Dva fjordy

Endelave By (Endelave)

Trochu jsme váhali, zda vyjedeme, má foukat nějakých 16 uzlů. Šli jsme si výjimečně k pozdní snídani koupit nějaké pečivo (jinak snídáme jogurt s müsli), které jíme u trajektového přístavu s výhledem na moře. Projíždí se tam spousta plachetnic včetně té s miminkem, na 16 uzlů to nevypadá, tak pojedeme po obědě taky. Nejdřív to byla pohodička, ale hranice mezi ideální a lehce nepříjemnou jízdou je velmi křehká: vítr se zvedal (respektive foukalo od pevniny, která se nám vzdalovala, tak není divu, že foukalo víc), vlny se zvětšovaly a náš náklon taky. Asi byl letos zatím největší - Oski konečně mohl v podpalubí z okýnka pozorovat podvodní svět, a popadalo nám na podlahu všechno včetně zádového opěráku pohovky, která v náklonu 35 stupňů byla nahoře. Vítr i vlny ale šly z dobrého směru, nějakého předoboku, loď byla spokojená, měla výborný výkon, max rychlost byla až 12 km/h (čemuž musel pomoci i proud), vlny s námi moc neházely, a celkově to byla vlastně dobrá plavba. Asi už si začínám zvykat konečně, dřív bych tohle protrpěla. V přístavu nás z mola vyhlížet havenmeester v kapitánské čepici, který nás navedl na poslední volné (trochu úzké) místo a pomáhal nám s parkováním, a s ním i vyburcované posádky obou sousedních lodí. No, trochu foukalo, tak to nebylo úplně snadné a pomoc se hodila. Oski šel hned vyzkoušet místní zábavu: dvě mola posouvatelná rukou po laně, ze kterých se dají chytat krabi. Pak jsme si ve stánku dali něco malého k jídlu (talíř hranolek), tamtéž si půjčili kola, a jeli prozkoumat ostrov. Jeho severní špička tvoří takovou úzkou kosu: z levé strany byla zmítána vlnami, z pravé strany jen lehce omývána maličkými vlnkami. Na špičce špičky se tyto zdánlivě rozdílné vodní masy promíchávaly, a my se tím pohledem dlouho kochali (Oskar preferoval hraní si v plážovém písku). Poté jsme se vrátili ke kolům. Projížděli jsme okolo polí, smrčkové školky, lesů s břízami, vřesovišť. Ostrovu se přezdívá králičí, protože zde má všude běhat mnoho králíků. Soused v přístavu ale upřesnil důležitý fakt, a to, že vylézají až po západu. Slunce zapadá pořád někdy v 10, tak to asi nic neuvidíme. Nakonec jsme jich pár zahlídli, a já jednoho až moc zblízka, když mi vyběhl před rozjeté kolo - nic se nestalo, ale není jisté, kdo z toho měl větší šok. Výlet jsme ukončili prohlídkou okolí kostela a kluci se ještě dojeli podívat na letiště pro malá letadla; pod křídlem byly postaveny stany pro dvě rodiny. To také musí být zajímavý způsob cestování.

Ráno jsme šli zase na snídani do pekárno-kavárničky (nic sladkého neměli, asi je zde vše na objednávku) a na přilehlý minigolf. Pak ještě na hřiště, rychlý oběd na lodi a odjezd.

Bojka v Horsens fjordu

Dnes fouká výrazně méně než včera, hezky jedeme na plachty. Zase nás stíhá trajekt, stačil nás objet ještě před zúžením ve vjezdu do cílového Horsens fjordu. Do této úžiny moc větru nemohlo, tak jsme tam projížděli hodně pomalu, ale pohodově. Aspoň si vychutnáme krajinu. K cílové bojce je to sice kousek, ale v té pomalé rychlosti to trvalo dlouho; navíc se v poslední části musely zeširoka objíždět mělčiny a rybářská oblast. Nicméně bojky zde jsou a jsou neobsazené, tak jednu bereme. Nyní můžeme parkovat i na DS bójích, Vašek koupil členství v klubu, který je sdružuje, akorát letos asi nebudeme mít příslušnou vlaječku (dala se vyzvednout v Nyborgu, ale když jsme tam byli, nevěděli jsme, že si to můžeme koupit; takže nám to zasílají na pražskou adresu). Hrajeme Karak, dopisujeme články, pohoda.

