logo

Ochutnávka Severního moře


Až se načte JavaScript, tak tady bude mapa, kudy jsme pluli.

Vyjíždíme z Middelburgu s plánem dojet dnes jen do nedalekého Vlissingen, a zítra pokračovat na Severní moře směrem k belgickým hranicím. Souhrou událostí jsme všechny mety překročili týž den.

Belgie: Zeebrugge

Odjezd v 10.15 (zvedání prvního mostu v přístavu), za dvěma otočkami se připojujeme k početné skupině plachetnic čekajících před mosty ve městě. Společně projedeme tyto dva městské mosty, za nimi (my na poslední pozici) vytahujeme plachtu, protože to podle Almanaku nemáme šanci stihnout na otevírání dalšího mostu ani s plným plynem. Konvoj nám tak ujel, naopak se kolem nás prohnal konvoj protější, taktéž početný. U dalšího mostu jsme zjistili, že časy otevírání nesedí; na dohled žádná loď. Načekali jsme se dost, ale aspoň jsme měli prostor dohodnout si následující plány a srovnat se s nimi. Do Belgie to totiž časově s přílivy a proudy vychází lépe dnes než zítra. Jdeme do toho tedy už teď; není možnost na psychickou přípravu (asi je to jedině dobře, nemám tak moc času na rozvíjení svých obav).

Konečně na mostu padla červená-zelená, my se rychle odvazujeme z čekacího mola, ale most se nehýbe, a zelená zhasla. Uvnitř mostu sedí opraváři v reflexních vestách. Tak asi nic, nejspíš most opravují a jen něco zkouší. Otáčíme se zpátky k čekacímu molu, po rychlém smíření s jízdou do Belgie se nyní asi musím naopak srovnat s tím, že budeme zaseknutí tady v horku u mostu… V tom zacinkaly závory, padla zase červená-zelená, most se začal otáčet a vzápětí se otevřel i ten následující. Teď se potřebujeme někde naobědvat a zároveň ještě asi hodinu čekat na proud odlivu. Není však kde se normálně vyvázat, našli jsme jen sloup v prázdném malém zálivu. Tam nás přijel zkontrolovat mladý havenmeester, co chceme dělat, a že prý na hodinu tam zůstat můžeme.

Vyrážíme ke komoře, projedeme ji společně s rybářskou lodí z Urku a s plachetnicí s narozeninovými fáborky. Po výjezdu na moře námi cloumají vlny, vytahujeme hned plachty na stabilizaci, a vyplouváme do Westerschelde do míst, kde tankery mají vyhrazený směr jízdy a napříč oběma pruhy je doporučená linka, kde mohou malá plavidla tyto dráhy křižovat. Jedeme po doporučené linii, ale po chvilce vlny i vítr úplně upadají a my musíme nahodit motor, abychom nezůstali stát v dráze tankerů.

U jižního pobřeží se postupně rozfoukává, hezky jedem. Vlny se pomalu zvětšují, Oski usíná zhruba na hranicích s Belgií, kde také raději preventivně zmenšujeme plachty, než budou vlny na zmenšování moc veliké (pro zrefování hlavní plachty se na naší lodi musí chodit dopředu ke stěžni a ve vlnách to není úplně bezpečné).

Nejdramatičtější je situace u vjezdu do přístavu Zeebrugge. Proud zde naráží na přístav a tím se zesiluje. Dnes je úplněk a tím pádem nejsilnější proudy. Vítr fouká směrem do ústí přístavu, takže vlny pokračují i na vnitřní straně, kde už je relativně mělko. Některé vlny jsou už tak vysoké, že se zalamují a šlo by surfovat. Teoreticky by šlo zajet k levé straně plavební dráhy a schovat se více za levou přístavní hráz, ale tento manévr není nyní možný, protože za naší zádí právě přijíždí obří loď, která i výstražně houká (snad ne na nás). Zůstáváme vpravo ve vlnách. Po odeznění vln z moře přichází ještě větší vlny od projíždějící lodě, naštěstí na poslední chvíli zatáčíme a chytáme je zádí, takže to dobře dopadlo. Pak už konečně klidná voda přístavu, sundaváme zbylé plachty a už se jen vyhýbáme zbylým trajektům a tankerům.

