Fryslân II

Ostrůvek ve Sneekermeer

Po týdenní návštěvě Čech jsme zpátky doma na lodi. Carel na nás čekala v servisu, kde jsme ještě chvíli něco řešili (trvala jsem na reklamaci opravy čerpadla vody, které stále nefungovalo - vyměnili nám nějaké kablíky, ale ne ten, ve kterém byl problém. Nakonec Vašek chybu našel sám, když ve spoji nevyměněného kablíku spatřil jiskru. Další malá cílená oprava již zafungovala, tedy aspoň na pár dní…) Po nastartování motoru jsme oba zbystřili, připadá nám, že má motor jiný, pomalejší zvuk nižších otáček. Vašek to ještě chvíli zkoušel, ale rozhodl se to nyní neřešit. Vysprchovat, doplnit vodu, a jedeme odpočívat do nedalekého jezera Sneekermeer, kde jsme před odjezdem končili. Našli jsme místo hned u prvního ostrůvku (vedle sebe jsou tři identické ostrůvky, posledně jsme byli u prostředního). Návštěva domoviny a jízda zpět byly natolik vyčerpávající, že jsme zůstali na místě dvě noci. Večer pozorujeme přelety balónů.

Grou

Před vyplutím Vašek zjistil, že máme v motorové části zase docela dost vody. Vytírá ji, jedeme, záhy vytahujeme plachty. Při čekání na otevření železničního mostu se Vaškovi nelíbily reakce motoru: po zařazení rychlosti dopředu i dozadu byla najednou reakce motoru opožděnější než dříve. Odpoledne dojíždíme do Grou, rychlé zchlazení ve vodě, lehká večeře, a procházka po krásném městečku. Další den jdu s Oskim do parku a na nákup, Vašek mezitím opravuje loď.

Vašek: zavolal jsem do servisu a přeptal jsem se, co všechno dělali motoru a proč by mohl pomaleji reagovat. Po pár hodinách sehnali původního mechanika a ten si vzpoměl, že narovnal zakončení bovdenu od ovládání plynu, protože mu přišlo, že i při vyřazené rychlosti jsou otáčky motoru větší než normální neutrál. Bohužel nic nezměřil a loď nemá otáčkoměr. Pomalejší reakve motoru by mohly být způsobeny nižšími otáčkami v neutrálu, tak jsem se rozhodl přitánou doraz neutrálu a tám otáčky držet výše. Bohužel po provední tohoto zpětného zákroku se reakce motoru nijak nezlepšila. Zvuk po nastartování je jako dřív, ale to asi není k ničemu dobré. Musíme hledat dál a nebo si na pomalejší reakce zvyknout. Taky jsem přitáhl stuffing box o další 1/6 otáčky aby do lodi méně teklo.

Po obědě jsem si dala šlofíčka, kluci šli mezitím na hřiště, pak jsme se potkali na pivo/limo ve městě. Pak Vašek dokončuje opravu, já s Oskim na hřiště s cílem vykoupat se (dopoledne jsem mu koupila kruh a křidýlka, aby se nemusel cachtat ve vestičce), jenže modrý traktor na hřišti byl zajímavější než koupání v kdovíjak hluboké vodě, do které se lezlo po schůdkách.

Kotviště u Drachten

Dopolední odjezd nám prodloužilo čekání na vodu (velká loď si ji doplňovala nekonečně dlouho, a pak na místě zůstala zaparkovaná, dokud nás její osazenstvo konečně nespatřilo), které bylo ozvláštněné Oskarovým chytáním ryb, upuštěním prutu (klacku) do vody, smutným pláčem, a záchrannou akcí se šťastným koncem. Nakonec jsme ho stejně nějak ztratili a bylo na něj zapomenuto.

Dopoledne jsme plachtili jezerem Pikmar přecházejícím ve Wide Ie, na jehož konci jsem se snažila na plachty zaparkovat na bojku (obvykle jsem ten, co obstarává lana, a ne kormidlo). Byla to spíše sranda, vždy seriózně stahujeme plachty včas a dojíždíme na motor. Nebylo tedy překvapením, že moje dvojité poprvé nebylo úspěšné. Po nahození motoru už moje parkování vyšlo, a mohli jsme si tak dát výborný oběd “na michelinské bojce”. Po jídle jsme po vzoru ostatních plachetnic vpluli do úzkého kanálu nikoli na motor, ale na plachty (my tedy srabácky jen “na kapesníček” - pamatujete - jen kousek přední plachty), kde nás hned za první zatáčkou zprotějška míjela malá plachetnička řízená zhruba třináctiletými kluky tak blízko, že jsme si mohli plácnout rukama. Respektive klukům fouknul poryv větru zrovna ve chvíli, kdy jsme se míjeli, a tak jsem se zatajeným dechem čekala, že si plácnou naše stěžně. Naštěstí se tak nestalo. Pak už nás míjení několika lodí v minimálních odstupech nikterak neděsilo (vítejte v Nizozemsku). Dnešní plachtící pouť jsme zakončili u ostrůvku v kanálu nedaleko města Drachten. Instalujeme protikomárovou síťku do okna, na které mají zásluhu také oba moji rodičové.

Earnewâld / Eernewoude

Chyba plánování, do Drachten se nevejdeme pod most, takže si odpouštíme zajížďku, a jedeme i na plachty do nedalekého národního parku Alde Feanen. Zvedal se vítr (v poryvech až 30 uzlů), při parkování začalo pršet. Další den jsme šli na procházku do vyhlášené přírodní rezervace. Místy jsme chodili po kotníky ve vodě, ale stálo to za to. Poprvé jsme se v Nizozemsku procházeli v lese, pozorovali ptáky, poníky, a zas trošku jinou krajinu. Odpoledne jsme trávili na hřišti. Večer jsme se bavili s posádkou sousední lodi, a zjistili jsme, jak je svět malý - oni totiž naši loď znali ještě když byla v rukou prvního majitele (který byl mimo jiné i šéfem bratra té paní, se kterou jsme se bavili). Také jsme od nich pro Oskárka dostali síťku na lovení ryb, se kterou si dříve hrála jejich dcera - nyní již dospělá.

