Dinosauří ostrov Als a okolí

Určit, kde končí průliv nebo záliv, a kde už by se vodní masa měla jmenovat po jiném celku, je složité a nejednoznačné. Dle některých výkladů jsme stále v Lillebælt, dle jiných už je tahle oblast mimo něj. Já jsem každopádně už předchozí článek ustříhla, aby nebyl moc dlouhý. Vydáváme se k velkému ostrovu Als, jehož tvar na mapě připomíná dinosaura. Blížíme se k závěru letošní sezony a zároveň k německým hranicím. To bohužel znamená, že v přístavech je slyšet skoro jen němčina - nic proti, ale když jsem v Dánsku, raději bych slyšela dánštinu. Asi tak jako když jedete do Chorvatska slyšíte samou češtinu nebo zase tu němčinu. Zároveň zde potkáváme mnoho nizozemských lodí - asi je to tu prostě populární.

Barsø

Jsme na ostrově Årø. Plán je vyrazit jižně na ostrov Barsø a to brzy dopoledne, abychom jeli s proudem. Jenže jsme pomalí, potřebujeme nabrat vodu, ale protože je kohoutek na našem mole dost daleko, musíme přeparkovat. Jenže spoustu lodí vyjíždí, takže je nutné se nějak vystřídat, zároveň dopravní situaci ztěžuje pendlující trajekt, který nazlobeně troubí, když mu někdo vjede do cesty. Takže akce napouštění vody trvá skoro hodinu. Mezitím si s námi přišla popovídat milá Češka, která sem lodí dorazila před půlnocí se svým německým manželem, a při parkování si všimla české vlajky. My jsme bohužel byli lehce nervózní z odjezdu, takže kromě povídání jsme ji ani nepozvali dál. Ale kontakt máme, tak snad příště. Pak jsme se konečně odpíchli, a moc dobrá plavba to nebyla. Nejprve jsme jeli proti proudu (takže jsme odjezd nepřekvapivě nestihli včas) a proti docela velkým vlnám, takže jsme jen pomalu poskakovali a všechno v podpalubí se přeskládalo (Oskar je v těchto situacích instruován k zalezení třeba s knížkou do přední kajuty, kde na něj nic padat nemůže). Vytažení plachet bylo úlevné, loď se do vln trochu zakousne a plachta drží náklon k jedné straně. Ovšem vítr foukal proti a postupně méně a méně, takže bylo potřeba hodně motorovat. Já cestou pospávám, padla na mě nezadržitelná únava, možná způsobená změnou tlaku, přestože předpovědi na nic neupozorňovaly.

Každopádně se stalo, že jsme ve 3 odpoledne bez oběda dorazili do cílového přístavu, kde nám paní ze sousední lodi doporučovala, ať určitě jdeme do zdejší domácké kavárny, která za hodinu zavírá. A tak jsme vyrazili a byl to velký zážitek. Místo provozoval starý manželský pár v přízemní místnosti svého domu, s otevírací dobou čtyři hodiny denně. Měli tam ledničku s nápoji, mrazák se zmrzlinou, automat na kávu, obsloužíte se sami a akorát k majitelům jdete zaplatit. Ještě jsme přikoupili sýr, který vyrábí farmář zde na ostrově. Pak jsme s Oskarem našli labyrint ze sestříhaných tújí, do kterého jsme si hned koupili v kavárně vstupenky, a docela dlouho se tam vyblbli. Vašek si mezitím vypil pivo a koupil “Ø pas”, tedy pas ostrovů: na určeném místě na ostrově je taková plastická destička s obrysem ostrova, kterou přes patřičnou stránku v pase přejedete přiloženým kovovým předmětem. Obrys se jakoby natiskne, asi jako když jsme jako malí přejížděli tužkou přes papír přes drobné mince. Pak jsme se šli malinko projít - tento ostrov má rozlohu 2,7 km2 a 15 obyvatel - vyšli jsme až na nejvyšší bod ostrova, 39 m vysoký kopec Gyldenbjerg, který skýtal krásný rozhled po okolí. Ale vyhnal nás odtud déšť. Běželi jsme se schovat na loď, a dát si brzkou vydatnou večeři, když jsme vynechali ten oběd. Máme nejvyšší stěžeň v přístavu - jsme tu jen dvě obydlené plachetnice, kolem je jen hrstka malých prázdných motorovek, a jinak nikdo. Je to s podivem, protože jsme z knihy věděli, že ostrov má být hezký, ale s malým přístavem, očekávali jsme jej tedy plný a ne naopak. Nicméně přístav v dánských mapách a průvodci není vyznačen; v naší německé mapě ano, tak jsme tu společně akorát s jedněmi Němci. Sprchování bylo dobrodružné, protože ve sprchách netekla teplá voda. No tedy služby v přístavu za tu cenu příšerné, ale vzpomínky z ostrova zbyly moc pěkné.