Zeebrugge je velký mezinárodní přístav s velkými doky, průjezd od ústí až do cílového Královského sailing klubu trval 40 minut. S vyvazováním nám pomáhá sám havenmeester (opět mladý kluk); konečně si můžeme oddechnout.

Je to poprvé, co jsme na naší lodi přejeli státní hranice. Pro Carel je to pravděpodobně také poprvé, protože všichni předchozí majitelé, které jsme potkali, potvrdili, že pluli jen na území Nizozemska. Byrokratické požadavky jsou nulové, ale musíme vyvěsit belgickou vlajku!

Přístav je přílivový, rozdíl hladin činí 4,5 m. Nyní při úplňku maximální rozdíl sami pocítíme. Pozorujeme betonovou plošinku pod přístavní hrází, která za maximálního odlivu vykukuje asi půl metru nad hladinu, zrovna se tam procházel pes. Za přílivu se tam jiní psi koupou jako ve velkém bazénu. Také je za odlivu namáhavé vyjít po lávce od mola k havenkantooru a sprchám, jak je příkrá.

Jsme ze včerejšího přejezdu stále unavení, tak si plánovanou návštěvu Brugg necháme až na další den. Vyprali jsme a po obědě se pomalu vydali na malý výlet na kole a koloběžkách do sousedního městečka Heist. Pozorujeme komoru a velké lodě, dáváme si pivo na zahrádce u pláže. Zpátky do velmi špatně zásobeného Sparu v našem městečku - prodavačky nám poradily, ať si zajdem do rybárny za rohem.

Další den ráno jsme měnili přední plachtu za větší a pak se vydali na výlet do Brugg. Chtěli jsme tam jet na kolech zdarma půjčovaných v přístavu, máme ale problém - všechna kola jsou rozpůjčovaná, a tak musíme na koloběžkách. Je to 17 km a je horko. Usoudila jsem, že si chci užít město a takový energetický výdaj by pro mě byl příliš. Kluci se spíš chtějí projet, takže oni zůstávají u původního plánu (pojedou většinou podél kanálu stromovou alejí), a já pojedu do vedlejšího Blankenberge (6 km) na vlak. Jela jsem vedle hlavní silnice po cyklostezce/chodníku, celou dobu po slunci - nic moc zážitek. 50minutové čekání na vlak jsem vyplnila prohlídkou městečka, nejvíc mě zaujalo mramorové široké schodiště vedoucí z hlavní pěší zóny na plážovou promenádu.

brugge-modry-kostel V Bruggách jsme se potkali ve skvělé kavárně s pražírnou, pak jsme navštívili Markt, Burg s bazilikou, kostel Sv. Magdaleny s modrým stropem (špatně jsme zatočili, chtěli jsme do kostela Panny Marie), pak jsme si dali pauzu ve stínu místního pivovaru. Poté jsme jeli napravit chybu s kostelem, ale ten už byl zavřený. Vydali jsme se tedy na nádraží.

Bruggy jsou krásné staré město, opravené, čisté, vše fungující. Žádná moderna, dokonce i McDonald’s byl zasazen v několik století starém domě. Přízemí skoro každého domu je obsazeno obchodem, turistů všude mraky. S označením “Benátky severu” (které jsem mimochodem slyšela už asi o třech různých městech) zásadně nesouhlasím a ani tohle srovnávání nechápu. Nikde není tolik uzoučkých kanálů a mostů jako v Benátkách. Obě města jsou nádherná, jen každé trochu jinak. Co do množství turistů však podobnost vidím.

brugge

Vlakem jsme dojeli do našeho sousedního Knokke-Heist, kde jsme potřebovali nakoupit (v malém Carrefouru, který zapáchal splašky - domovní potrubí vedlo nezakryté po stropě prodejny). Zpátky na loď na večeři, potají nafouknout balonky a vyzdobit loď girlandou - máme malou oslavu narozenin. Jsme ale značně znaveni.

