Zpět k loňským začátkům (Haringvliet, Volkerak, Grevelingen)

Brzy za námi přijedou na návštěvu Oskarovi bratranci s rodiči. Vymysleli jsme, že pro takovou početnou bandu bude nejlepší plavit se v Grevelingenmeer, vydáme se tedy tím směrem. Vracíme se tak do míst, kde jsme loni v dubnu započali naše lodní dobrodružství.

Middelharnis

Máme před sebou velmi dlouhou cestu, vyjíždíme z Gorinchem po 10. dopolední. V komoře jsme byli sami, za ní si po cestě vaříme kafíčko. Mířím pod první vysoký most Merwedebrug, který je nádherně nasvětlený dopoledním sluncem, a za ním se tyčí kontrastní hradba tmavých dešťových mraků. Nejprve krása, po pár stech metrech nepříjemná hrozba - viditelnost se snížila, zapínáme světla (to je za dne vůbec poprvé), před námi je nyní hradba dešťová, Vašek se obléká do nepromokavého. Naštěstí to nepřecházelo přes nás, schytali jsme (několikrát během dne) jen pár kapek, a viditelnost se opět zvýšila. Podjíždíme další dva vysoké mosty, a už jsme na začátku Dordrechtu. Kolem nás pospíchají dvě plachetnice, zkusíme s nimi držet krok, možná stihneme otevírání dordrechtského železničního mostu již nyní (otevírá se 1x za hodinu). Dosud jsme dnes potkali jen pár plachetnic a motorovek, ale tady u mostu se nakumulovaly, jelo nás asi 10 z našeho směru, proti ještě víc. Za mostem se střídáme za jízdy v obědvání. Všechny lodě uhly do Dordtsche Kil, my odbočujeme do Oude Mass. Bohužel někde došlo k chybě ve výpočtech, zde nás trochu brzdí protiproud (ještě že jsme v Dordrechtu projeli dřív, jinak by to bylo horší). Po zahnutí do krásné úzké řeky Spui (konečně se po celém dni zbavujeme dopravních lodí) konečně vytahujeme plachty, doteď to bylo hodně proti větru. Užíváme si ticho, krajinu, klidnou jízdu, a hádáme, kde jsme již jeli po levém břehu před necelými dvěma lety na kolech.

Vítr je poryvový, což občas idylu drobně kazí. V poryvech jedeme po sečtení větru a proudu velkou rychlostí, ale také ve velkém náklonu. A také dost na hraně proti větru. Nejdříve se v jednom poryvu vyhýbáme s obří lodí pobřežní stráže. Potom se v úzkém místě hodně přibližujeme ke břehu, Vašek dělá re, já vybíhám na palubu pomáhat, ale ani na druhou stranu to nějak nevychází. Vašek nahazuje motor, ale vítr se do kosatky opírá tak silně, že i s motorem nás to asi přetlačí a pojedeme zpět. Na poslední chvíli uvolňuji otěž kosatky a po jejím vyvlátí už motor vyhrává, srovnáváme se naším směrem, zmenšujeme plachty a motor opět vypínáme.

Těsně u ústí této řeky Spui do zálivu Haringvliet je volná bojka, kde jsme se dohodli, že zůstaneme přes noc. Zastavili jsme, ale po 15 minutách zase vyjíždíme dál, protože to tady příliš houpe, a protože se po dlouhé jízdě chci trochu zklidnit (a přestat tělem vyvažovat houpání). Pokračujeme tedy do Middelharnis, kde jsme už loni byli, a kam jsme stejně plánovali dopoledne přejet kvůli zásobování. Dlouhým kanálem jsme dojeli až do vnitřního starého přístavu, kde jsme zastavili.

Probudili jsme se pozdě a byli jsme velmi pomalí. Po snídani jsme se rozdělili, já s Oskarem jsme šli na nákup, a Vašek pro naftu (jednak jsme toho včera dost projezdili, jednak je to jedno z mála míst, kde je normální benzínka hned u přístavu. Víme, že nám tam nefungují platební karty, takže Vašek musel ukecat náhodnou místní babku s dědkem, aby mu naftu koupili a zaplatit jim to hotově.) V poledne jsme se sešli na kafíčku, které mi tu loni dělalo radost, a jimi používaná zrna jsme letos už kupovali v Goudě. Oběd a pomalý výjezd.

Den Bommel

Příjemně plachtíme na mírný boční vítr do Den Bommel - Oskárkova ráje dopravních prostředků. Loni po dni zde stráveném mluvil ještě několik týdnů o modrém šlapacím traktoru. Letos nevypadá, že si na to vzpomíná, nicméně je zde velmi spokojený. Rozdíl je, že ty hračky (většinou) ušlápne sám, loni jsme ho museli tlačit. Večer Vašek tráví v klubovně přístavu s havenmeesterem a dalšími jachtaři popíjením piva a pokusy o konverzaci v holandštině, a já jsem měla prostor pro nerušené psaní článků.