Dyvig (Als)

Dopoledne Vašek nandavá do hlavní plachty spíry (výztuže - plachta je vždy z určité látky, a mívá v sobě kapsičky na plastové výztuhy, které jí pomáhají držet lepší tvar. V našem případě jsou spíry jen na odvodové hraně, někdy jsou přes celou šířku plachty, vzácně svisle u plachty zarolovávací do stěžně). Našel je už první sezonu, ale nikdy jsme je dosud nevyužili. Nyní konečně nastal ten čas. Je slunečný den, 20 stupňů, lehce fouká. Vašek vzpěry velmi oceňuje, i to, že se s nimi plachta lépe skládá.

Jedeme na zadoboční vítr, později i na zadní na motýla. Pozorujeme krásnou krajinu i spoustu plachetnic v okolí. Když už ostatní v zeslabujícím větru plachty stáhli, my jsme ještě v klidu plachtili, a to i klikatou úžinou mezi mělčinami v tenkém vybojkovaném kanále. V zátoce Dyvig jsou dva přístavy hned vedle sebe, Oskar vybírá ten vpravo. V přístavním minimarketu jsme nakoupili klobásy na grilování (malý obchůdek se tříhodinovou otevírací dobou). Pak jsme zase nafoukli kajak a projeli se po zátoce: nejprve k velkým nafukovacím skluzavkám na vodě u protějšího přístavu, kde Oski skákal jako na skákacím hradu, ale neklouzal se, protože voda ho neláká. Pak potřeboval čůrat, a my si chtěli dát pivo v hotelu na břehu, ale zjistilo se, že jde o pětihvězdičkový hotel s portýry v kvádrech, nafintěnými hosty, a předraženou restaurací. Takže jsme si pivo odpustili, a po čůrání jsme pádlovali k mělčině, kterou jsme dříve tak krásně proplachtili. Plážička u mělčiny ale smrděla racčím trusem, tak jsme to otočili zpátky k lodi. A mohli jsme se připojit ke sborovému grilování: v přístavu je několik plynových grilů volně k použití, ale pouze mezi 18. a 20. hodinou. Tehdy se grilovací místa a stoly kompletně zaplnily, ale nějaké místečko jsme si našli.

Dopoledne poprchávalo, pracovali jsme na našich článcích. Po obědě jsme se chystali na menší výlet autobusem z přístavu do městečka Nordborg (autobus byl zdarma a cesta trvala 7 minut). Když jsme z něj vystoupili, spustil se slejvák, ale naštěstí to rychle přešlo a pak už nepršelo vůbec. Městečko je malé, klidné, se staršími, ale udržovanými domky, většinou cihlovými. Mně se docela líbilo, Vaškovi připadalo zašlé, vybydlené. Šli jsme se podívat na hrad u rybníka, původně z poloviny 12. století, který po 500 letech vyhořel a postupně byl přestavován. Nyní je využíván jako střední internátní škola. Pak jsme šli kolem papírnictví a koupili Oskarovi penál do školy - bude mít vzpomínku na Dánsko. Pak k vodárenské věži, lesoparkem s ostružinovou zastávku ke kostelu, nakoupit a počkat na autobus zpátky. Na lodi si dáme pivo, tvoříme články, hrajeme karty.

Bojka u Augustenborg (Als)

Od rána probíhá vyprazdňování přístavu, my se do konvoje zapojujeme později dopoledne. U ústí zálivu do průlivu (nebo řekněme na rozhraní vedlejšího fjordu a hlavního) vytahujeme plachty, ale skoro nefouká. Nicméně my nikam nespěcháme, je krásně, šnečím tempem 1,5 km/h se necháváme unášet krajinou a předjíždět motorujícími loděmi. Postupně měníme nastavení plachet, tyčku na přední, motýl, stáhnout hlavní, protože začalo nepatrně foukat z boku, mezitím jsem léčila. Po obědě už nám to blbnutí s plachtami stačilo a zapnuli jsme motor, ale zanedlouho zase začalo malinko foukat. A pak zas přestalo. Projížděli jsme kolem letiště se středně velkými letadly (pro cca 70 pasažérů), které se využívají na lokální lety (hlavně do Kodaně a zpátky, a to až pětkrát denně, doba letu půl hodiny místo asi čtyř hodin vlakem nebo tři a půl autem). Těsně před cílovým přístavem jsme uviděli volnou kotevní bojku, a všichni jsme se shodli, že bychom raději zůstali zde než pokračovat do přístavu. Byla sice za hranicí dvoumetrové hloubky, kterou na mapě striktně respektujeme, ale přeci by bojku nedávali na mělčinu? Nedávali, mělko tu není, zůstáváme na bojce, mapa opět trochu nesedí. A protože máme nafouknutý kajak, po malé svačince vyrážíme na průzkum okolí. Moc daleko jsme nedojeli (jen asi 1,5 km), zaujaly nás mušle na mělčině. Vaška napadlo si je nalovit - nelenil, vyskočil z kajaku, a sbíral. Tam, kde je opravdu mělko, tak do 30 cm, je dno pokryté rozevřenými prázdnými mušlemi, kterými se nakrmili nejspíš racci. Takže je potřeba sbírat z větší hloubky - voda je zde čirá, spíš jde o to, jak moc se chcete potápět. Vašek tedy nohou vyčutával spojené mušle ze dna a nadnášel je výš tak, aby na ně dosáhl. Tímto jsme si zajistili hodnotnou večeři a spokojeně jsme se s úlovkem vraceli na loď. Mušle jsme hodili do kýble s mořskou vodou, aby pustily písek, jak nás to učil Holanďan v Grevelingenmeer před několika lety. Mezitím jsme si zahráli hru a pak se šlo vařit. Neměli jsme sice nic víc než cibuli, česnek, tymián a teplé pivo, ale i tak to byla famózní večeře, za kterou by mnozí dali nemalé množství peněz.

