Elbe-Seitenkanal a jeho dvě velká vodní díla

Německy Elbe-Seitenkanal, anglicky Elbe Lateral Canal, česky Labský postranní kanál, zkratkou ESK. Je to 115 km dlouhý kanál, který zkracuje spojení mezi Mittellandkanalem a řekou Labe - vyhýbá se hůře sjízdným úsekům Labe. Výstavba probíhala mezi lety 1968 a 76. Je většinou rovný a 61metrový rozdíl ve hladinách vyrovnává pouze dvěmi vodními díly: 23metrovou komorou a 38metrovým lodním výtahem. Pro dopravní lodě je proto toto spojení velice výhodné - nám ale doprava nepřipadala nijak hustá. Při plánování výstavby kanálu bylo kromě důležitosti lodní dopravy bráno v zřetel také vyhnutí se Východnímu Německu, které bylo považováno za nestabilní. Pánové z přístavu nám tvrdili, že polohu kanálu vybírali vojáci, tvar kanálu také - tanky by hráz neměly dokázat přejet, takže pod záminkou dopravního kanálu se stavěla vlastně hranice. Zároveň prý v hrázi zbudovali místa, která se v případě potřeby dala zaminovat, hráz by vybouchla a zatopila pole nepřítele a výrazně zpomalila případný útok. To se pár týdnů po otevření kanálu také skutečně stalo chybou ve stavbě, ale na straně západní, na straně těch, kteří to takto vymysleli a nakonec na to doplatili. Voda se vylila, několik vesnic úplně zničila a oprava kanálu pokračovala ještě další rok. Kanál často lemují krásné borovicové lesy. Profil má do tvaru písmene M s roztaženými nožičkami - břehy jsou svažující se kamenité takže skoro nikde nejde zastavit a případná porucha motoru by byla velký problém na odtahovku a nouzové volání okolním lodím. (Oproti tomu předchozí Mittellandkanal byl všude ohraničený kovovou Larsenovou stěnou alespoň na jednom břehu, často na obou, tudíž alespoň jeden břeh byl vždy kolmý a případné poruchy lodí se řeší nouzovým vyvázáním se ke skoro všudypřítomným vazákům nebo nouzovým schůdkům.)

Wittingen

Z příjemného přístavu u Calberlah na Mittellandkanalu jsme vyráželi před snídaní, protože nás čeká 40 km jízdy. Vrátili jsme se asi 1 km zpátky po Mittellandkanalu, abychom mohli odbočit na Elbe-Seitenkanal. Předpověď hlásí 30 stupňů, alespoň trochu pofukovalo, tak se to dalo přežít. Cestou jsme potkali 3 malé lodě, několik nákladních, z nichž jedna byla Labe 13, jejíž kapitán nás před několika dny přátelsky zdravil. Teď jsme na něj mávali a volali my, a on na oplátku rozverně zatroubil. Cílový přístav je dle pánů z přístavu Sehnde největším vnitrozemským přístavem severního Německa, a není v něm skoro žádný signál a ani wifi. Velikost potvrdit nemůžeme (takový přístav v Haren byl větší), to s tím špatným připojením však potvrzujeme. Zrovna nám to nevadilo, protože jsme z toho parna byli takoví vypnutí, a odpoledne jsme strávili s chladnými nápoji ve stínu přístavní restaurace, u které bylo i dobré hřiště. Později odpoledne se zatáhlo a spadlo i pár kapek, ale příjemného vzduchu jsme se dočkali až před západem slunce, který mimochodem přichází už nějak brzo (jak na sebe ten koloběh přírody vždycky v srpnu upozorňuje!) Tehdy jsem Oskarovi začala stříhat vlasy, on to nemá rád, ale už je to fakt potřeba (dnes jsme udělali takovou dohodu, kdy Oskar moc chtěl, abych ho houpala, ale já nechtěla, a šla jsem jen za podmínky, že večer ostříháme vlasy).

Uelzen a 23metrová komora

Vyráželi jsme zase dříve, abychom na odpolední pařák už byli v cíli. Dnes nás čeká velká komora. Nejdřív jsem se bála 7metrové komory, pak následovala 14metrová, a dnes to bude 23 m. Dojeli jsme k ní v poledne, uvázali se, a šli se ohlásit obsluze přes tlačítko a mluvítko na břehu. Při čekání jsem začala vařit oběd, spíš abych odvedla pozornost jinam. Za pár minut přijela velká loď, je nám jasné, že pojedeme s ní. Po pár minutách se otevřela vrata komory, z níž vyjely dvě nákladní lodě, se kterými my se nyní vyměníme. Zvláštní bylo, jak kolem klesla hladina. Bylo to vidět už o pár kilometrů dříve, protože voda vytvořila na břehu takovou obtisklou čáru v úrovni normální hladiny, nad ní byl břeh tmavý, a pod ním takový zářivě okrově žlutý. Tato barva se objevovala i kolem projíždějících naložených nákladních lodí vlivem způsobeného podtlaku a poklesu hladiny. Teď to bylo vidět i v blízkosti komory, jako by byla napouštěná jen z horního kanálu, ale v tom případě je zvláštní, že tam nebyl žádný proud (ačkoli - zpozorovali bychom ho?) Teď už zpátky k vodohospodářskému veledílu. Když jsme projeli dovnitř a uvázali se, vrata za námi vyjela z vody zespod (obvykle se zavírají normálně ze stran jako dvoukřídlé dveře, v minulých německých komorách sjížděly shora).

