logo

Waddenzee a Frískem zpět


Lauwersoog

Za slunečného dopoledne vyjíždíme z bojky, vytahujeme plachty a křižujeme proti větru a plachetnicím směrem ke komoře, která nás vyplivne po dlouhé době do slané vody do moře Waddenzee. Hned za rohem parkujeme v přílivovém přístavu, jehož atmosféra je od těch vnitrozemských trochu jiná, jinak milá, sportovnější, jachtařská. Připravujeme se zde na náš první přejezd (přílivovým) mořem s jeho proudy, mělčinami a kanály mezi nimi, sháníme informace, kde se dá:

  • samozřejmostí bylo důkladné prostudování map (kdy jsme se konečně naučili, že některá čísla na mapě neoznačují hloubku vody, ale výšku pevniny, která vyleze nad nejnižší odliv - kouzlo přílivových vod)
  • telefonát do cílového přístavu
  • debaty se sousedními jachtaři (zdravíme Legolase, který mi pomohl uvědomit si, že případné uvíznutí na mělčině a následné naklopení lodi na souši není nebezpečné)
  • vlastní pozorování mělčin a chování vody dalekohledem z vrcholku přehrady (kde jsem našla čtyřlístek).

To vše pomohlo i k přípravě psychické. Můžeme jít v klidu na nákup a hřiště. Pereme, věšíme prádlo jako vždy spolu (sousední paní oceňuje naši společnou aktivitu, že prý to vypadá romanticky a láskyplně a nevím co milého ještě vykládala - přitom je to pouze aktivita praktická, aby nám nic nespadlo do vody, a šlo to trochu rychleji než samotnému). Po všech výpočtech budík nastaven na 6:00.

Schiermonnikoog

Ta brzká rána mají něco do sebe, ten klídek a barva vstávajícího sluníčka… Snídaně, úklid, v 7 nabíráme vodu (kterou jsme posléze zase celou vylili, protože jsme si uvědomili, že na “hydrantu” byla nálepka “trinkwater” poněkud natržená, neúplná. Někdo strhl část nálepky se slůvkem “geen”, což znamená žádný. Geen trinkwater je tedy doslova žádná pitná voda, tedy že pitná není).

Máme to proti větru, vybojkovaná trasa se zužovala, a hlavně protože přejezd musíme stihnout do určité hodiny (protože příjezd do přístavu při odlivu téměř vysychá), je potřeba motorovat. Cestu jsme zvládli bez ztráty kytičky. V ostrovním přístavu nás vřele vítal místní havenmeester, který nám pomohl i zakotvit na jím určené místo. Po chvíli přijela další loď naší velikosti, která se měla navázat na nás - bylo to poprvé, co se někdo vyvazoval na nás. Byli to zkušení jachtaři, příjemná rodinka se dvěma dětmi o trochu staršími než Oskar. Děti učily Oskara chytat kraby, pán zachraňoval Oskara při sesunutí po pás do moře, s dospělými jsme řešili život v Nizozemsku, školský systém, mapy a další jachtařské vychytávky.

kola

Hned první den jsme si půjčili kola a projeli tak skoro celý pěkný rozmanitý ostrov:

majak

  • na jedné straně byly rozlehlé pláže Severního moře (kde jsme si v pohodlné restauraci dávali kafíčko a další osvěžení),
  • dále jsme projížděli skrz dunovitý terén s občasnou suchomilnou zelení (kde jsme se šli projít k rozhledně, která nebyla rozhlednou),
  • přes rozlehlé travnaté pláně s pasoucími se krávami,
  • k malé zapoldrované části s ovcemi,
  • ta přechází ve velkou vyasfaltovanou oblast tvořící příjezdovou cestu k terminálu trajektu, kolem něhož nic není,
  • pak kolem našeho přístavu,
  • parkem s jezery,
  • zase dunami k majáku (těsně před příjezdem Oski v cyklosedačce usnul, Vašek mu držel hlavu, ale zastavení ho probudilo, a tak jsme se mohli jít všichni projít k majáku, který byl naneštěstí zavřený)
  • zpět do jediného městečka, vrátit kola, nákup a zpátky na loď.

Během najetých pouhých 21 km (velká část ostrova není na kole přístupná) jsme toho viděli opravdu dost, výlet (respektive ostrov) se nám moc líbil. Cestou jsme potkali milé Čechy, kteří v Nizozemsku žijí asi 30 let (v námi neoblíbeném městě Purmerend), nyní byli na ostrově na dovolené, a zvali nás k sobě další dny na návštěvu.