Augustenborg (Als)

Od přístavu nás dělí jen asi 2 km, a dokonce jsme si dali budík proti vyspávání, takže jsme parkovali už před desátou dopolední - to se nám snad nikdy nestalo. Neměli jsme snídani, to byla motivace. Šli jsme se tedy projít do města, v místním zámku je dobrá kavárna. Měli i skvělé dorty a zmrzlinu z pravé vanilky (to je zde bohužel letos poprvé, jinak samá chemie). Potom nákup a na loď na oběd. Odpoledne mělo pršet, nakonec ale nespadla ani kapka. Oskar strávil hodně času na přístavním hřišti, kde hlavně stavěl domy z velkých plastových kostek (jako Duplo, ale tak desetkrát větší).

Vašek mezitím opravoval kapající vodní cesty. To mě přivádí k myšlence, že jsme nezapsali, co ve skutečnosti bylo původcem louží pod postelí: kapalo z expanzní nádoby, asi litrové součástky zajišťující tlak mezi čerpadlem a kohoutkem. Vašek už ji chtěl vyměnit na začátku sezony, ale nesehnal správnou velikost. Provizorně to vyřešil přemostěním novou hadičkou. Ona nám nikdy asi nefungovala, takže tam není úplně nutná; teď jsme navíc v suchu.

Sønderborg (Als)

Vstáváme brzy, protože jsme si na cestu odsud vymysleli zpestření: sledovat přistávání a odlet z letiště Sønderborg, které je hned u vody. Tuto střední velikost letadel jsme nikdy v akci neviděli, Flightradar nám pomohl odhalit časy dění na letišti. Kodaňské letadlo přilétalo z našeho směru, a o půl hodiny později letělo zase zpátky, ale bohužel směrem od nás. Mezitím přiletělo jiné letadlo a i jsme čekali na jeho odlet, ten se ale nejspíš nekonal, a tak jsme odjeli. Po zahnutí do průlivu Alssund jsme jako jediní vytáhli ve slabém větru plachty, velké množství ostatních lodí spěchalo s motorem. Pak jsme to i my vzdali a nahodili motor. Průliv na předměstí je lemován hezkými domy. Kus před námi je otevírací most (v Dánsku jich moc není, tento je letos první), a příští otevírání bychom asi nestihli, takže jsme k němu beze spěchu dojeli a uvázali se na břehu. Vašek rozhodl, že tu zůstaneme i přes noc, protože místa za mostem, která měla být původním cílem, nevypadají tak hezky jako molo, kde jsme se uvázali. Vaříme tedy oběd a pozorujeme letos první otevírací most, jeho otevírání, chování a častou laxnost projíždějících lodí, a představujeme si zklamání pozdě přijíždějících lodí, které si budou muset na další otevírání hodinu počkat. Děláme chytré, protože Nizozemsko nás množstvím svých mostů dost naučilo. Po obědě jsme šli do kavárny. Město nás nadchlo, nad uličkou plnou barevných domků se tyčí kopec, na kterém rostou pro změnu cihlové domy, včetně kostela.

Po návratu se bavíme s Holanďankami ze sousední lodi Grinde - její majitelka z Groningenu na ní vozí další ženy, aby je podpořila v tom, že dokážou plachtit samy. (Takhle to možná vypadá, že když už se s někým bavíme, jsou to pouze holandské ženy, ale to je náhoda, ne úmysl.) Pozvala nás na palubu na prohlídku a my na oplátku pozvali ji. Domovský přístav její lodi byl Augustenborg (odkud jsme ten den vyráželi), že prý je to tu ráj pro plachetnice, a zřejmě se jí zde líbí víc než v Nizozemsku. Pak nám dala skvělý tip, že se dá jít na vyhlídku do hotelu, který se nad námi tyčí. Tak jsme tam také zašli, což ostatně Oskar chtěl ještě dříve, než jsme se dozvěděli, že to vůbec je možné. Pak naložit pračku (a sušičku, oboje 2x) - vše je zde v ceně levného přístavu; jedinou nevýhodou je, že je to 800 m daleko.

Druhé ráno jsme šli zas do včerejší dobré kavárny, ale jinou cestou - stavili jsme se v kostele na kopci. Po kávě vrátit zálohované plechovky (nyní se nám jich sešlo 16, celá sociálně cinkající taška, Oskar tomu prozaicky říká “obří sleva”) a na nákup. Na lodi si ještě uvaříme perfektní oběd, a po něm už využijeme další otevírání mostu a tím se dostáváme do další oblasti a článku.