Vašek je srdcem námořník. Poprvé se na plachetnici plavil ve Střední Americe ve svých devětadvaceti. Na první kapitánský kurz se s Petrem Ž. vypravili do Chorvatska zhruba o rok později (“voditelj brodice B”). Další sezonu už si tedy půjčovali loď sami na sebe, což se stalo (skoro) každoroční tradicí (vynechali jsme pouze jednou, a to když byl Oskarovi rok). Té tradice jsem se já poprvé zúčastnila, když jsme spolu chodili čtyři měsíce (to jsem byla na jachtě vůbec poprvé). Po tak krátké známosti týden spolu na jedné palubě, žádná ponorková nemoc se nekonala, ba naopak se nám to moc líbilo, a tak jsme se nebáli vyrazit další rok zase. A další zase. Zkrátka - na lodi jsme už několik týdnů strávili, baví nás to, táhne nás to na moře (Vaška možná i na oceán - ten já si naopak můžu odpustit). Oskárek zatím nic nenamítá.
Jaro 2020. To byl vůbec rok velkých změn díky jisté světové pandemii. Už delší dobu jsme si uvědomovali, že život v Praze nám přestal vyhovovat (ne že by to byl problém našeho krásného města - spíš toho, co jsme v něm žili - prostě pálení dobrého bydla v kombinaci s krizí středního věku, krizí identity, vyhořením, doplň si, co chceš :)) a hledali jsme řešení. Tuhle přišel nápad na stěhování do Rakouska, tuhle nápad na koupi polností kdesi ve Středních Čechách a stavbu jurty. A pak právě s příchodem karantény v souvislosti s tou pandemií si to vše “sedlo”, a začali jsme mluvit o životě na lodi, jako by to bylo něco samozřejmého, jistého, jednoduchého, přirozeného. Vašek se denně koukal na inzeráty lodí (dokonce na to napsal nějaké sledovací programy, aby viděl nové inzeráty, změny cen, odstraněné inzeráty=skutečně prodané lodě).
Kritéria byla asi tato:
- cena 5 000 - 10 000 €
- WC v oddělené místnosti (chtěli byste si snad kakat pod postel? No jen se na ty inzeráty pro informaci taky koukněte)
- použitelný stav - abychom nestrávili věčnost a majlant při rekonstrukci
- později se výběr zúžil jen na Nizozemsko, protože tam byla nabídka lodí nejvyšší jak do kvality tak i kvantity (věděli jste, že každý 32. Holanďan vlastní loď?)
- s tímto zúžením přišlo i další kritérium, a to nízký ponor, abychom mohli případně brázdit i vnitrozemské kanály
A pak Vašek objevil Carel. Prošel stovky inzerátů, a Carel tam pořád byla, pořád jsme na ni koukali. I já se svojí pamětí jsem si ji zapamatovala, a to díky její ikonické knihovničce.
Na léto téhož roku jsme plánovali týdenní cyklodovolenou (také již tradiční typ dovolené, ale o tom jinde). Jaká náhoda, že zrovna ten rok jsem na kolech chtěla navštívit Nizozemsko. Vašek požádal o prohlídku majitele asi pěti finálních lodí. Jen majitelé Carel si na nás udělali čas (ostatní lodě byly buď již prodané, nebo majitelé neodepsali).
Den prohlídky jsme popsali zde.
Na Carel jsme strávili asi 3 hodiny, jinou loď jsme nenavštívili. Věděla jsem, že to bude ONA. S potvrzením koupě jsme moc dlouho neotáleli. Jak se nám na Carel bude žít však odhalí budoucnost :)