se i na mnohých obchodních artiklech. Sedm symbolů, které připomínají srdíčka, jsou ve skutečnosti okvětní lístky (pompeblêden) leknínu stulíku žlutého, kterého jsme zde potkali požehnaně. Nicméně symbolika sahá do středověku, kdy Fríské království čítalo sedm (nebo prostě vícero) území, které se společnými silami bránily vikingským útokům.

Když jsme se dříve s Nizozemci bavili, co v jejich zemi určitě nevynechat, do jednoho se shodovali - Frísko. Tvrdili, že je tam nádherná příroda, hodně vodních cest, klid a milí lidi. Dnes musíme se vším uvedeným souhlasit.

Ostrov Marchjepolle v Tjeukemeer

Ráno kolem nás projížděla loď s českou vlajkou, a přestože mířili opačným směrem, odpoledne jsme se potkali ještě jednou. Zdravíme do Litoměřic. Zastávka v Echtenerbrug na nákup a oběd. Dali jsme si všichni místní Pannenkoeken, tlustou palačinku pojídanou jen na sladko nebo se slanou náplní (na rozdíl od francouzských crêpes je opravdu tlustší a méně úhledná, ale to neznamená, že jsme si nepochutnali). Z restaurace pozorujeme, jak se zde platí poplatek za zvednutí mostu (je to taková fríská specialita): osoba ovládající most zhoupne směrem k projíždějící lodi dřevák navěšený na prutu, posádka lodi dřevák chytí a vhodí do něj požadovaný finanční obnos - to je obvykle napsáno na ceduli před mostem. Také jsem to zvládla. Přejezd k blízké benzince (ne, už nikdy nebudeme tankovat přímo do lodi, hezky zpátky k plnění přes kanystr, lodní benzinky nemají tlak pistole dimenzovaný na velikost naší nádrže). Spát budeme v jezeře začínajícím hned za městečkem, bojky obsazené, v kotvišti jsme místo našli. Nechali jsme se zlákat projíždějící loďkou se zmrzlinami. Před začátkem slejváku jsme se stihli vykoupat, Oskar poprvé “ležel” na hladině v plovací vestě.

Langweer

Ráno jsme hned na jezeře vytáhli plachty a krásně plachtili, později i kanálem. Podjíždíme zvedací most dálnice. Oběd na bojce v jezeře Langweerder Wielen, během nějž jsme pozorovali blížící se malý dešťový mrak, kterému jsme se na chvíli schovali uvnitř v lodi. Poté přejezd k mostu, jehož výška se na mapě a v Almanaku neshodovala, a ta spodní se přibližovala k výšce našeho stěžně. Vašek vylezl až nahoru pod most, aby byl ve výšce našeho stěžně, a zhodnotil most jako nedostatečně vysoký pro průjezd. Nevadí, objedeme to jinudy, kanálů bylo v okolí dost. Přes jezero zase vytahujeme plachty, pozorujeme okolí, pohodička, jenže u kanálu, do kterého chceme vjet, je cedule přeškrtnuté plachetnice. Lovím v Almanaku, a píšou tam něco o neprůjezdném mostu… Vystresovaně jsme obrátili loď zpět k jezeru a přístavišti určenému pro “projíždějící”. Nakonec to byla hezká vesnička, ve které jsme zašli na výbornou večeři do restaurace.

Sneek

V marině nás vyvedli z omylu o nezvedacím mostu. S porozuměním jednoho slovíčka v Almanaku nyní chápeme, že neotvírací je most o několik kilometrů dál než potřebujeme, takže jedeme podle včerejšího plánu č. 2: do města Sneek. Cedule s přeškrtnutou plachetnicí znamenala, že se nemůže jezdit na plachty, případně může se zapnutým motorem běžícím na volnoběh. Když jsme kolem ní znovu projížděli, kapitán kolem nás na plachty projíždějící plachetnice řekl, že jen musíš být připraven kdykoli rychle motor zapnout - což by ostatně kapitán měl být připraven tak jako tak.