Horsens

Čeká nás jen hodinový přejezd (na přední plachtu) za lehkého deště z bojky do Horsensu. Při příjezdu se rozpršelo víc, stavíme stříšku, bez ní prší dovnitř. Čistím kokpit a vařím risotto. Přijíždí známá loď s britským párem, se kterými jsme se bavili v Nappedamu (shodou okolností zase parkujeme na stejném molu, přestože marina zde v Horsensu je narozdíl od té v Nappedamu obrovská). Vašek jim pomáhá s vyvázáním, později na nás ťukají a nesou nám pozornost (plus svůj kontakt) v podobě norského KitKatu a piva z Endelave - to vše za to, že jim Oskar nabídl každému jednu malou sušenku. Pak jsme zamířili do yachtshopu u přístavu, ovšem reálná otevírací doba se neshodovala s tou na google mapě, takže už bylo zavřeno, tudíž jsme pokračovali na procházku po městě. Je sedmé největší město Dánska a jeho část leží na kopci - to je pro naše lodní cestování trochu nezvyk, byl odtud hezký výhled. Centrum je složené ze starších udržovaných cihlových domů, u přístavu se rozrůstá nová zástavba činžáků. Na pěší zóně jsme konečně objevili rybárnu s lákavou vitrínou, takže dnešní večeře je jasná.

Další ráno si půjčujeme kola v přístavu (zdarma, ale klíče od nich jsou k mání pouze ve dvouhodinové přítomnosti havenmeestera v kanceláři). Jedeme do yachtshopu, kde Oski obdivuje skládací lodní vrtulku, neznámé rybičky v akváriu a majitelova psa. Pak frčíme do centra na varhanní koncert, letos první; Vašek se o něm dozvěděl při včerejší procházce okolo kostela. Oski dostal omalovánky a celou dobu si je vybarvoval (omalovánky ho začaly bavit zrovna tento týden, ve skoro šesti letech). Varhany byly moderní, stejně jako oltář, nechyběl model lodi visící ze stropu. Až na věčně kašlající a v nevhodnou dobu tleskající publikum to byl relaxační zážitek. Po něm jsme zajeli zase do rybárny a s úlovkem přes obchod na loď na oběd. Odpoledne jsme chtěli jít do muzea, ale vzpamatovali jsme se pozdě, zavírají ve 4, což je za hodinu. Místo toho jsme šli na hřiště, Vašek trochu pracoval, a pak dle rady z yachtshopu zajel do Biltemy. Zjistili jsme, že Biltema je je místní hobby řetězec se zaměřením na auta a lodě, takže mají spoustu vybavení za mnohem lepší ceny než většinou drahé yachtshopy. Nakupujeme aspoň pumpu na vazelínu, ale časem možná dokoupíme více věcí.

Jelikož jsme pořád měli kola, tak jsme vyjeli ještě na večerní cyklovýlet k jezerům za městem. Ta bohužel moc za rákosím a kravskými pastvinami nebyla vidět, ale okolní příroda byla i tak hezká. Pak pozdní vydatná domácí večeře.

Příští dopoledne konečně to slibované průmyslové muzeum, které se nachází v asi deseti objektech rozmístěných v okolí (z toho dva jsou bývalé továrny). Oskara nejvíc zaujala výstava motorů (od parních k dieselovým, i starý Bukh měli, jeden parní stroj dokonce pracovník muzea spustil) a taky se dlouho zajímal o interaktivní úkázku lomu světla mezi čočkami. Na mě zapůsobily dva obytné domy, jejichž každé ze tří pater bylo zařízeno jako stejný malý byt, ale nábytkem z určité dekády, a také u dveří visela informační cedule o ceně nejzákladnějších potravin, průměrné hodinové mzdě a délce pracovního týdne v té dané době. Zajímavá byla i expozice s pracovními úrazy, kde ve chvíli kdy si dělkík uřízne prst a na videu stříká krev, tak ze stropu sříkne návštěvnímům muzea trochu vody za krk - Oskar se docela lekl. V muzeu jsme strávili skoro tři hodiny, ale potřebovali jsme se ještě rychle najíst a vyjet.

Odjezd byl v silném větru se ztrátou kytičky, tedy skoro ztrátou kotvičky. Hodně nám foukalo zboku, měla jsem problém udržet loď háčkem na vodícím laně, když to se povedlo, tlačilo nás to na boční (zadní) sloupek. Nestihla jsem od něj včas odstrčit špičku, případně zakřičet správný povel na kapitána, a tak se stalo, že se nám o sloupek zahákla kotva (která je normálně upevněná na špičce na zábradlíčku), její držák se ohnul a kotva spadla na hladinu vody, visíc na smotaném laně. Tím bylo možné vyjet z boxu a kotvu uložit na její místo - moc tam nedrží, Vašek ji fixuje lankem. No, to byla divočina, naštěstí se nic vážného nestalo. Důsledky jsem předpokládala, ale nestihla jsem jim bohužel včas předejít.

