logo

Jedeme na loď - v Oskarštině [jedeme ja uoť]


Vyjíždíme! Nemůžu uvěřit, že se to fakt děje. Poslední tři měsíce jsme se připravovali na naši cestu a mluvili o ní, ale já jako bych nemluvila o sobě, jako bych vyprávěla příběh někoho jiného. A teď je to najednou tady, poslední dva dny intenzivně balíme, hlavně posledních pět hodin před odjezdem nevnímám nic než proces balení 1.

A tak v 11 večer sedáme do auta a vyjíždíme (jen s hodinovým zpožděním oproti plánu). Oskárek brzy vytuhnul.

Opouštíme náš byt, náš dům, Prahu, a mně to konečně dochází - fakt jedem pryč, je to můj příběh, to nás se to týká a ne nikoho jiného. Všichni naši příbuzní a kamarádi, co se s námi v posledním týdnu loučili 2, pochopili mnohem dřív než já, že se spolu několik měsíců neuvidíme… zajímavý, jak ten mozek funguje.

V posledním českém tunelu před vyplivnutím do Německa nás překvapila kolona náklaďáků, která vznikla kvůli krátké uzávěrce pro průjezd nadměrného nákladu (několik krychlí o hraně cca 4 m). Hranice jsme překročili 20 minut po půlnoci, tedy 20 minut poté, co začala platit nová, mírnější pravidla. Příslušníci Bundespolizei nás odstavili do improvizovaného kontrolního stanu, který měl tendenci uletět nebo se minimálně ve větru roztrhat. Policisté - dva muži a jedna žena - jimž jsme ihned nacpali papíry o ubytování v Nizozemsku, z nás byli mírně nejistí a nová pravidla pro “nur Durchgang” si ověřovali v papírech, kterými se jim v tlustých rukavicích jen těžko listovalo. Skutečně jsme žádný test ani formulář nepotřebovali, a tak nás po chvíli s přáním šťastné cesty pustili.

Je to k neuvěření, ale od Drážďan (zhruba od 1 hodiny ranní) jsou dálnice plné, hlavně TIRáků. Kam se všechno to zboží převáží? Kde je ta ekonomická krize? Co lockdown a zákaz vycházení? Praha je vylidněná, ale o německých dálnicích se to říci nedá.

Cestou jsme potkali ještě několik nadměrných nákladů. V půli Německa/cesty, u Hannoveru, jsme brali benzín (a Oski čůral na kolo auta).

Počasí nebylo úplně příhodné pro nedávno přezuté letní gumy našeho vozidla, bylo okolo nuly, místy sněžilo nebo pršelo. Až na hranicích s Nizozemskem, kolem 7 ráno, nás přivítal východ sluníčka a s ním výrazné zlepšení počasí.

Já cestou klimbám (když nenaviguju), Oski skoro pořád spí, Vašek celé statečně řídí. Zhruba po 11 hodinách jízdy, tj v 10 dopoledne, jsme zdárně dorazili do cíle - na přechodnou dobu pronajatého krásného Airbnb domečku v malebné nizozemské vsi Oude-Tonge.

oude-tonge-dum


  1. díky babičce S. za pomoc s balením, hlídáním a domácností nejen ten večer před odjezdem.↩︎

  2. však my se vám zas vrátíme, silnější, spokojenější :)↩︎