Cesta byla dramatická co do okolního světla, nádherně kontrastní bílé kumuly na obzoru, zelená šumící tráva, a my v tichosti částečně vytažené přední plachty rozrážejíc modrou vodní hladinu zčeřenou malými vlnkami. Obávaný most se skutečně zvedl. Po odbočení do kanálu vedoucího do Sneek s námi poryvy větru cloumaly až příliš, a tak jsme závěrečný kus do centra domotorovali. Procházka po městě s obědem. Vašek se odpojuje a autobusem a vlakem projíždí proplouvaná místa posledních čtyř dní - jede pro naše auto, kterým našeho pasažéra (babičku S.) odpoledne odvezeme na letiště: cestou tam jsme jeli po hrázi Afsluitdijk dělící IJsselmeer a Waddenzee, a na kafíčko zastavili v městečku Medemblik. Na pozdní večeři zpět na lodi.

Ve městě zůstáváme ještě další den: procházky, hřiště, kafíčko v chráněné dílně, nákup. Domlouvání servisu, kterým chceme Carel potěšit, aby tu nebyla tak sama, až odjedem příští týden na pár dní do Čech.

Také jsme si v turistických informacích koupili vlajku De Marrekrite, která opravňuje ke kotvení na přírodních kotvištích, kterých je ve Frísku opravdu hodně. Spravuje je (seká trávu, vyváží popelnice, opravuje a buduje) nezisková organizace. Koupě vlajky za symbolický poplatek 15 € není povinná, ale je očekávaná. Stejně funguje i jedna záchranářská námořní organizace KNRM, která vás prý zachrání, i když vlajku nemáte, případně si ji odmítnete koupit.

Kotviště mezi IJlst a Heeg

Dnes máme v plánu jen kratičký přejezd. Vymotat se z centra Sneek, nechat si otevřít 3 mosty, projet okolo ikonické vodní brány - je hezké pozorovat místa po kterých jsme se poslední 3 dny procházeli z perspektivy vodní hladiny. Obědová pauza v IJlst u větrného mlýna, vyskakujeme ven na krátkou obhlídku doporučované místní fontány. Ještě jeden most, na několik minut vytahujeme přední plachtu na tichý průjezd kanálem (a kafíčko), a už vidíme plánované kotviště, úplně prázdné, když v tu se ze zatáčky vynořila loď (ale krásná) a na kotviště dorazila před námi (nevadí, místa je tu dost). Vrhla jsem se na úklid a do několika malých jednoduchých úprav lodi (např. zalepení ostrých hrotů šroubků ve stěně u záchodu).

Heeg

Krátký přejezd do městečka Heeg. Marina je spojená s kempem, pohybovalo se tam hodně lidí. Pereme. Odpoledne Vašek jede autobusem do Sneek k autu, a rovnou na letiště pro dědu. Já s Oskárkem procházka, hřiště, nákup. Večer přijíždí děda, party začíná!

Stavoren

Po ranních sprchách a nákupu vyrážíme do jezera Heegermeer/Fluessen, větru nebylo moc, ani neměl správný směr, ale když to šlo, jeli jsme na plachty. Obědvali jsme na bojce u ostrova v západním konci jezera Fluessen, a tamtéž jsme vyměnili kosatku za genu (malou přední plachtu za větší, vůbec poprvé jsme na to získali odvahu). I tak foukalo ale málo, do města Stavoren jsme domotorovali. Hned při kotvení nás z břehu oslovili lidé, ze kterých se vyklubali první majitelé naší lodi - poznali ji už zdálky i po těch letech a i přes ten neskutečnej bordel, který zrovna ten den loď hyzdil. Setkání s majiteli bylo moc krásné. Také jsme se během těch několika společných minut dozvěděli spoustu informací z historie a konstrukce lodi, které jsme doplnili do článku Kdo je Carel. Večer procházka po městě.