Snaptun a Hjarnø

Po divokém výjezdu jsme měli hezkou zhruba hodinku plachtění na kapesník, přesto nás zadní vítr i proud hnaly vpřed rychlostí až 10 km/h. Pohodička skončila těsně před cílem, kdy Vašek spořádaně jedoucí již na motor v místě, kde dle mapy měla být hloubka 3 m, zadrhnul. S naším metrovým ponorem. Naštěstí se díky dvěma vlnkám a plnému plynu podařilo rychle vyjet a kolize se neopakovala. Zkrátka nic není dokonalé, ani drahé mapy, které s ostražitostí následujeme. Nejprve jsme se jeli podívat na malinko vzdálenější přístav na ostrově, jeho úzký vjezd byl ale v takto silném větru ze strany příliš nebezpečný. Otočili jsme se a chtěli přejet úžinu ke druhému přístavu - nyní to bylo ale proti proudu, který byl v takto úzkém místě velmi silný, cestu navíc komplikovaly projíždějící přívoz a trajekt, se kterým se zásadně potkáváme v nevhodnou dobu. S naším slabým motorem na plné otáčky jsme se proti proudu pohybovali vpřed jen velmi pomalu, ale bylo to kousek a dokázali jsme to; dokonce jsme v přístavu zabrali jednoduché boční stání. Uf dneska teda. A můžeme na výlet na ostrov Hjarnø - když tam nešlo zaparkovat, pojedeme přívozem.

Hjarnø je přezdíván vikingský ostrov, protože na něm bylo rituální vikingské pohřebiště. Tam jsme došli, ale k vidění bylo jen pár kamenů. Procházka přes uzoučkou kosu, u které rostl náš oblíbený zeekraal (salicornia), byla hezká, ale s větrem a klesající teplotou trochu náročná. Navštívili jsme také druhý nejmenší kostel Dánska, viděli vinici a pole se sójou - to vše na 3 km2 malém ostrově. Když jsme kupovali ostrovní pivo ze stánku, zjistili jsme, že nám ujel přívoz a další jede až za necelou hodinu (což už není každou chvíli jako když jsme sem přijížděli). Je pozdě a máme hlad, stánek s pivem a pizzou zavřel, jediná kavárna s potenciálem zavřela ještě než jsme přijeli, a od čekacího stolku nás nevybíravě vyhnala nějaká bláznivá ženská. No nic, stejná chyba poněkolikáté za sebou - zjisti si otevíračku, případně jízdní řád, s předstihem. To vše kvůli posunu muzea ze včera odpoledne na dnešní dopoledne. Každopádně čekání na přívoz jsme si krátili povídáním s dánsko-norským párem, přívoz nás odvezl, neumřeli jsme hlady ani z jiného.

Na bojce u Æbelø

Ve Snaptunu není vůbec nic, tak jsme hned dopoledne vyjeli směrem k dalšímu ostrovu. Byl teplý den s malým větrem, krásně jsme dojeli na plachty k bojce v závětrné zátoce ostrova Æbelø. Dali jsme si pozdní oběd, nafoukli kajak a konečně jej použili - dovezl nás na ostrov; cestou jsme potkali lachtana asi 15 m před námi. Ostrov má rozlohu 2 km2, je s pevninou (respektive ostrovem Fyn) spojený písečnou cestou, která bývá zaplavovaná. Ostrov je soukromý, ale vedou po něm veřejné cesty nádherným lesem s duby, kapradím vysokým až 2 m, jsou tam březové paloučky nebo oblast s vysokánskými listnatými stromy, viděli jsme stádo srnek, z dáli také stádo asi daňků, viděli jsme dravce, jako detektivové jsme zkoumali otisky stop v blátě. Došli jsme až ke krásnému majáku na severozápadním výběžku ostrova, ale ten je stejně jako obytné domy soukromý a musí se obcházet. Sešli jsme tedy pod něj na pláž a užívali si krásné výhledy a pohodový večer. Při návratu na loď jsme viděli akorát náš stěžeň, blíže se jít nedalo (leda skrz vysokou trávu). Když jsme dorazili ke kajaku, museli jsme si ťukat na čelo, jak nepoučitelní jsme - při výstupu jsme kajak poponesli kousek dál od vody, ale teď je jedna jeho špička omývána vlnkami - tak příště dál a lépe, aby vůbec ještě nějaké příště bylo. Počet lodí kotvících v zátoce vzrostl na patnáct, asi je to tu hodně oblíbené. My se ještě rychle u naší lodi vykoupeme a pak už večeře, dlouhá procházka nás vyhladověla.

