logo

Třetí týden


Pořád se plácáme v jedné oblasti. Je to z toho důvodu, že čekáme na odpověď prodejce lan. V přípravném týdnu jsme všechna sundali a vyčistili, a tím jsme je mohli zkontrolovat. Jejich stav není uspokojivý, takže potřebujeme koupit nová. Vašek ještě před odjezdem do NL komunikoval s firmou Lanex, českým výrobcem lan světového formátu. Zástupce firmy Vaškovi slíbil, že nám místo zasílání objednávky z ČR domluví nákup u distributora pro Nizozemsko (kam bychom pravděpodobně jeli autem, které je zaparkované blízko “našeho” Airbnb domku, proto to plácání v blízkosti). Ale komunikace vázne, tak se nechme překvapit, jak to dopadne.

Willemstad

willemstad Z kotviště na bojce to do městečka Willemstad máme asi jen 5 km. Havenkantoor (domeček správce přístavu - taková recepce) zde funguje jinak než jinde: hned při příjezdu zastavíte u jeho mola a domluvíte se, co v jeho přístavu plánujete dělat. Platíme tedy 2 noci (poplatek je zde 20€/noc, dosud jsme platili 14-15€), a jedeme na vyhrazené místečko. Konečně se otepluje, máme příjemnou pohodičku. Já šetřím oteklou nohu, kluci jdou projít město. Je krásné. Další den věnujeme úpravám lodi, Vašek zprovoznil kotvu, já leduju nohu, a večer chvíli šiju obal hlavní plachty. Odpoledne pálilo slunce, po těch týdnech, kdy teplota nešla nad 12 stupňů, je najednou květnových pětadvacet na přímém slunci trochu moc. Další den už opatrně zkouším zatěžkat nohu, která je pořád oteklá, ale nebolí, a jdu si taky konečně projít to pěkné městečko a nakoupit zásoby.

Při odjezdu jsem udělala chybu - nezkontrolovala jsem vypouštěné lano, byl na něm uzlík, takže jsme nemohli z místa vycouvat, a špičkou bychom mohli obouchat sebe nebo sousední lodě. Naštěstí moc nefoukalo a naše komunikace se zlepšuje, a tak jsme zareagovali rychle a správně, a problém jsme v pohodě vyřešili. Zase dobrá zkušenost.

Bojka v Haringvliet

bojka Nejprve jsme na oběd zamířili na bojku v Hollandsdiep, vzdálenou jen necelé 3 km. Dělám na lodi první biftek, Vašek mě potěšil a pobavil hláškou o objíždění michelinských bojek. Pak zase Haringvlietbrug a nedaleko za ním, těsně před ptačí rezervací, krásná nová bojka. Oski vtipně vytuhnul vsedě (příště si raději místo nafukovacího límce na krk na spaní pořiďte pořádnou záchrannou plovací vestu, hlavu vám zafixuje lépe). A tak máme taky takové odpočinkové odpoledne (jako ostatně teď často). Mimo jiné hrajeme venku na palubě na ukulele.

Oltgensplaat

strihani Probudili jsme se pozdě do nádherně klidného bezvětrného dopoledne zalitého sluncem. Využila jsem ideálních podmínek a konečně klukům ostříhala vlasy. Pak jsme opustili bojku a jeli opět pod most Haringvlietbrug (vešli jsme se pod pevnou část - minule jsme ho tímto směrem pro jistotu projížděli otevírací částí, protože byl zrovna čas otevírání), znovu okolo “naší bojky, která už byla” (viz článek “Druhý týden”), do komory Volkeraksluis. Ta byla zrovna zavřená, a tak jsme se uvázali na čekací molo - Vašek mě poprvé nechal parkovat, s jeho slovním vedením jsem to v pohodě zvládla, i když získat odhad na přesnou polohu špičky lodě vůči molu bude složité. On si mezitím zadřel do nohy třísku. Do komory s námi vjížděla velká loď, kvůli které jsme na poslední chvíli změnili stranu uvazování, a tím si způsobili další menší zářez v laku.

oplaat Přespíme ve vsi, kterou jsme navštívili již minulý týden, Oltgensplaat. Při parkování mírně zmatkujeme kvůli nestandardně umístěným pacholatům, ale je bezvětří, takže nevadí. Přístav je o 3€ levnější než průměrně, na druhou stranu nemá v ceně teplou vodu ve sprchách. Zato tady mají nevídaně spolehlivou wifi. Hřiště, jídlo, procházka, hřiště, jídlo, večer práce na elektronických zařízeních venku na lodi, sic zabaleni v dekáchv.

Opět na divokých kůlech v De Heen

Krátký přejezd do zálivu, který již známe. Míjíme v protisměru místa, kde se odehrávalo naše drama před dvěma týdny. Teď už je všechno v pořádku, dnes je hezky, Volkerak relativně prázdný. Kotvení u kůlů bylo dnes kvůli větru zajímavé. Navázat zadní lano a špičku přitáhnout motorem - jako obvykle - se ukázalo jako nemožné, vítr byl silnější. A tak jsem musela s předním lanem vyskočit na příčný kůl a loď přitáhnout vlastnoručně.

Oběd, odpolední siesta, užívám sluníčka. Pak se vítr stočil a rychle se přihnala černota a s ní průtrž mračen, sotva jsme stačili sklidit věci zvenku. Pak zas klídeček. Začíná prodloužený víkend a je znát zvýšení provozu.