Kattegat: Aarhuský záliv

Kolby Kås (Samsø)

Budíme se na bojce u Kerteminde. Po snídani mě zastihla zvláštní silná bolest břicha (později bolest výrazně polevila po pránickém ošetření), ale i tak bylo potřeba vyrazit a vézt se na silném proudu. Obávaná dlouhá cesta byla nakonec fajn, foukalo tak akorát, abychom dobře jeli, ale přitom nebyli příliš naklonění ani příliš zmítaní vlnami. Projeli jsme kolem původního včerejšího cíle Romsø, kolem severního výběžku Fynu na volnější moře, kde jsme přeplachtili plavební dráhu mezi dvěmi dopravními loděmi. Tímto se dostáváme z úžiny Velkého Beltu (Storebælt) k začátku průlivu Kattegat. Oblast deseti větrných turbín jižně od Samsø jsme kvůli proudům objížděli ze západu. Tehdy všechny mraky a deštíky odpluly a přišlo se na nás podívat slunce. Ostrov s jeho jižním majákem působily impozantně, a takto jsme brzy dorazili do poloprázdného přístavu s jen asi čtyřmi obydlenými loděmi (postupně lodí přibývalo). Na to, jak byl opuštěný, v jakém byl stavu a v jakých neobydlených končinách, stál hodně peněz. Večer jsme šli na pivo do nově postupně otevírané restaurace, která nyní funguje z foodtrucku. Budoucí restaurace zatím připomíná zabydlenou garáž; dříve místo sloužilo na zpracování ryb. Nakonec jsme platili v eurech, protože zde bylo možné zaplatit pouze přes Mobilepay (v Dánsku velmi populární způsob platby), který ale funguje jen mezi Dány (plátci dánského pojištění; nově se připojilo Švédsko a Norsko, žádní jiní cizinci se registrovat nemohou). Také jsme se dozvěděli, že Samsø se stalo prvním ostrovem na světě využívající 100 % energii z obnovitelných zdrojů. Také je zde významné pěstování brambor (speciální ranné chutné odrůdy) a různých ovocných malých plodů. Kola v přístavu nejsou, ostrov snad lépe poznáme jindy.

Tunø By (Tunø)

Ráno v klídku vyplouváme k blízkému ostrovu Tunø, vítr se postupně (až dost) rozfoukává. Ostrov je prý velmi oblíbený a jeho přístav maličký, ale my jsme přijeli včas a získali dobré místo. Později jsme pomáhali parkovat Němci vedle nás, a on mi pak věnoval pěknou tenkou péřovku po své dceři (ale dokud nebude okolo nuly, tak se v ní uvařim). Odpoledne jsme se vykopali na procházku - konečně prozkoumáme nějaký ostrov. Jeho rozloha je jen 3,5 km čtverečních a má 66 obyvatel. A je magicky krásný. Začněme v přístavu: ráno a odpoledne přijíždí trajekt, který kromě mávajících skupinek lidí vítá člověk hrající na trubku (nikterak hudebně pokročile, ale přesto nebo možná právě proto je to skvělé). U přístavu je hezké hřiště a dva stánky se zeleninou, předpokládám od místních farmářů; platit lze pro nás nedostupným Mobilepay nebo dánskými korunami, které stále ještě nemáme. Ve vesničce na kopci stojí majáko-kostel, bohužel zavřený, zato s tím nejútulnějším hřbitovem (dá-li se to tak o hřbitovu říct), co jsem kdy viděla: cestičky vysypané bílými kamínky, malé náhrobní kameny seskupené po maximálně třech do zhruba metrových čtverců vymezených 20 cm nízkým živým plotem, a každý takový čtverec byl pojat jinak, s jinými květinami nebo keři, vše nádherně udržované, vlastně radost pohledět. Pak jsme přes polní cestu procházeli lesíkem s oblaky otravných komárů, až nás na prašné silničce překvapila chaloupka s otevřeným podnikem - pizzerií. Vyzkoušeli jsme piva z ostrova (docela zajímavá, ale obě takový pokus-omyl) a protože jsme vlastně na lodi neměli pořádnou večeři, později jsme si dali i pizzu, velmi chutnou bramborovou. Oski tam řádil ve šlapacím autíčku, prostředí příjemné, lidé příjemní, moc hezky bylo. Ale potřebovali jsme jít dál - přešli jsme přes travnaté letiště, které protínala silnice s cedulí dej přednost letadlu. Nezmínila jsem, že na ostrově nesmí jezdit auta, ale vynalézaví lidé to trochu obchází a jezdí tu buggyny, nějaká elektrická mini-vozítka, případně traktory, někdy i s valníkem proměněným v pseudo-autobus. Došli jsme na západní kraj ostrova s výhledem na pevninský Aarhus, kluci házeli žabky, a za růžkem ostrova jsme si prohlíželi koupací molo. Při návratu měla krajina ve večerním slunci sklánějícím se k horizontu malebné barvy. Ráno Vašek kupuje v přístavu z kafe-kola dvě cappuccina: barista jen syn včerejšího pizzaře a zároveň bývalý zaměstnanec jedné mé vzdálené české kamarádky, která pracovala v kavárně v Aarhusu. Svět je malý.

