Lillebælt

Faktický úvod z Wikipedie: Malý Belt (dánsky Lillebælt) je západní ze tří Dánských úžin, které spojují Baltské moře a průliv Kattegat. Jeho šířka je od 800 m do 28 km. Nejhlubší bod je 81 m pod hladinou. Přes průliv vedou dva mosty: železniční most, po kterém vede mezinárodní trať Hamburk – Kodaň – Stockholm (Den gamle lillebæltsbro z roku 1935) a silniční most (Den nye lillebæltsbro z roku 1970). Lillebælt je domovem několika tisíc jedinců sviňuch obecných, což je největší populace na světě. Sviňucha je podobná delfínům a chová se tak, ale je méně inteligentní.

Sviňuchy jdou prý ale jen stěží vidět a my už jich viděli desítky - tvrdošíjně budu dál referovat o delfínech, protože je spolehlivě od sebe nerozeznáme a protože je to hezčí slovo.

Fredericia

Z Vejle jsme ráno vyjeli na motýla a závodili se švýcarskou lodí, která ale vytáhla neférovou velkou lehkou plachtu. Větru ubývalo, a tak jsme později zapnuli motor. Předjížděly nás dvě nákladní lodě. Za otočkou na jih nás měl vézt proud a mělo přijít i trochu větru, vytáhli jsme plachty a v klidu si dali oběd. S tím větrem to ale tak slavné nebylo, a tak jsme dojeli na motor. Zaparkovali jsme ve starém přístavu, který byl před postavením mostů využíván přívozy. Dle knihy měl být malý, přitom v podstatě v centru města, Vašek se proto bál, že bude plný. Naopak působil opuštěně, tedy plavaly v něm akorát desítky červených medúz. Za chvíli ale přijela nějaká plachetnice, vyvázali se hned za nás, a poradili nám, jak to tu chodí a kam zajít. Později přijelo více lodí, tak to tu tak opuštěné nebude. Navzdory prvotnímu dojmu a celkově nízké vybavenosti to byl jeden z letošních nejdražších přístavů. Vydali jsme se na procházku k opevnění, ale neuposlechli jsme jednu radu - dát si zmrzlinu v přístavu, na první pohled se nám nelíbila, a říkali jsme si, že v centru přeci něco najdeme. A to byl omyl. Člověk by v teplém letním dni čekal kopečkovou zmrzlinu na každém rohu, ale to asi v Dánsku moc populární není. Na opevnění jsme vylezli na vodárenskou věž se skvělým rozhledem po městě a na průliv. Cestou zpátky jsme zašli do bioobchodu, protože měl venku ceduli se zmrzlinou. Pan prodavač však už měl zavřenou kasu, a chtěl platit jen hotově, což jsme neměli. Když uviděl Oskarův zklamaný a smutný výraz, rozhodl se mu zmrzlinu prostě věnovat. Tady jsou tak milí lidé! Pak jsme šli nakoupit, na pivo a na loď.

Ráno jsme si šli zahrát minigolf - u přístavu je taková velká prázdná zatravněná plocha, momentálně využitá k relaxaci a zábavě: kromě přístavních sprch, kavárny, a minigolfu zde najdeme pískoviště s bagříky, dráhu pro šlapací autíčka, psí hřiště a dvě vyhlídkové věže. Řekla bych, že za pár let budou v této oblasti stát bytové domy. Každopádně minigolf byl prima a šlapací autíčka velká sranda. Pak jsme si dali oběd a vyjeli.