Druhý den byl zatažený a občas pršelo, ale i tak jsme se šli projít do městečka na kávu a pivo (tady musím vyzdvihnout ostrovní pivo Hippo s rakytníkem). Na návštěvu jsme nakonec bohužel nezvládli jít, byla by to hodně dlouhá procházka.

priliv

Po celou dobu pobytu jsme fascinovaně pozorovali příliv a odliv, jak naše loď klesala a stoupala, jak kamenitá hráz před námi vylézala z vody, a než stihla uschnout, zalil ji další přiliv, jak si lodě zakotvené mimo přístav lehají, případně se sklápí na bahnité dno odcházejícího moře, a jak se vjezd do přístavu mění z vybójkované trasy uprostřed širého moře v mělký potůček uprostřed bahnité pláně, poblíž jehož břehů polehávají unavené bójky.

odliv

Kotviště u Lauwersmeer

Čekal nás dosud ten nejkomplikovanější odjezd, který bylo potřeba domluvit už v jeho předvečer: na nás navázaní sousedé chtěli brzy ráno odjíždět na kola, což museli kvůli manévrování odložit. V silném bočním větru za asistence naší a dohledu dalších lodí odjeli kroužit do jiné části přístavu, a čekat tam na naše místo. My jsme se na základě pozorování jejich manévru rozhodli pro manévr se springem z předního vazáku (který i máme nacvičený z mírnějších podmínek), který byl rozšířen o spoustu fenderů a čtyři lidské odtlačovače. Při skoro plném plynu a “propwashi” (boční pohyb zádi způsobený proudem vody od vrtule směřujícím na maximálně vytočené kormidlo) se podařilo odtlačit záď proti větru od mola na 60 stupňů. Rychle zařazená maximální zpátečka naštěstí zabrala, vítr špičku stočil správně téměř na druhou stranu, aniž bychom zavadili o molo nebo lodě stojící ve dvojstupu za námi. A tak jsme zamávali všem pomahačům a mohli bezpečně vyrazit směrem na pevninu.

Chvíli jsme zkoušeli plachty, ale síla ani směr větru nebyly pro nás vyhovující, tak jsme do Lauwersoog domotorovali. Zvolili jsme na oběd tenhle přístav, protože už jsme ho znali (a jako správní šetřílci jsme věděli, že po nás nebudou chtít na tu chvíli zaplatit - některá “nákupní” mola jsou zpoplatněná třeba 5 €). Došli jsme si tam koupit zase zásobu čerstvých ryb a mušlí; diesel; Vašek se díval i po hydrofooru (čerpadlo vody), ale neúspěšně.

Pak jsme jeli ke komoře - průjezdu do sladké vody - ta se ale zrovna zavírala, tak jsme si na čekacím mole vařili kafíčko. Vypít jsme ho ani nestihli, a už šup do komory. Pozor, je tam proud, který zřejmě slouží k tomu, aby se slaná voda nedostávala do sladké.

kotviste Jsme zpět v jezeře Lauwersmeer. Je krásný den, svítí sluníčko. Předpověď říká vítr 3 uzly, v poryvech 30. Poryvy nejsou, vytahujeme plné plachty a aktivně křižujeme proti větru, hecujeme se, které réčko bude dokonalejší - dobře jsem si zasportovala při tahání lan. Obloha se zatahuje, blíží se k nám černota. Přemýšlíme, kde dnes přespat, a jestli už tam domotorujeme. V tom přišel hodně silný poryv - ok, plachty stahujeme hned.

Nedaleko jsme objevili příjemné, klidné, závětrné (sou-)ostrovní kotviště s vlastním vybojkovaným příjezdovým kanálem. Zůstali jsme nakonec 2 noci kvůli zhoršujícím se povětrnostním podmínkám a odpočinku. Na místě za námi se za tu dobu vystřídaly tři lodě, a všechny měly na palubě děti. První, starší holčička lovila do síťky ryby, tak to byl ideální čas vytáhnout i Oskarovu síťku, aby se to s ní mohl naučit. Další dítě byl chlapeček Oskiho věku, běhali spolu po posekané části ostrova. Poslední byli dva starší kluci, kteří Oskara naučili hrát fotbal, s pomocí google translate s ním také chtěli hrát na babu, dosud se ale nikomu nepodařilo Oskimu vysvětlit pravidla (a co to vůbec jsou ta pravidla). Také ho chtěli samotného dvakrát vzít na procházku po ostrově, Oskar se však po pár metrech nedůvěřivě vrátil. A to vůbec není špatné. Tak jsme si prošli ostrov společně.