Makkum

Dopoledne vyjíždíme ze Stavoren do IJsselmeer přelidněnou (přeloďněnou?) komorou (stoupáme necelý metr nahoru). Je to soustava dvou paralelních komor, před kterýma je seřazovací koridor, kde nás čekalo ve dvojstupu asi 20 lodí. Normální holandská neděle. Vítr k nám byl zase milosrdnější než jeho předpověď, mohli jsme pomalu plachtit. Na oběd poprvé kotvíme, a to poblíž větrného parku Fryslan na severu IJsselmeer. Koupačka. Blížil se černý mrak, odjeli jsme z kotviště na motor i plachty, pak jen na jedno, pak jen na druhé. Starý přístav je v Makkum za zajímavou komorou: malé lodě najíždí do komory, i když je most přes ni šikmě vedoucí stále dole - vešli jsme se před něj. Zážitek byl ještě umocněný typickým frýským placením do dřeváku. Pak nám jel pán ovládající komoru ukázat naše místečko v přístavu - vešli jsme se do něj úplně přesně. Na procházce s pivem nás zastihl lijavec.

Kotviště na ostrůvku u Heeg

Děda si hned ráno připsal dobrý skutek: při procházce našel nějaký mobil. Nebyl zamčený, tudíž Vašek volal zpět na nepřijaté hovory, a tak se nám podařilo najít majitele, který ihned vyslal svého kolegu mobil vyzvednout. Ten na majitele napráskal, že tu noc příliš pil, pak poděkoval a odjel.

My jsme vyjeli z městečka úzkým kanálem východním směrem, tudíž zrovna proti větru, tudíž na motor. Sluníčko peče, zastavujeme za mostem ve vesnici Tjerkwerd - další most na konci vesnice má stejně polední pauzu, a tak se vykoupeme a taky si dáme oběd. Po procházce krátký přejezd do města Bolsward. Na vjezd a výjezd do města bylo potřeba, aby pro nás zastavili dálnici, a zvedli most. Zde typická odpolední kombinace kafíčko + nákup + hřiště + procházka. Za zmínku rozhodně stojí kostel s prosklenou střechou. Spát jsme chtěli ale v divočině, tak pokračujeme dál. Oski vytuhnul v 7. Je krásný večer, sluníčko rozehrává v krajině nádhernou barevnou hru. Děda volá “jedem ještě dál!”, a tak jedeme a jedeme, přes náš první “samoobslužný - zelfbediening” most (který pro nás otevřel pán stojící na břehu - šlo jen o zmáčknutí tlačítka, vše ostatní bylo k našemu zklamání automatické). Pak jsme uháněli ještě k poslednímu mostu, stihli jsme to těsně před odchodem brugwachtera domů, mohli jsme tak zakotvit až u jednoho ze dvou ostrůvků u Heeg, kde jsme zabrali asi předposlední místečko.

Ostrůvek ve Sneekermeer

Po snídani vyrážíme zpět do Heeg na nákup, doplnění vody a do sprch (a na hřiště). Pak už kanály na plachty, okolo ranního kotviště, oběd u mola kdesi v kanálu. Odpoledne jsme si užili plachtění po Sneekermeer. Postupně vítr slábl, tak jsme začali hledat kotviště, a zastavili u malého ostrůvku. Oskar se z neznámého důvodu svlékl do naha (vlastně nás překvapilo nejen to, že to dělá, ale že to vůbec umí, protože se obvykle sám svlékat odmítá) a radostně běhal po ostrůvku (měl cca 3x50 metrů) s kupičkami posekané trávy, která z něj odpadávala, a on se tomu řehnil jako blázen. Pak prohlásil, že se chce koupat v jezeře (to je novinka posledních dní), a tak ho tam Vašek vyráchal. Pak nám děda přichystal grilovačku na jednorázovém grilu.

Sneek a odjezd do Prahy

Ráno jsme ještě na chvíli vytáhli plachty na přejezd do města Sneek, kde odložíme Carel do servisu. Předtím ještě předodjezdová logistika: Vašek autobusem vyzvedne auto, my s dědou při procházce městem dokoupíme prezenty, sraz na lodi, balení. Děda s Oskarem jede autem do servisu, já s Vaškem na lodi. Domlouvání se servisákem. Odjezd. Zastávka v blízkém Joure, Vašek vytelefonoval, že tam mají místní gin, který chtěl dlouho koupit. A pak už “na výlet domů” do Prahy.