Middelfart (Fyn)

Je parný slunečný den, fouká proti, jedeme na motor do nedalekého Middelfartu. Cesta je ale velmi zajímavá, protože projíždíme úzkým průlivem Lillebælt mezi pevninou a ostrovem Fyn (Lillebælt se říká celé velké oblasti průlivu, zde je to ale krásně vidět, jsme v jeho nejužších částech). Po levici na ostrově Fyn stojí krásný bílý maják, kolem něj stojí malé domky s úžasným výhledem. Podjíždíme vysokánský silniční most a spolu s námi mnoho dalších plachetnic. Cílový přístav je na dohled, ze tří přístavů umístěných blízko sebe vybíráme ten prostřední - opět starý a malý, ale příjemný, s velkými starými loděmi a jednou plachetnicí. V přístavu je rybárna, kupujeme ryby na večeři a jdeme na procházku. Město je staré a krásné s velkou (ale zavřenou) katedrálou, jeho chodníky místy zdobí keramická barevná dlaždice s plastickými tečkami, kterým Oskar říká pohádka pro slepce. Došli jsme do cafébaru na břehu průlivu s výhledem na most, který jsme podjížděli - Middelfart je na takovém výběžku ostrova, průliv se klikatí kolem a nyní před námi tvoří zatáčku. Oskar se odvážil vlézt do brouzdaliště u cafébaru, kde má vodu do půli lýtek. Jsou zde volně k zapůjčení dva paddelboardy, na jednom z nich asi hodinu blbnul. Spolu s ním později i mladší holandský chlapeček, to byla sranda. Večer jsme se dali do řeči se dvěmi Holanďankami, které se zrovna vracely z dovolené ve svém obytňáku v Norsku a Švédsku, a plánují v něm cestu po světě. Bavili jsme se do jedné do rána.

Dopoledne jsme šli na kafe a nákup. Máme trochu problém s odjezdem, teprve ve tři odpoledne by se měl proud otočit naším směrem, ale tehdy má také přijít bouřka. Možná v přístavu zůstaneme. Kolem oběda se sem začínají sjíždět lodě, přístav je oproti včerejšku docela zaplněný, loď na lodi. Pán, který parkuje částečně na nás, ale zde jen hodlá přečkat déšť a potom se vydá dál. Čekáme tedy, co se stane. Déšť se skutečně ve tři spustil, byl slyšet i hrom, ale jinak se bouře nekonala a za hodinku bylo po všem. Rozhodli jsme se jet ve stopách souseda, a stejně tak odjela asi půlka z čekajících lodí.

Molo v Paradisbugten

Původním cílem byla bojka v zálivu u Koldingu, ale soused tak hezky mluvil o molech o 1,5 km blíž, že jsme nakonec jeli tam. Cestou jsme viděli delfíny. Soused kotvil, my se uvázali k jednomu z mol, na kterém si hrály dvě holčičky. Oski se k nim bázlivě připojil. Holky (7 a 9 let) mluvily perfektně anglicky a byly velmi šikovné rybářky, naučily Oskara chytat mušle a s nimi pak lovit kraby, také měly nasbíraný celý kyblík hvězdic, a Oskarovi věnovaly síťku-podběrák na ryby a plastový dětský prut.

Dopoledne jsme pokračovali v socializaci a lovení (a následném pouštění) mořských živočichů. Po obědě Oskar holkám na památku nakreslil obrázky, a protože se po ťukání na loď nikdo neobjevoval, přicvakla jsem obrázky ke kolíčku na prutu, který měly holky odložený před lodí. Když jsme nastartovali, holky vyšly a běžely k obrázkům, nicméně jeden z nich uletěl do vody. Podařilo se jim ho však síťkou vylovit. A my jsme - s menšími problémy v silném větru - vyjeli.

Kolding

Jazyková vsuvka: v dánštině se nečte D a G (pokud nejsou na začátku slova a v jiných případech); G prodlužuje předchozí samohlásku. Takže Kolding se čte zhruba podobně jako Kolín.