Belgie: Oostende

Výjezd kvůli proudu v 7:10. V 7:50 jsme venku na moři a hned vytahujeme plachty. Sice moc nefouká, ale jedeme s proudem, občas za pomoci motoru. Někdy uprostřed trasy jsme chvíli jeli rychle jen na plachty, ke konci byl zas vítr slabý. Vašek několikrát volal do přístavu, ale nikdo to nezvedal. Dovolal se až kousek před cílem, číslo nebylo na havenmeestera, ale do klubové restaurace. Nicméně i odtamtud se dozvěděl, že se tento víkend koná nějaký závod, který tato marina hostí, a tudíž je tam plno. Mírná panika, to se teď budeme muset vracet? Vašek volá do druhé mariny a naštěstí změna kurzu není nutná, mají pro nás místo.

Do mariny se jede přes komoru. Jen chvilku jsme před ní čekali, rychle nás pustili dovnitř. Věděli, kdo jsme, měli pro nás připravený formulář se jménem lodi a mapkou přístavu, který nám dolů spustili zacvaknutý na gumicuku. Zrovna byl odliv, v komoře jsme vystoupali asi 3 metry. Za komorou byly dva mosty a naše stanovené místo ještě za dalším. Organizace mariny nás mile zaujala.

kusttram Jdeme na kávu, projít se k pláži, dáváme si ve vedru tekoucí zmrzlinu, a hledáme, kam se schovat do stínu na pivo. Kolem restaurace - a i kolem našeho přístavu (a dále a dále) - projíždí pobřežní tramvaj Kusttram. S trasou 67 km je to nejdelší funkční tramvajová linka na světě a jedna z mála meziměstských linek. Spojuje všechna pobřežní belgická města od francouzských po nizozemské hranice. A vlastně bychom dnešní plavbu místo několika hodin na lodi mohli jet asi hodinu touto tramvají.

ostende-auticko Další den byla na programu autíčka: po plážové promenádě se prohánějí šlapací vozítka různých tvarů, my jsme Oskarovi tuhle atrakci taky slíbili. Po dopoledním kafíčku jsme šli směrem k pláži, a na rohu našli první půjčovnu a opravnu kol a těchto vozítek. Pán nám pro Oskara dopředu nasadil menší dětskou řadu sedátek s volanty, a mohli jsme vyrazit. Vašek si užil šlapání, Oskar volant, já výhledy - půl hodiny jsme jeli po promenádě na východ a půl hodiny nazpátek. Na oběd jsme se vrátili na loď a po něm odpočívali. Když jsme se vzmohli k nějaké akci, například prohlídce velké staré plachetnice v našem přístavu, který se podle ní jmenuje, zjistila jsem, že se za 5 minut zavírá a neotevře se ani další den. Místo zážitku jde Vašek na benzínku a já s Oskarem na zmrzlinu. Všichni společně pak míříme na pivo na zahrádku, vedle které je hřiště - loď. Všichni spokojení. Vašek navrhuje, že bychom si měli dnes dát “národní jídlo” - hranolky. První fast food jsem zamítla (jako by na tom u takové pochoutky záleželo), došli jsme tak až ke stánkům u komory, kde jsme si kromě hranolek dali i smažené kalamáry.

ostende-zrcadlo

Dopoledne nákup a příprava k odplutí.

Jaké jsou moje dojmy z Belgie (tedy ze tří pobřežních měst)? Překvapilo mě, kolik nových (postavených v průběhu posledních 50 let) nevzhledných výškových domů nad plážemi stojí, že i domy v centru jsou spíš nové, jak jsou ulice často rozbité, a jak jsou zde lidé oproti Holanďanům uzavření, nesdílní. A také to, jak nejsou schopni respektovat základní pravidla - když cinkaly závory před mostem, lidé chodili dál, dokud je někdo neusměrnil pokřikem z tlampače. Tohle se v Nizozemsku prostě nestává - něco cinká a svítí, zastavím se, počkám, a ne že ještě já podběhnu závoru a za mnou ještě dalších 20 lidí. Dobře, možná na to nebyli zvyklí, možná to všechno byli dovolenkáři (s mozkem v režimu odpočinku) z vnitrozemí, kteří zkušenost s otevíráním mostů nemají. Možná to cinkání nebylo dostatečně důrazné. Jen mě tohle dost překvapilo (mnohokrát).