V poledne byl Vašek stále ještě schovaný v motorové části lodi (doplňoval vazelínu a utahoval - letos poprvé - stuffing box, těsnění okolo díry pro motorovou vrtulku). Oskar si ještě nepohrál dostatečně, a já jsem našla nejlevnější praní: cyklus za 2,50 €. Takže zůstáváme a pračky pereme hned dvě. Večer si Vašek opět povídá s havenmeesterem, a dostal od něj přístavní žlutou vlajku s medvídkem.

Oude Tonge

Obeplouváme ostrov Goree Overflakkee a vítr si z nás dělá srandu, celý den fouká proti nám, přičemž my jsme udělali kolem špičky ostrova otočku o 180 stupňů. On také, a pořád tak, aby to bylo proti. I tak statečně křižujeme. Ujeli jsme 35 km, ale vzdušnou čarou je to jen 6 km. Ráno foukalo žalostně málo, dlouho jsme se plácali na jednom místě. Oběd za jízdy za Haringvlietbrug. V komoře Volkeraksluis vzpomínáme, že byla naší první komorou, a jak jsme se tehdy báli. Komory už dáváme levou zadní, ale dnes mi srdce bilo skoro stejně rychle jako poprvé v komoře: proplouvala s námi totiž 90metrová nákladní loď. Ta kdyby zapla v komoře motory, jejich proud by nás pěkně přimáčkl a rozhoupal. Naštěstí byli ale velmi slušní, do komory vjeli (logicky) jako první, a malé lodě pustili dovnitř až poté, co byla velká loď uvázaná a vypnula motory. Po otevření předních vrat komory nechali vyjet nejprve malé lodě se slovy “safety first”. Za komorou chvíli pěkně plachtíme, ale je potřeba dělat krátká re mezi břehem a provozem dopravních lodí. Když déle nic nejelo, podařilo se nám jedno re protáhnout až ke druhému břehu a zpátky. Ale fouká už docela dost, jsme hodně naklonění, proti čemuž Oskar dnes protestuje, a navíc se moc neposouváme vpřed. Zbytek jsme tedy domotorovali.

Vracíme se do Oude Tonge, kde celý náš lodní příběh loni začal. Dostali jsme úzké místečko, kde jsme si nepřítomné sousedy na obou stranách trochu oťukali, částečně také proto, že snad poprvé za dva roky jsme před vjezdem do přístavu zapomněli vyndat fendry.

Druhý den po velkém nákupu čekáme, až se uvolní místo pro nabírání vody, někdo si tam dlouho umýval loď, a pak tam zůstali ještě aspoň hodinu. Když se na protějším molu pod havenkatoorem uvolnilo místo (kde jsme stáli loni), hned jsme se na něj přesunuli, ale tam voda nedosáhla a navíc nebylo volné pro “passanty”. Brzy poté se však už překážející loď odvázala, my konečně nabrali vodu, a přesunuli se na jiné místo. Vašek jede pro auto do Dordrechtu, já s Oskarem máme na programu hřiště, přípravu lodi pro návštěvníky, a ještě jeden malý zapomenutý nákup.

Další dopoledne odjíždíme, aniž bychom se potkali se známými (s domácími se to nepovedlo a Lola už v původním bytě asi nebydlí, ale ani jsme jí nepsali).

Grevelingenmeer: Mosselbanken

Jedeme na motor, vítr je proti nám, občas malinko prší. Před první komorou Krammersluis se tvoří fronta, dozvídáme se, že levá komora nefunguje - ale jsou v ní už hodinu uvězněné lodě. Štosujeme se do pravé komory. My jsme v pohodě, ale tři postarší lidé na větší plachetnici neví, že v komorách se nesmí uvázat úplně napevno. Se zděšením jsem si všimla šikmé roviny lodi, ale než jsem stačila cokoli říct, loď se se hřmotem sesunula a vyrovnala zpátky na hladinu. Naštěstí jsme klesali jen asi o 40 cm, takže to žádný velký pád nebyl (při větším náklonu už by si toho asi všimli i sami). Vyjíždíme z komory do slané přílivové vody, v protějším směru čekají desítky lodí. Oběd podávám na čekacím mole před komorou do Grevelingenmeer. Komora je nacpaná, v některých řadách je na sebe navázáno i 5 lodí. Plánujeme zastavit v přístavu hned za komorou, abychom si koupili týdenní “povolenku” na jezero, ale v komoře mě napadlo zeptat se Googlu, jestli se pobyt nedá zaplatit i online. Pokrok nezastavíš, od letoška to opravdu jde, a tak se nebudeme zdržovat (bojíme se, abychom našli na cílovém ostrovu místo) a využijeme nejnovější technologie. Na ostrovech je sice plněji než loni v květnu, ale i tak několik míst zbývalo.