Kotviště u Dokkum

V ranním slunci jsme si ještě jednou pidiostrov prošli, rostou na něm tři impozantní staré vrby. Pak už komorou do Fríska, cestou zastavujeme s odpadky, u nichž kotví loď se jménem Loď. Potřebujeme se dostat do Dokkum před polední pauzou nezvedání mostů, stihli jsme to tak tak. Dokkum využíváme jako pit-stop, protože už víme co a jak. Voda zdarma, oběd, sprchy za padesátník, kafíčko na plovoucí zahrádce v centru, nákup. Projet mosty za 5 € (brugwachter nás nechává docela dlouho vycukat). Vyjedeme z města a začíná silně pršet. Zrovna jsme projeli okolo kotviště, nemá smysl se v tomhle počasí hnát dál - chtěli jsme dojet až do krásného Burdaard, smůla - tak aspoň dnes ušetříme za kotvení.

Toto kotviště je kuriózní v tom, že se nachází v místě, kde před pár stoletími stál klášter. Podle mapky je pozice lodi totožná s umístěním středověkých záchodů. Jaké štěstí, že po klášteru dnes není ani stopy.

Kotviště u Lekkum u Leeuwarden

Tři mosty jedeme vedle sebe s lodí čerstvých důchodců. Projíždíme Burdaard, pěknou frískou vesničku s kanálem lemovaným malebnými domy. Burdaard je ten se dvěma mosty ovládanými osobně jedním člověkem - dnes to byla mladá pohledná blondýnka - kterému se musí do fríského dřeváku zaplatit za průjezd, pak most zavře a následně na kole přejíždí otevírat druhý most (je to vzdálenost asi 500 metrů). Tímto stylem konvoj lodí chvíli čeká mezi dvěma uzavřenými mosty, a snaží se rozumně udržet v proudu úzké řeky a zároveň v bezpečném rozestupu od ostatních.

pier Z cesty opačným směrem si Vašek pamatoval, že u další vesnice Bartlehiem byl přímo u řeky otevřený pivovar Grote Pier. Minule na zastavení nebyl čas - dnes by se tam Vašek rád zastavil, ale není víkend, a pivovar vypadá zavřeně. Chvíli kroužíme kolem, když jsme si všimli, že ze zadní části areálu na nás někdo přívětivě mává. Přišel nám pomoct s vyvázáním lodi a pozval nás dovnitř, přestože oficiálně bylo zavřeno. Otevřeli pro nás nejprve neochotně jednu pípu - měli jinou práci, ale postupně si je Vašek získával, až společně strávili docela dost času rozprávěním o pivech, kyselých pivech, cideru, a dalším. Odjížděli jsme s osmi flaštičkami kyselých piv, s podtácky (Oski si o ně řekl, rád je považuje za volant a řídí tak), a jako bonus jsme dostali skleničku.

Před Leeuwarden je vícero kotvišť, na jednom z nich jsme chtěli přespat. Byl u něj les, do kterého jsem se šla s Oskarem projít, ale po dešti byl hodně bahnitý, a navíc to tam vypadalo jako soukromý přístup k utajeným chatám, a tak jsme se vrátili. Kolem lodi voněla divoká vodní máta. Večer ochutnávka kyselých (extrémně!) piv.

Leeuwarden

(Už pár dní posloucháme prohánějící se stíhačky. Dnes se to vysvětlilo, kousek od okraje Leeuwarden severozápadně je vojenské letiště.) Dnes jsme plánovali přejet do městečka Franeker, protože v něm večer bude jakýsi trh, a další den do Harlingenu z podobného důvodu. Jenže Vašek ráno zkoušel volat na místní očkovací infolinku, aby se zeptal, zda se zde jako cizinec bez trvalého pobytu může nechat naočkovat. Tak může, a dokonce dostal termín na týž den. Takže změna plánu, rychle do Leeuwardenu, tam na bus a očkování. Zůstaneme tu tudíž v klidu přes noc. My s Oskarem jsme se naobědvali, vyprala a pověsila jsem prádlo a umyla si vlasy. Potkáváme se na kafíčku (kde kupujeme i skvělá zrna), kratičká procházka. Oski se ale chtěl procházet dál, šli s Vaškem ještě na hřiště, a já jsem kapitánovi připravovala dárek k zítřejším narozeninám.