V protivětru jsme na motor projeli hezkým Kolding fjordem až do cílového Koldingu. Vašek se vrhá na opravu přípojky elektřiny - před dvěma dny z ničeho nic přestala fungovat (220 V), na včerejším molu elektřina vůbec nebyla, tak nebylo co zkoumat. Nejprve zkusil připojit kabel a pořádně s ním zahýbat - to sice na vteřinku zafungovalo, ale pak se ozvalo slabé prásknutí a něco začlo pěkně smrdět. Tím jsme aspoň identifikovali oblast problému - starý konektor spojující venkovní kabel s lodní zásuvkou. Vašek kus kabelu zkusil zkrátit a znovu jej vrátit do konektoru, ale akorát tím několikrát vyhodil pojistky na mole. Pak to se starým konektorem vzdal, napojil místo něj zástrčku z prodlužovačky, a bylo vyřešeno, fungujeme. Akorát nám z lodi místo elegantního konektoru čouhá zástrčka. Poté jdeme nakoupit a grilovat, Oski si užívá hřiště.

Další deštivý den (konečně) využíváme k dohnání práce a psaní článků. Odpoledne se vyčasilo, šli jsme se projít do města k hradu (zavřený a trochu zanedbaný), kostelu (zavřený), Oskar skotačil na skluzavce, pak na nákup a cestou zpátky k lodi jsme v parčíku objevili první letošní ostružiny a mou oblíbenou divokou mátu.

Bojka u Fænø

Při ranním výjezdu na nás pán z vedlejší lodi volal, že venku je těžké počasí se 7 bft (Beaufortovy stupnice, kdo neznáte, dohledejte si tu tabulku, je to celkem sranda počtení - tedy dokud není). To nás dost vylekalo, znovu jsme zkontrolovali předpověď, znovu se podívali kolem sebe, a tak zlé hodnocení prostě skutečnosti neodpovídalo. Kdo ví, co tím “venku” myslel. Cestou jsme o tom několikrát mluvili, ale opravdu to tak zlé zdaleka nebylo (v horších podmínkách bychom nevyjížděli, nic z toho nemáme za potřebí). Na skoro stejném místě jako před třema dny jsme zase zahlédli ploutvičky delfínů. Hladina se velmi zklidnila, když jsme zajeli za ostrov Fænø, cílová bojka byla nedaleko. Ostrov je privátně vlastněný a jezdí na něj privátní přívoz, na ostrov se dá vstoupit jen s povolením, takže na bojce strávíme celý den. Nakonec je hezky, dopisuju články a hrajeme hry, klídeček.

Bågø

Ráno nám foukalo trochu víc, ale jeli jsme, a nakonec to byla fajn plavba. Cestou jsme zase viděli několik delfínů. Na pozdní oběd jsme byli na místě. S vyvazováním nám chtěly pomáhat Holanďanky, ale nakonec jsme kvůli větru zaparkovali jinde. Po jídle jsme vyrazili na průzkum ostrova. Navštívili jsme dvě ptačí vyhlídky, muzeum starých zemědělských strojů (aneb jak ze stodoly plné harampádí udělat něco zajímavého), ve vesničce v centru ostrova (6,2 km2, 22 obyvatel) jsme zakoupili jehněčí kotlety ze samoobslužného obchůdku farmy. Cestou jsme potkali Holanďanky z přístavu a dali jsme se s nimi do řeči. Pak jsme došli na severní část ostrova, kde se dá chodit mezi stádem krav - chvílemi to s nimi bylo až o strach. Cestou zpátky jsme se nakrmili ostružinami. Přístav také nabízel spoustu zábavy, hlavně stojan s raketami a přivázaným míčkem, který se dal pinkat okolo a nikdy nemohl uletět. Také jsme tam našli poštovní schránku, do které večer Oskar vhodil své napsané pohledy z Legolandu. U společného grilování se Vašek naučil trik k rozpalování briket v kovovém komínku; kotlety se moc povedly.