Dopoledne jsem potřebovala molitan. Když mi ho Vašek podával, podivil se, že je materiál mokrý. A tak jsme kvůli banálnímu vylepšení objevili závadu: kapající hadičku k bojleru. Vašek ji zkrátil a snad to už neteče. Jen jsme kvůli tomu museli přeskládat spoustu věcí a vytřít pod postelí.

Herkingen

Přes sdílení polohy sledujeme příjezd návštěvy. Nejdříve to vypadá, že máme spoustu času, ale když si všímáme, že už jsou v Nizozemsku, musíme přípravy zrychlit. Nahazujeme motor a nejkratší cestou jedeme do smluveného Herkingenu. Kvůli naloďování návštěvy snad po roce k molu nacouváváme, místo tradičního příjezdu špičkou.

Běžíme vyprat, nakoupit, do jachtshopu pro mapu a rychle před přístav vítat bratrance. Kluci okamžitě míří na přístavní hřiště s obřím skákadlem a tak je docela klid na vybalení a zabydlení. Takhle početnou návštěvu jsme ještě neměli, tak to bude taková zatěžkávací zkouška. Nicméně loď vypadá, že se tam všechno vešlo, a tak ze spaní ve stanu sešlo. Navíc Vašek lodi nechtěně odlechčil utopením oskarova ručníku během večerní párty.

Mosselbanken

Ráno vstáváme brzo, protože novou posádku je potřeba seznámit s plachtěním a odpoledne má foukat trochu moc. Na stejném místě a stejnou trasou jsme loni poprve zkoušeli plachtit, tak je to dnes takové opravdové vracení k začátkům.

Na plachty objíždíme ostrůvky úplně dokola a zkoušíme plachty při všech směrech větru. Strejda Matěj i bratranec Šimon si zkoušejí řídit a jde jim to parádně. I mladší Kryštof a teta Běla plavbu snášejí dobře. Nacházíme jedno z posledních volných míst na protějším ostrůvku, než jsme spali předevčírem.

Odpoledne je i při silném větru hrozné vedro. Všichni kromě Oskiho plavou okolo lodi. Vašek přemluvil okolo se potápějícího pána z lodi za námi, aby se potopil pro kontrolu i k naší vrtulce. Pán po chvíli vyplavává s chuchvalcem navazelínovaných waterplanten, se kterými jsme bojovali už pár článků nazpět a asi tam byly od té doby. Takže hodně děkujeme.

Strejda Matěj nejdříve ulovil a snědl dvě divoké ústřice a také poprvé použil náš lodní nůž k tomuto určený. Poté propaguje Dlabka Gin na vedlejší lodi. Pozorujeme grilovací loď, která na našem mole přijela prodávat hamburgery. K večeru vytahujeme vlastní grilovací náčiní a jdeme večeřet na břeh. Kluci spolu pouští letadélko nebo lezou na rozhlednu, dospělí pracují na zásobách červeného vína.

Bruinisse

Ráno strejda skáče nahý do vody. Poté snídaně a jedeme do Bruinisse. Chtěli jsme nejkratší cestou a jen na kosatku, ale vítr je trochu zrádný a strejda si dnes neví s kormidlem moc rady a tak jezdíme trochu tam a zpět. Nicméně ještě dopoledne dostáváme pěkné místo a vyvázat nám pomáhá opět místní skvělá havenmeesterka Conie.

Odpoledne se rozdělujeme na dvě skupiny. Děti a mámy jdou do města na hřiště, na nákup, navštívit sochu obří mušle a odpoledne koupačka na pláži v přístavu.

Vašek se strejdou odjíždějí do Rotterdamu, kde mají domluvenou prohlídku jedné z nejslavnějších ginových palíren. Berou vzorky Dlabky a vyrážejí přes několik přestupů do velkoměsta. Bohužel se až cestou dozvídají, že v palírně ráno propukl Covid. Tak místo toho navštěvují Schiedamské muzeum ginu a geneveru. Cestou zpět ještě v Bruinisse nakupují trochu alkoholu a v místní prodejně lihovin vyměňují ochutnávky různých ginů za ochutnávku nevyužité Dlabky z baťůžku. Obsluha se nejdříve vymlouvá, že v práci nesmí pít, ale nakonec ochutnává jak prodavačka, tak další zákazník, který se také zajímá o giny. A několik Dlabka vzorků je schováno pod pult pro místní ginovou komunitu.