Aarhus

Vyjíždíme na trasu k letošnímu ultimátnímu cíli: Aarhusu (ještě máme tedy jeden důležitý cíl, kterým je Legoland v Billundu - jiné konkrétní plány nejsou). Máme docela silný proud i vítr z boku, takže míříme více doleva a ono nás to tam snese. Loď se pěkně zakousla do vln a frčeli jsme. Obrys pobřeží nabýval jasnějších tvarů, žasneme nad moderní výstavbou čtvrti Aarhus Ø (už jsme zmiňovali, že ø - čti asi jako německé přehlasované ö - znamená ostrov?). V dohledu města Oskar prohlásil, že v lodi vidí vodu. Tenhle scénář na stejném místě už tu jednou byl, pod podlážkou pod postelí v dírce, kam se vejde prst, se blýská voda. Hned po příjezdu to jde Vašek zkoumat, vypadá to na kapající hadičku bojleru, kterou dotáhne a celé místo vytřeme. Na poslední chvíli objednáváme byt pro rodiče, nabídka je v místě velmi široká a my si nebyli jistí, zda v tomto přístavu najdeme místo. Mimochodem, čekali jsme, že přístav v tak velkém městě bude dražší, ale opak je pravdou, a vše včetně pračky je v ceně. Vyčasilo se, jdeme se projít do města ke kostelu, na pivo a zpátky na nákup a večeři na lodi. Zjišťuju, že pečlivě vytřené místo, které jsme nechali odkryté, aby vše dokonale vyschlo, je opět lehce pod vodou. Bojlerem to tedy nebude, pravděpodobná příčina je protékající nádrž pitné vody v místě napojení hadičky na její horní stěně. To se nám stalo při prvním nastěhování na loď, od té doby je řešením nádrž nepřeplňovat. Nyní se to stalo nejspíš příliš silným proudem z hadice s pitnou vodou v minulých dvou přístavech, je třeba tedy vodu nepouštět příliš rychle a případný únik vždy kontrolovat. Nebo je to jinak, ale voda je po ochutnání sladká, takže zatím klídek.