Juelsminde

Celkem brzy ráno (pro většinu lidí už dopoledne) jsme se odkopli z bojky. Proud nás hnal na vedle kotvící loď nebo na mělčinu, tak bylo potřeba k vytahování plachet kousek motorovat. Dnes je ale výjimečný den: skoro nefouká a tudíž nejsou žádné vlny - to jsme na Baltu za ten měsíc nezažili. Asi hodinu jsme se snažili nějaký ten vítr chytat (ujeli jsme tak asi 3 km), až jsme to vzdali a zbytek domotorovali. V přístavu jsme uvařili oběd a šli na procházku. V reklamním plátku pro turisty jsem našla, že místní samospráva vymyslela bojovky pro děti: na poznávacím okruhu daným městem, případně ostrovem, plní úkoly a odpovídají na otázky, a na konci dostanou medaili. To je celkem hezké, bohužel jsme všechna ostatní místa už navštívili. Po procházce nákup a večeříme pizzu, kterou jsme upekli v klubovně. Objevili jsme pračku s bezplatným praním, tak toho hned musíme využít.

Ráno jdeme odevzdat mapku s vyplněnými úkoly a vyzvednout medaili. Nákup, rybárna, rychle vyprat zapomenutou minivárku prádla (a to se bohužel nepovedlo tak hladce, Vašek si spletl pračku se sušičkou - na jeho obranu, ta sušička vážně vypadala spíš jako pračka). Pak konečně výjezd.

Bojka ve Vejle fjordu u Høll

V zálivu u Juelsminde foukalo jen slabě, jeli jsme na plachty hodně pomalinku. Po vyjetí za špičku města do Vejle fjordu přišel silnější vítr, ale přímo proti cíli, takže jsme křižovali jako blázni, najeli si tak mnoho kilometrů navíc, ale cíl stále v nedohlednu. Nastartovali jsme a o dvě hodiny později jsme chytali bojku (nakonec jinou než bylo v plánu, kvůli lepšímu závětří, v podobné vzdálenosti).

Ráno konečně ostříhám kapitána a konečně tím splníme náš zvyk stříhání na bojce, vždyť už jsme na bojce spali třikrát a střih potřebuje jako sůl. Poté zlehka vykoupat v moři, ale jednak se klasicky bojíme a jednak voda nevypadá moc čistě. A pak už přejezd krásným fjordem. Je celkem asi 22 km dlouhý, v ústí něco přes 5 km široký, trochu se klikatí, je lemován lesnatými kopci místy posetými domky, těsně před jeho koncem ve Vejle je přetnut 40 m vysokým dálničním mostem. Hned za ním je náš cílový přístav, vedle kterého stojí dvě architektonicky zajímavé budovy, obytná Vlna a Fjordenhus cylindrického tvaru.

Vejle a Legoland

Parkujeme, poklidíme loď a už je čas jít nakoupit a vyzvednout babi Soňu u autobusu - před šesti dny volala, že se už asi blížíme k tomu Legolandu, že by ho vlastně taky ráda viděla (a nás), a jestli teda může přijet. To je docela dobrý nápad, plánování za tak krátký časový úsek bylo jednoduché, a tak ji tu máme. Zvládla krátký přestup na letišti v Amsterdamu, bála se, že jí to uletí (k jejímu štěstí nabralo až druhé letadlo zpoždění). Problém nastal až v Dánsku, když zjistila, že řidič autobusu nebere karty, a než doběhla zpět k automatu na jízdenky a zorientovala se, co si má koupit, autobus ujel. Další s již platným lístkem jel za půl hodiny, tak to nevadí, ale připozdívá se a zítra nás čeká ten důležitý program. Tak večeříme jen obyčejné sandwiche nevalné chuti ze supermarketu.