Vašek má narozeniny! Slavíme speciální snídaní - skořicovými šneky objednanými v přístavním kiosku. Přijíždí trajekt, Oski se běží podívat na schránku, jestli už tu jeden trajekt byl dříve a jeho pohledy vybral, a je to tak. Plán odjet hned ráno na plachty nevyšel, já bych chtěla dát prádlo do pračky, Vašek se chce jít podívat k majáku a Oski chce jít na pláž. Odjezd posouváme a postupně všechny tyto požadavky plníme. Praní bylo zadarmo, protože někdo před námi si předplatil nepotřebně dlouhý čas praní, a tak zbylo i na nás. Maják byl nedaleko, ale za moc nestál. Na pláži bylo hezky, i jsme se vykoupali (Oskar jen po kolínka). Když jsem nandavala oběd, Vašek poznal přijíždějící loď - režiséra Woodstocku, který se s námi dlouze bavil před dvěma lety v Goudě. Po povídání, obědě, a ještě jednom loučení jsme konečně vyrazili - přístav se začíná plnit.

Assens (Fyn)

Při výjezdu pár minut řídí Oskar. Uvědomila jsem si, že jsme zapomněli vrátit přístavní kartičku, Vašek se ale vracet nechce, možná zítra, ale to asi taky nevyjde, takže praní nakonec zadarmo nebylo (na kartičce zbyl kromě zálohy i kredit). Tak buď někdy příště anebo ji pro nějakého šťastlivce necháme v nedalekém assenském přístavu. Byl parný den, slunce pražilo, vítr nefoukal, jeli jsme však jen asi 5 km. V cílovém Assensu byla kola zdarma k zapůjčení, chvíli jsme čekali, až se s nimi někdo vrátí, a mohli jsme se také krátce projet. Dojeli jsme skrz pěknou prázdninovou vesničku Torø Huse k zátoce Torø Vig. Pak do centra Assensu, ke kostelu, na zmrzku, na přehnaně velký nákup a zpátky na loď.

Årø

Ráno šel Vašek nakoupit do přístavního yachtshopu, vrátit kartičky (s tou z blízkého ostrova děláme dobrý skutek), a pak jsme se vydali na cestu. Hezky foukalo a hezky se jelo, ale v závěru, při průjezdu mezi pevninou a cílovým ostrovem, jsme se příšerně pohoupali, protože vlny šly zezadu, až mi z toho nebylo dobře. Při vjíždění do přístavu nás honil přívoz a při parkování nám vytvářel silný proud, ale zvládli jsme to. Rovnou jsme se šli na chvíli uzemnit na pevnou půdu pod nohama - tedy aspoň my dospělí, náš nejmladší šel skákat do nafukovacího hradu.

Po obědě jsme šli na procházku. Ve vesničce jsme nahlédli do malého kostela (který byl v parném dni - asi 26 stupňů, dosud asi nejvíc v Dánsku - příjemně chladným útočištěm); sousední pivovar měl bohužel zavřeno. Pak jsme procházeli lesem a poli, cestou se krmili ostružinami, špendlíky a švestkami, pozorovali jsme krávy chlupaté a krávy zebrovité (stádo černých krav s jedním širokým bílým pruhem kolem břicha a hřbetu), vystoupali na vyhlídkovou věž a našli i jeden velký záhadný balvan v poli. Pak jsme u cesty narazili na hodně bohaté naleziště velkých sladkých ostružin. Potom nás trochu zradila mapa, respektive majitel pozemku, který přehradil cestu a nějakých 15 metrů k silnici, která byla vidět přes jeho zahradu, se nedalo projít. Prošli jsme tedy skrz blízký kraví výběh, a na večeři jsme byli zpátky na lodi. Přichází bouřka. Nad pevninou se blýská, ale blíží se to k nám. Když jsme zalehli do postele, zvedl se silný vítr a začal velmi hlasitě práskat kladkou na výtahu plachty do stěžně. Jen co to Vašek umírnil, spustil se slejvák. Uvidíme ráno, co to udělá s počasím a proudem a kam se nakonec vydáme.