Největší novinkou pro nás jsou plovoucí vazáky. Z počátku chvíli trvalo, než se rozjely, což mělo za následek náš šok, ale naštěstí se po pár vteřinách (a prvních spadnutých decimetrech) rozjely. Nemuseli jsme se díky nim převazovat - stejně jsme to celou dobu úzkostlivě kontrolovali - a mohla jsem pořídit nějakou video- a fotodokumentaci. Místo je to celkem nepříjemné, pro klaustrofobiky zcela nevhodné, pro mě bylo lepší na to moc nemyslet. Pokud si nenecháte ujít naše video z komory, uslyšíte i hororové zvuky, které jízdu dolů provázely. Díky systému kvílících plovoucích vazáků jsme celých těch 23 metrů sklesali za pouhých 10 minut. To je metr za půl minuty. Šílenství. Nechci domýšlet, co by se stalo, kdyby se vazáky zasekly… Nicméně nic se nezaseklo, všechno bylo v pořádku, za chvíli se otevřel kousíček (5 metrů) v přední stěně a my jsme po větší kolegyni mohli vyjet. Uf, tak to byl teda zážitek. Nemusí být příjemný, hlavně že je silný.

Jdu tedy dodělat oběd, šup šup a už jsme v přístavu. Je horko, Vašek jede vlakem pro auto (je neděle, vlaky jsou plné, a ten jeho vybraný nepřijel, na další čeká hodinu, super časování), Oskar je na přístavním hřišti, já se u něj schovávám ve stínu. Po společné večeři pivo na zahrádce přístavní restaurace.

Kotviště Wulfstorf

Na snídani pojedeme tentokrát autem do městečka Uelzen, protože nic nemáme. Nakoupíme po snídani v průměrné kavárně s nadprůměrným počtem otravných vos. Městečko nemá žádné centrum, procházet se nebudeme. Pak zpátky na loď a jedeme. Po 21 km a lehkém obědě za jízdy jsme na místě. Vašek jede pro auto, já s Oskarem stavíme v lese domeček pro malá zvířátka.

Lodní výtah Lüneburg

Brzy ráno nás probudila dopravní loď, která s námi švihla o stěnu. Zrovna dnes jsme si mohli přispat, protože na lodním výtahu před námi prý do 11 provádějí nějakou opravu. Tak jsme měli pomalé dopoledne a po kontrole lesního minidomečku jsme vyrazili. Po necelých dvou hodinách jsme byli u výtahu. Přednost mají samozřejmě velké lodě, ty malé se za ně bohužel většinou nevejdou, takže jsme si na svezení počkali 4 hodiny. Při tom jsme vařili oběd a bavili se s pánem z Berlína, který je profesionální skipper a také vozí problémové děti na lodi - lodní terapie. Oskar si hrál s jeho pejskem, házel mu míčky házítkem, až se pes unavil a pán pak odjel. Když už to vypadalo, že malé lodě jsou na řadě, ozvala se z vysílačky další nákladní loď kus za námi, která samozřejmě dostala přednost a zdržela nás tak další hodinu. Mezitím přijela čtvrtá sportovní loď, ne úplně malá - 19metrová narrow boat, kvůli které jsme se na kotvišti posouvali. Pak už se to povedlo, z amplionu vyvolali sportovní lodě, jdeme na to. Vybojovali jsme krásné druhé místo v pořadí, takže jsme se vyvázali ve výtahu vpřed a vlevo. Najíždí a uvazují se všechny 4 malé lodě, vrata se zavírají zespod. Posádky jsou vyzvány, aby se vrátily na své paluby. Ještě nějaké čekaní, asi nastavování a kontrola techniky, bžuuuuum a jedeme.

Lodní výtah je takový bazén s vodou a loděmi, který je přesouván v tomto případě vertikálně, ale jsou i šikmé a jiné výtahy. Vana (dopravní žlab) s vodou a loděmi má díky Archimédovu zákonu vždy stejnou hmotnost, proto je za použití protizávaží stejné hmotnosti přesouván použitím pouze malého množství energie. Lodní výtahy se staví od roku 1788, a to tam, kde by plavební komora byla stavebně příliš náročná nebo by spotřebovávala příliš velké množství proplavovací vody - v minulosti to bylo pro rozdíl hladin 3 metry, dnes je to 25-30 m.

Za neuvěřitelné 3 minuty jsme výtahem sklesali 38 výškových metrů. Nic se neklepalo, žádná voda nešplouchala, jízda byla zcela klidná. Bazén dosedl, chvíle čekání, vrata se zvedla nahoru a my jsme mohli vyjet mezi asi desítku čekajících nákladních lodí. Výtahy jsou dva, ale funguje jen jeden, takže vodní dílo je hodně vytížené (minulý týden se výtah porouchal a než jej stihli opravit, vytvořila se lodní zácpa).

Zbývalo nám posledních asi 8 km Elbe-Seitenkanal, a pak jsme se napojili na Labe na 573. kilometru. Pojedeme 4 km proti proudu (opravdu tam trochu proud byl, asi 1 uzel, přestože asi 30 km pod námi je přehrada) a tam odbočíme na Elbe-Lübeck-Kanal.