logo

Staande mastroute, jižní část


Oude-Tonge

Dobré ráno, dobrý den, naše GPS se odmítla zapnout (jako by do ní přestala proudit elektřina) a tudíž nemáme ani informace z hloubkoměru (který stejně často neměl své dny). Další závada, ale to nějak přežijem. Odjíždíme z Grevelingen, z původního plánu zůstat 9 dní se stalo 16. Průjezd druhou komorou byl poněkud abnormální, protože komora odděluje slanou přílivovou a sladkou vodu, a tak jsme sklesali pod obě hladiny vody, a pak do komory přitékala už jen sladká voda.

V Oude jsme plánovali být přes víkend (případně se zase plácat po okolí), přeci jen čekáme na ten balíček. Jenže nám zavolali babi a děda, že se za námi za 14 dní přijedou podívat, a tak měníme plány: aby to pro ně bylo zajímavé, zároveň pohodlné, a my se nějak pohnuli z místa. Tak se domlouváme s paní, která náš balíček má přijmout, že si ho vyzvedneme později (dank je wel Lola), a vyrážíme na sever!

Po cestě nás čeká mnoho mostů, které pro nás budou otevírat. Takové cestě se říká staande mastroute, v angličtině standing mast route/fixed mast route/mast up route. Do češtiny poněkud neohrabaně cesta se zvednutým stěžněm, překladatelé, jachtaři, pomožte mi s lepším názvem. Na zvednutí některých mostů je potřeba předem zatelefonovat, někde bylo potřeba zmáčknout tlačítko na čekacím mole, některé jsou vybavené kamerami a jsou otevírány vzdáleně. Otevírací hodiny (jak doslovné) má každý most jinak, což hledáme v příručkách, na webu nebo zjišťujeme od ostatních.

“Bojka, která už byla”

volkeraksluis Krásně jsme proplachtili Volkerak, hladký průjezd Volkeraksluis, až k našim oblíbeným bojkám, kde jsme spali už potřetí.

De Kil

Ráno nákupy ve Willemstad - zásoby, mapu, a kafíčko s popcornovou zmrzlinkou, a pak další plachtění parným dnem skrz záliv Hollandsdiep až do přístavu De Kil, na který jsme loni při našem cyklovýletu koukali z mostu. Je horko, kolem mariny nic není.

Dordrecht

Chystáme se projet naší první přílivovou řekou, Vašek složitě vypočítal, že musíme vyjet v 8:30. Povedlo se, jeli jsme s proudem, zvládli jsme tedy dorazit na sjednané otevírání dordrechtského železničního mostu v 9:57. To je zase skvělá stavba, která překlenuje silnici a železnici. Silniční část se jako obvykle rozevře v půli a ramena jdou nahoru, a ta železniční část se zvedá vodorovně celá.

carel-amsterdam Na doporučení jsme zaparkovali v malé marině hned za železničním mostem, do které nám havenmeester osobně otevíral pěší most. Vašek si to další den také vyzkoušel. Přímo nad marinou se tyčí věž Velkého kostela, která se co 15 minut rozduní úžasnou zvonkohrou, v celou hodinu celou minutovou písničkou a odbíjením hodin. Dordrecht je pěkné město, přezdívané Nizozemské Benátky, a tak zůstáváme 2 noci. Po večerech využívám toho, že máme z nízkého mola přístup k zádi lodi, a maluju konečně jméno a domovský přístav tam, kde mají být. Je to celkem fuška, loď se roztržitě hýbe, poloha je nepohodlná, první den nápisy vypadají hrozně. Další den se mi podařilo písmo vylepšit a výsledek vypadá celkem pěkně.

Gouda

gouda Vstáváme tak, abychom stihli otevírání mostu na severu Dordrechtu v 10:00. Když jsme k němu přijeli, viděli jsme na metru u mostu, že vody je dost, a tak jsme jej mohli podjet i zavřený. Motorujeme na sever přes komory a mosty 32 km (náš rekord). Praží slunce, Oskar výjimečně těsně před obědem na 2 hodiny usnul. Obědváme za jízdy. Odpoledne jsme dorazili do Goudy. Je to moc pěkné malé město, což dokazuje i počet lidí všude kolem.

Včera Vaškovi jiný námořník v přístavu poradil, abychom spali až v centru, což znamená zavolat na zvednutí dvou mostků. Číslo jsme však nenašli, a tak Vašek zavolal do “oficiální” mariny, kdy havenmeester řekl, že jeho marina je ve městě jediná možnost, a tak jsme zajeli tam. Je to zatím nejzvláštnější marina, co jsme tu zatím viděli, půlka lodí je vyvázaná podél příjezdového kanálu, boxy jsou až v zadní části mariny, kde kanál končí. Obvykle jsou mariny vidět již z dálky, tahle byla poznat až v její půlce. Je situovaná na konci průmyslové zóny. Do centra to máme asi 15-20 minut pěšky. Na procházce jsme viděli mostky zvedat havenmeesterem té druhé mariny, ale už nemělo smysl místo měnit.

Večer jsme v lodi zabili asi 20 komárů.

Leiderdorp

Ujeli jsme 29 km, podjeli 14 mostů - všechny otevírací.

Zakotvili jsme na předměstí Leidenu na bezplatném kotvišti podél řeky Starý Rýn. Zchladili jsme se v řece a šli na procházku a drinky skoro až do centra Leidenu. Na pozdní večeři zpátky na loď.

