Storebælt

Po týdnu v nové zemi se začínáme pomalu rozkoukávat. Překvapením je pro nás přítomnost proudů - ty jsme upřímně v moři, kde se hladina vlivem přílivů skoro vůbec nemění, nečekali. (Vězte, že oboje je v této oblasti výrazně ovlivňováno větrem.) Zároveň brzy přijíždí první návštěvníci, a tak důkladně plánujeme. A je to docela problematické.

Nyborg (Fyn) a výlet do Odense

Kvůli nepříznivé předpovědi počasí a proudů se jedeme na pár dní ukrýt do města Nyborg u úpatí mostu Storebælt. Přejezd z bojky u Lundeborgu byl rychlý, protože docela dost foukalo. Chytli jsme pár nepříjemně silných poryvů a v závěru jsme zmokli. Ale cíl byl dosažen. Zavřeli jsme se uvnitř - jinak nám do lodi pršelo - a dali jsme si pozdní oběd. Vašek volal do německých marin, kde by loď chtěl nechal přes zimu: ve dvou už měli kompletně plno (na začátku července), ve třetí vzdálenější to vypadá zatím nadějně, jen chtěli poslat mailem informace a fotku lodi. Poté jsme šli zaplatit za přístav - jaké štěstí, zrovna tady mají 4. noc zdarma, když zde plánujeme být čtyři noci; ale zase 5 min sprchy stojí dalších 10 DKK (tj. asi 33 Kč, tj. o dost více než nejčastějších holandských 50 centů, respektive o trochu více než německé 1 € za sprchu). Potom jsme si prošli městečko, které na nás svou atmosférou zapůsobilo. Navštívili jsme kostel, k jehož oltářní části se vycházelo po asi 10 dřevěných schodech, a vůbec byl hezky a decentně zdoben dřevem. Poté jsme prošli pěší zónou přes velké náměstí s radnicí ke hradu, který bychom v Čechách snad neoznačili ani jako hrádek, a vyběhli jsme na travnaté městské opevnění, podél kterého se vinula řeka. Oskar střílel z kanónů, když zaslechl dole v ulicích jakousi hudbu - byl to průvod muzikantů, který jsme se snažili doběhnout, ale natrefili jsme na ně až na parkovišti, když své nástroje začali odkládat.

Dalšího dne jsme vyrazili na výlet vlakem do Odense. Jen k vlaku to bylo 2,5 km pěšky, jeden spoj akorát ujel, koupili jsme si drahé lístky (aspoň že dítě jede zdarma) a čekali půl hodiny na další. Vlaky jsou zde prostorné, čisté, a narozdíl od ČD rychlíků tiché. Nejzajímavější na nich ale je, že kabina strojvedoucího se dá odklopit na strany, vagony se spojí a dá se jimi normálně procházet. S tím souvisí i zvláštní, neaerodynamický tvar mašiny: vypadá jako konec vagonu s gumou po celém obvodu. Aerodynamický má jen nárazník. Fascinující. No a cílové město násobně předčilo očekávání, protože google o něm nic moc výjimečného neříkal. Nejprve jsme vlezli do kostela u hradu (spíš takového obyčejného paláce), pak šli, kam nás nohy nesly uličkami v centru. Nešlo nenarazit na dům H. Ch. Andersena, který se v Odense narodil a vyrůstal, a jehož dům je dnes součástí muzea spisovateli zasvěcenému. Opět obdivuji domy a uličky centra, všechno je pěkné a je i hezký den, slunce prosvítá mezi mraky, ačkoli studeně fouká. K obědu jsme si koupili sendviče v pekárně supermarketu (stejně jako v Německu zde bývá pekárna ještě před pokladnami, a mívají zde lístečkový vyvolávací systém místo fronty). Pak jsme našli katedrálu, kde je pochován poslední vikingský král - v kryptě pod vyvýšenou oltářní částí. A pak už hurá do místní výběrové kavárny. Oski má jablečný mošt s brčkem, my upíjíme svá cappuccina z tenkostěnných keramických hrnků na lavičce před kavárnou, a já si říkám, tak tohle je moje hygge. Cituji českou wikipedii:

“Hygge (vyslovuj „hjuge“) je dánské slovo, vyjadřující pohodový přístup k životu, spjatý s pohodlným bydlením a uměním najít si něco krásného v každém okamžiku. Tento způsob života je často spojován s tím, že Dánové jsou podle výzkumů jedním z nejšťastnějších národů na světě.”