Cadzand-Bad

Vašek volá do mariny, aby nám zvedli mosty a připravili komoru. Komora prý bude trvat aspoň 20 minut, protože očekávají pět lodí z druhé strany, první most nám prý však zvednout raději hned. Ještě než Vašek stihl položit telefon, most začal cinkat. Připravení jsme víceméně byli, ale takovej fičák jsme nečekali. Neva, přizpůsobíme se. Budeme čekat těsně před komorou ve druhé půlce mariny. Jen co jsme se na čekací místo přivázali, začala krátká silná přeháňka (po několika dnech veder je to vítané zchlazení). V komoře všichni vracíme čipovou kartičku od mariny, haven- a sluis-meester obchází lodě a spouští shora klips na gumicuku, kam se má kartička přicvaknout (zajímavý systém). Také pozorujeme umírajícího racka. Oskar se na umírání pak dost ptal, ale ještě než jsme vyjeli z ústí přístavu, usnul. Výjezd z našeho místa s čekáním a průjezdem komorou zabral hodinu.

knrm2 Venku to trochu houpalo, ale moje obavy o silný vítr a velké vlny se naštěstí nenaplnily. Případné belgické přístavy v kratších vzdálenostech jsme tedy nechávali za sebou a mohli jsme dojet až do vzdáleného cíle Cadzand, prvního nizozemského přístavu. Plachtili jsme nejprve na boční vítr, u Zeebrugge jsme trochu změnili kurz a jeli tak jen na slábnoucí zadní vítr, ale to s námi hodně houpalo a plachty nebyly moc efektivní, tak jsme zbytek domotorovali. Po příjezdu šli kluci zaplatit k havenmeesterovi, cestou viděli Den otevřených dveří KNRM (dobrovolní vodní záchranáři). Oskar si tak prohlédl a mimořádně užil náklaďák pro přepravu osob, pásový tahač (s deseti rychlostmi a dvěma zpátečkami) s návěsem, a na návěsu samotný záchranný člun.

knrm

Cadzand-Bad je přímořské letovisko asi 2 km vzdáleného městečka Cadzand. Marina byla postavená teprve v roce 2017 a i okolní vesnice je v procesu velkého developerského rozvoje.

Dopoledne jsme šli na malou procházku po okolí, a jelikož byla kavárna v marině zavřená, kafe jsme si dali v blízké hotelové restauraci. Uvnitř Oskar objevil dětský koutek s dětským počítačem, a tak se na necelou hodinu (se mnou) zabavil.

cadzand

Breskens

Vyjeli jsme po obědě s přílivovým proudem na docela klidné moře. Vítr je slabý severní, vytahujeme všechny plachty. Dnes je to pohodová dvouhodinová jízda, vlny malé, rychlost akorát, v dusném počasí pod mrakem nás osvěžuje větřík. V poslední části cesty nás trochu děsila zezadu se pomalu blížící velká nákladní loď vezoucí lopatky větrné turbíny a jedoucí blízko břehu mimo svůj kanál, ale předjela nás v bezpečné vzdálenosti. Brzy poté jsme začali stahovat plachty a zatočili do přístavu.

pobrezi

Další den prší, takže jsme zalezlí doma na lodi. Oski maluje pastelkami, vodovkami i voskovkami, stříhá, čteme časopis, staví si z kostek, hraje si na pejska. My doháníme články. Na malé večerní procházce po okolí jsme potkali několik barevných soch s tematikou mořských živočichů.

Ráno si šel Vašek zaběhat, při zpáteční cestě nakoupil. Dopoledne jsme ještě všichni společně šli koupit tuňáka do místní rybárny - je potřeba využít čerstvosti vylovených pokladů, když máme za přístavem velkou rybářskou centrálu.

Po úžasném steaku z tuňáka vyrážíme vstříc novým dobrodružstvím.

majak


další čtivo