Leiden

leiden Přesvědčila jsem Vaška, že lodí přijedeme blíže k centru Leidenu, abychom si ho mohli projít, protože je prý staré, zachovalé a krásné. Na první most jsme se něco načekali (nezvedali telefon), ale nakonec se nám podařilo dostat do přístavu v centru - shodou okolností jsme včerejší drink popíjeli v restauraci přímo u něj. Platí se zde přes mobilní aplikaci - novinka. Podle příručky se zde platí za 2 hodiny stání pár korun, a poté nocovací taxa. Chtěli jsme tedy vše do 2 hodin projít a odjet, ale aplikace nám už po hodině počítala celodenní stání, což jen přispělo k volbě zůstat přes noc. Přeci jen je to velké a pěkné město a nás den navíc nezabije. Za celý den jsme toho ale hodně nachodili a na mě padla únava.

Wachtplaats před Haarlemem

Dopoledne vyjíždíme z Leidenu. Hned na začátku nás dojela vyhlídková loď, jejíž kapitánka nás křikem poučila, že v Holandsku (ano, řekla “in Holland”) na nějaké bezpečné rozestupy mezi loděmi nejsou zvědaví, protože přeci nechceš nechávat lidi čekat. To se jim to říká, když mají námořnictví v krvi (a konkrétně této dámě s lodí, která je mnohem lépe ovladatelná než ta naše). Opravdu je to tu od plachtění např. v Chorvatsku o dost “kontaktnější”.

sail Za městem je soustava jezer, kterou jsme proplachtili. Pak obědová zastávka, která se protáhla, protože musíme až do 7 do večera čekat na otevření mostu. Na čekacím molu spolu s námi čekající prý pojedou, dokud jim budou otevírat mosty, což podle nyní již důkladně prostudované příručky bude do 9 večer, a pak budou spát na čekacím mole až do rána. Takto inspirováni jsme se jich drželi dlouho, Oskar se mezitím po anglicku vypařil a šel spát. V půl 9 se nám zalíbil břeh řeky s hřištěm, nicméně při manévrování k němu jsme se zasekli na mělčině - kdo by to byl řekl na takovém místě. Už jsem se viděla, jak se rozdýchávám s Wim Hofem, beru lana, přebrodím se na břeh, a tahám loď, ale naštěstí se Vaškovi podařilo z mělčiny vycouvat. Popojeli jsme tedy ještě kousek dál k mostu, jehož čekací molo se nám moc nezdálo, ale nebylo na výběr.

Haarlem

haarlem Noc na čekacím mole byla úplně v pohodě. Ráno jsme připraveni na otevírání mostu v 9, a už jsme skoro v Haarlemu. Ten má mostů mnoho, z toho na dva jsme čekali docela dlouho. Na začátku na nás bridgekeeper křičel něco o placení, na dalším mostu Vašek projel na červenou-zelenou, protože přeci nechceš nechávat lidi čekat (a to jako 3. loď), za což na nás paní bridgekeeper křičela (tím jsme se proslavili). Tam jsme zaparkovali kvůli placení a vysvětlování. Pak už jen dlouhé čekání na otevírání mostu před doporučenou nenápadnou marinou u větrného mlýnu přímo v centru města. Haarlem jsme navštívili loni na kolech a líbil se nám. Oběd na lodi, procházka, kafíčko ve stejné kavárně jako loni, drink u otevíracího mostu, hřiště, další kafíčko, nákup, večeře na lodi, a večerní vycházka do místního pivovaru. Oskar to s námi vydržel bez poledního spaní až skoro do 10. Mírně opiveni dostali jsme na něco chuť a já upražila v hrnci popcorn.

Amsterdam

Ráno naše přemítání o tom, jestli už vyjedeme, nebo ještě půjdeme na kafíčko, přerušil a rozhodl konvoj lodí vyjíždějících ze zatáčky. Toho se musíme chytit, jinak se z města jen tak nevymotáme. Bohužel jsme nestihli otevírání mostu na severu města, ale tříhodinové čekání s obědem uteklo rychle. Ještě jeden most, a vplouváme do širokého kanálu směrujícího do Amsterdamu. Je lemován několika velkými přístavy a různými fabrikami, míjí nás dlouhé dopravní lodě. A najednou nás to vyplivlo do města. Zbývalo vyhnout se přívozům a dalším velkým lodím a zaplout do Sixhaven, malého příjemného přístavu hned naproti amsterdamskému hlavnímu nádraží. Oskar v tom horku docela pozdě odpoledne usnul, ale nechali jsme ho, pak si dali večeři, a teprve pak vyrazili do města. Přívoz jezdí každou chvíli, v centru jsme byli za pár minut. Nešlo se vyhnout ani zelenému odéru, ani červenému světlu, ale večerní procházka to byla příjemná. Po příchodu do přístavu jsme se dali do řeči s naším sousedem z malé plachetničky, upovídaným mladým Němcem.

Další den bylo také horko, rozhodli jsme se nikam nespěchat. Hřiště v přístavu, oběd, výlet do centra, kafíčko, hřiště, pivo, cestou zpátky nákup, večeře na lodi.

Znaveni horkem a nachozenými kilometry (Oskar vše zvládl na svém kolo-odrážedle) hodnotíme posledních 10 dní naší cesty. Ujeli jsme 150 km, z přírody a maloměst jsme se dostali do velkoměst. Všechna navštívená místa byla podobně krásná (architektura, mosty, kanály a lodě, kostelní zvony), ovšem je potřeba vybalancovat množství turistů (Gouda, Amsterdam), kteří městům jejich skryté kouzlo ubírají.