Musíme vstát brzy, abychom se pořádně nasnídali, připravili jídlo s sebou a vyrazili na autobus, ke kterému to máme asi 20 minut ostrou chůzí. Jízdenky pro všechny jsem se po včerejším karambolu naučila kupovat přes novou aplikaci, úspěch, jedeme. Projíždíme kolem letiště a sedm minut po otevření Legolandu tam zastavujeme také. I zde úspěch s platnými vstupenkami v mobilu, uf, tak jsme tady. Je zataženo, takže to tu ani není tak nacpané, jak jsme se báli. Jako první nás uchvátila oblast Miniland, kde je z Lega postavené letiště Billund s popojíždějícími letadélky - jeho skutečná podoba je jen kousek za plotem, takže nad námi často vzlétávají letadla. Dále jsou zde různá města, vesnice nebo oblasti inspirované určitým místem, například Holandsko s větrnými mlýny, kanály a pojízdnými loďkami. Poté jsme se svezli v safari vozících, pak jsme si konečně dali kafe, a šli blbnout na stříkací loďky, ze kterých se vracíme celí zmáčení. Přes menší atrakce jsme došli k hasičské brigádě, kde jsme si všichni zamakali při hašení ohně a v soutěži skončili třetí. Po výkonu jsme si na lavičce snědli donesené sandwiche. Pak si Oski šel stavět letadlo do polární místnosti, poté jsme si zastříleli na pohyblivých vozících v egyptském chrámu, chvíli si odpočinuli u akrobatického představení a na odpoledním kafi. Potom dvě Duplo atrakce, stavění a závodění s Ferrari formulkami, vodní svět se živými rybami a žraloky, visutý vláček, pozemní vláček, loďkami kolem světoznámých budov, a už atrakce zavírají, stihneme už jen strašidelný dům. Uf, to bylo tolik krásných zážitků! Napít, najíst, suvenýry v obchodě a zpátky na bus, nákup, pozdní večeře na lodi a padnout do postelí.

Další den máme v plánu akorát odpočinek a k obědu grilovaní v přístavu.

Jiná bojka ve Vejle fjordu v Andkær vig

Vyvezli jsme babi aspoň na bojku vzdálenou 7 km, abychom neseděli pořád na jednom místě. Zítra už odlétá, budeme se vracet zase do Vejle, odkud je nejlepší spojení na letiště v Billundu. Proto dnes pouze minivýlet. Foukalo jen mírně ze zadoboku, jeli jsme ten kousek asi 2 hodiny. Chtěli jsme v té rychlosti i chytnou bojku na plachty, ale bohužel nás to sfoukávalo a proud strhával, takže bojka byla chycena na motor. Hráli jsme hry, a když se připozdilo a po půlnoci padla tma (před měsícem se o půlnoci teprve začalo stmívat, teď na začátku srpna je tma o dvě hodiny rychlejší), objevil Vašek venku úžasnou podívanou - světélkující plankton. Dlouho jsme se tím bavili, obzvlášť zajímavé bylo splachovat s ním toaletu, to totiž připomínalo skok hyperprostorem jako ve sci-fi. No, vážně.

Zpátky ve Vejle

Po snídani babi zašívá jedny kalhoty (protože šití je moje velice neoblíbená činnost) a odjíždíme na motor zpět do přístavu. Vařím oběd a po něm se jdeme projít do města, na kafe a vyprovodit babičku k autobusu směr letiště (už to cestování sama hezky zvládá včetně přestupů na jiné letadlo a pak na autobus v cizí zemi; dříve Vašek víc vypomáhal s autem - teď ho nemáme, tak se návštěvníci musí zařídit). Po rozloučení nákup a zpátky na loď. Večer nás čeká představení pod širým nebem - vypočítavě jsme zaparkovali co nejblíž tak, abychom měli dobrý výhled z lodi. Představení - balet a operní árie - bylo však odpolední a ne večerní, a zrovna měla začít druhá půlka. Kulturně jsme však o moc nepřišli: šlo o krátká vystoupení, kde reprodukovaná hudba převažovala nad živým doprovodem (jaká škoda, na podiu stálo piano, ale hráli na něj tak třikrát z desíti písní, jednou přišel houslista, jinak reprodukce); tanec byl hodně moderní, z našeho úhlu nebyl moc dobře vidět; opera byla zpívaná německy a ne nějak úchvatně… celkově to bylo totálně roztříštěné, útržkovité, prokládané proslovy moderátora - operního pěvce. Skvělý byl ten fakt sedět na vlastní lodi se skleničkou vína v ruce; celá show také měla krásné pozadí - designový dům Fjordenhus. Dobrý nápad, ale provedení slabší, ač nerada jsem tak kritická. Dokonce i racek sedící na kůlu s výborným výhledem představení chvíli zaujatě pozoroval, ale pak odletěl. Jo a cena vstupenky v přepočtu až 2300 CZK. Po kultuře jdeme grilovat ke klubové kuchyňce.

Dalšího rána projedeme Vejle fjord k jeho ústí a dále jižním směrem do úžiny Lillebælt.

---