Ještě pouliční hřiště, Oskara už to tu moc nebaví; a jelikož má výborný orientační smysl a je velmi všímavý, nedá se mu říct, že už jdeme k vlaku, když zrovna jdeme opačným směrem. Tak jsme tedy jeli. Jo, výlet se povedl. A pak ještě Oski v přístavu skákal na trampolíně a usnul opět asi v 11 - fákt hrozně unavenej (ne).

Následující den Vašek pracoval a já jsem s Oskarem hrála deskové hry ve společenské místnosti přístavního domečku, také jsme vyplňovali předškolácký sešit s dinosaury. Další den měl podobný průběh, navíc si Oski nechal konečně ostříhat vlasy.

Pak přišel 4. den, kdy jsme plánovali odjet, ale předpověď navýšila sílu větru, a navíc Dánský meteo institut vydal varování před bouřkami, přívalovými dešti a kdovíčím ještě. Tak to díky, ale raději ani dnes nikam nejedeme. Mimochodem, před pár dny jsem ze starších nepoužívaných lan vytvořila tlumiče lan - vzpomněla jsem si na video, které jsem náhodou viděla v našich lodních začátcích. Z lana se rukou “uháčkuje” jednoduchý řetízek, který při rychlém natažení úžasně změkčí škubnutí. Taková blbost, a jak skvěle to funguje. Oni se totiž dají koupit takové gumové věci, které se namotají na kotevní lana. Jenže jedna tahle věc stojí přes 1000 Kč, a jelikož potřebujete dvě a zas tak často je nevyužijete a pak se vám někde válí a jen puchří, ještě jsme do nich neinvestovali. Ale když mě ráno vzbudily trhavé pohyby lodi vlivem silných poryvů, vzpomněla jsem si na tenhle poklad a vyrobila nám vlastní tlumiče. Za 5 minut bylo hotovo, včetně navázání. A funguje to. Fakt doporučuju.

bojka u Kerteminde (Fyn)

Blížilo se pondělí, kdy mělo vzniknout příznivé okno v předpovědi pro další postup. Tím měl být 70km přejezd na ostrov Samsø, abychom se dostali do čtvrtka do Aarhusu, kam za námi přijedou Vaškovi rodiče. Dlouhé přejezdy mi nedělají úplně dobře, takže jsem pro zkrácení trasy menším přejezdem již dnes (tj. v neděli) byť za těžších podmínek. Musíme vyvážit zmenšující se sílu větru (stále prudkých 12 uzlů z boku) oproti zesilujícímu proudu proti nám pod mostem Storebælt. Takže rychle nakoupit, osprchovat se, naobědvat, a ve 13:00 výjezd. Vytáhli jsme “kapesníček” přední plachty a jinak motorovali. Vítr byl stále dost silný, stejně tak jako vlny, které s námi kývaly o 30 stupňů na obě strany, a sházely tak uvnitř všechny nestabilní věci z nízkých poliček, povalováním po zemi skládaly “písničku”, ze které měl Oskar legraci. Obrovský most se pomaličku přibližoval a nakonec byl pokořen.

Tím se změnil náš kurz a vítr jsme měli víc v zádech, proud se nezdál tak silný jako říkala předpověď, takže jsme vytáhli víc plachet a vypnuli motor. Tahle část cesty byla pěkná. Nebe a okolí bylo dramatické a rychle se měnilo, schytali jsme několik přeháněk a Vašek i několik šplouchnutí vln. Pak se kapitán rozhodl změnit cíl cesty z nejisté bojky u ostrůvku Romsø (kdyby byly všechny tamní bojky obsazené, museli bychom se docela daleko vracet) na bojku u přístavu Kerteminde - pokud by tam bylo obsazeno, jeli bychom už jen kousek do přístavu. Změna plánu nicméně znamenala stočit se víc proti větru a tudíž více si lehnout do náklonu, ale to už bylo v pohodě a my zanedlouho dorazili na klidné kotviště blízko pevniny. Kolem plavalo spoustu různobarevných medúz a večer se na nás přijel podívat lachtan (asi).

Zítřejší předpověď se příznivě změnila a není tak nutné nastavovat si budík na 5:00. Vyjedeme normálně ráno a dostaneme se na další ostrov v další oblasti.