Druhý den se opět vydáme do města, ale nejprve zastávka ve vyhlášené kavárně La Cabra. Jsem uchvácená technologiemi, které zde používají, výslednou chutí kávy, lahodným pečivem (ta kardamomová rolka?!!), i minimalistickým, do detailu promyšleným designem každého centimetru kavárny. Vyšli jsme ven, procházeli se po mole okolo městské plovárny a dlouho pozorovali wakeboardisty, mimo jiné z architektonicky zajímavé tribuny. Pak dál po pobřeží až ke knihovně, v jejímž suterénu jsme si koupili sendviče. Tam mi volala moje kamarádka Kačka, která se sem loni přestěhovala se svým dánským partnerem Christianem - za nimi vlastně jedeme. Bohužel ale mají zrovna hodně nemocnou kočku, tak se jí chtějí věnovat, a z toho důvodu se neuvidíme tolik. Nicméně teď se naskytla chvíle, kdy se můžeme potkat - Kačka mi radí, jak se k nim dostat MHD a jakou aplikaci na to použít, ze současného místa je to ale pěšky nejlepší, a tak se brzy potkáme v parku. Po hodině povídání se Christian odpojí a Kačka nás provede kousek po městě - lesem k hrádečku Marselisborg, jehož zahrady jsou zrovna zavřené a vstup střeží voják s vysokou chlupatou čepicí, protože královna (respektive matka krále - dá se o královně říct bývalá? Nedávno předala žezlo synovi) tam zrovna tráví měsíc na svém letním sídle. Pak už jsme sešli k vodě a nasedli na autobus, který zde nemá vůbec tak širokou dopravní síť jako jsme zvyklí z Prahy, ale i tak nás popovezl blíž k lodi. Potřebovali jsme ještě dát prádlo do pračky, nakoupit a vyzvednout klíče od bytu - dnes přijíždí Vaškovi rodiče (a přivážejí Vaškovi zapomenutou nabíječku na foťák, takže konec foto pauzy). Byteček v jednom ze zajímavých moderních domů na Aarhus Ø je hezký, dobře zařízený, se skvělým výhledem a dalekohledem na balkonu. Setkáváme se v garáži, jdeme se nahoru najíst a brzy se vracíme na loď. Jsem utahaná, ušli jsme dnes 22 000 kroků, to je snad můj rekord posledních několika let.

Další den je jediná možnost projít si společně město, zbývající dny mají návštěvě dost propršet. Začneme v naší kavárně, podél pobřeží se dostaneme do centra, znovu ke kostelu, pak na hezkou vyhlídkovou střechu na obchoďáku s terasami, prosklenými visutými vyhlídkami, záhony, designovými lavičkami, a kde si vychutnáme drink. Potom k řece na oběd, uličkami okolo přecpané první aarhuské pobočky La Cabry, přes obchod s hračkami a hrami, kde babi s Oskarem hraje fotbálek a zkoumají další hry, a kde jsem dokončila rozestavěné puzzle. Na kafe zpátky k bytu a večeři ugrilujeme na balkoně.

Následující den pořád silně prší. Hráli jsme doma dlouhou deskovku, vykopali jsme se akorát krátce opět na kafe a mini obhlídku ostrova, ale leje fakt dost. Odpoledne finále Wimbledonu u televize.

Poslední společný den jsme se vyjeli podívat nahoru na nejvyšší budovu Dánska Lighthouse na Aarhus Ø, rychlý výtah zdolá 43 pater za 30 vteřin. Výhled z výšky 142 m byl úchvatný. Sice nás zastihl déšť a v tu dobu ještě nebyla otevřená restaurace v horním patře, takže promarnili příležitost utržit několik kafí, ale déšť brzy přešel a výhled byl jasnější. Dokonce jsme viděli naši loď. Pak jsme ještě sjeli do podzemního patra na výstavu o výstavbě domu, o Aarhusu a o podmořském životě, a poté jsme se přes naši kavárnu vypravili do centra na oběd a do vikingského muzea (které bylo maličké a ne moc zajímavé, ale nefungoval stroj na vstupenky, tak bylo zadarmo, což aspoň vyvážilo napálené vstupné do mrakodrapu). Couráme bezcílně po městě a po obchoďáku, bolí mě nohy. Jdeme zpátky, Oskar si chce pohrát na lodi, tak si chvíli odpočineme. Poté zpátky za babi a dědou, grilovat večeři. Mezitím jsme s Kačkou vymyslely, že nám s Christianem dají přednost před finálem fotbalového Eura a navštíví nás na lodi. Oski zůstane ještě chvíli s babi a ta ho pak přivede. Spěchali jsme tedy zpátky na loď, abychom ji ještě stihli otočit, aby do ní nefoukalo. Nakonec se i trochu rozpršelo, ale nainstalovali jsme stříšku a statečně za pomoci Dlabka ginů seděli venku až do tmy.

Nadešel den loučení s babi a dědou, ještě si u nich něco vypereme (v přístavu je pračka plná), poslední společná snídaně, rozloučit, a jedeme svými cestami. My ještě hodíme prádlo do přístavní sušičky, lehce něco dokoupíme a v 11 taky frčíme dál.