Leeuwarden

Ráno nakrmit kačenky, doplnit diesel, ještě si pohrát na hřišti, a v 11 vyrážíme. Motorovali jsme kanálem, skrz malou malebnou vesničku Wartena, kde kotvilo modré Wibo 835 se světlým stěžněm, až ke kotvišti, kde jsme se najedli. Poté na chvíli na přední plachtu, včetně přejetí akvaduktu. Pak přestalo foukat a zbytek jsme dojeli na motor. Leeuwarden je velké město a do jeho centra se zajíždí docela oklikou, z okraje města jsme do centra dorazili za více jak hodinu (a to jsme moc nečekali na mosty). Před jedním mostem bojovala loď asi nasedlá na mělčinu, ale s naším motorem bychom jim nijak nepomohli, čekali tedy dále na jiného zachránce. Je pátek, ve městě je plno. U dalšího mostu svítí dvě červené - přijeli jsme do odpolední špičky, kdy se mosty nezvedají. Uvázali jsme se proto u jiné lodi, abychom počkali na večerní otevírání. Pak ale přišla havenmeesteryně, která nám řekla, že za dalším mostem je ještě plněji, a ať se zakotvíme na volném místě těsně před mostem, máme-li břehové kotvy. Tak jsme taky udělali (poprvé), protože loď, u které jsme se navázali, neměla moc přátelskou posádku, a tak jsem jim přes loď odmítla chodit. Prší, jdeme ale na večerní procházku po městě. I další den mělo pršet, proto jsme plánovali zůstat přes celý víkend. Počasí nám však přálo, prošli jsme město křížem krážem bez deště. Navštívili jsme mj. i bývalou věznici Blokhuispoort, která fungovala do r. 2007, a pak ji přeměnili na kulturní, obchodní, kreativní centrum (můžete navštívit malé ateliéry a obchůdky), část dnes funguje jako hostel. Ani z té kratičké návštěvy jsme neměli dobrý pocit, spát v cele bych opravdu nechtěla.

Kotviště před Dokkum

Dopoledne procházka, doplňování vody, oběd, a po polední pauze zvedače mostu jsme vyjeli na sever-severovýchod. Vašek si užíval jízdu kanálem na plachty, vítr byl jen mírný, občas nás to stáhlo vlivem vzrostlejších stromů nebezpečně blízko k travnatému břehu, ale kapitán to vždy rychle zachránil motorem. Já jsem cestou umývala fendery a palubu, Oski si hrál vevnitř, nebo se se mnou chodil dívat na příď. Projížděli jsme klidnou přírodou nebo pěknými vesničkami, do toho nás zdravilo sluníčko. Po dlouhé době jsme platili za zvedání mostu do fríského dřeváčku. Dva nedaleko od sebe umístěné mosty ovládal jeden pán, při čekání na jeho cyklo-přejezd se Vaškovi pod rukama loď chovala prý zvláštně. Dlouho hledáme volné kotviště. U jednoho by to šlo, ale lodě mají příliš veliké rozestupy. Jejich posádky však stály na břehu, viděly nás, a po krátké domluvě lodě přetáhly tak, abychom se k nim vešli i my. Kluci se jdou projít, já mezitím vařím večeři.

Dokkum

Hned ráno jsme vyjeli dále - do cílového Dokkum to bylo jen kousek, ale z příručky jsme věděli, že potřebujeme projet dva mosty, které ovládá jeden člověk, a čekání se tak může protáhnout. Z dálky jsme viděli, že se ten první most zavírá, a budeme tudíž čekat. Překládáme si nápis na ceduli, který upozorňoval na proud v řece. Aha, to by vysvětlovalo včerejší složitější manévrování při čekání na zvednutí mostu i u večerního kotvení. A vskutku jsme ten proud při vyvazování na čekací molo cítili. Pak se most zvedl, vyjelo asi 10 lodí proti nám, most se zase zavřel, projela auta, a až pak se otevřel pro nás a náš směr. Hned za ním se brzy zvedl i druhý most, kde jsem pánovi do dřeváčku platila poplatek za otevření. Při kotvení nás proud sice neměl překvapit, ale rozhodně nám parkování neusnadnil, ba naopak (a pocítila to hlavně špička lodi).

Jdeme na kafíčko a nákup. Dokkum je moc pěkné městečko, které je postavené na kopečku. To je stará obranná taktika proti velké vodě z dob, kdy lidé ještě neuměli stavět hráze (dijky). Kolem centra vede široký kanál, ve kterém se skoro všude dá kotvit. Centrem městečka protéká užší kanál a přes něj se blízko sebe klenou mosty. V ulicích mezi domy visely vlajky zemí světa, našli jsme i českou.

Na místním městském přístavu mě nejvíc udivilo, že si máte na wc nosit vlastní papír, to jsme zažili poprvé (nebojte, žádný problém nám to nezpůsobilo, zjistili jsme to při rutinní prohlídce sprch, kdy dopředu zjišťujeme, zda a případně kolik se za sprchu platí).

Bojka v Lauwersmeer

Můj ranní start byl tak pomalý, že jsme stihli vyjet třemi otevíracími mosty z města jen pár minut před jejich polední pauzou. Oběd vařím na kotvišti po cestě. Komorou (o 5 cm dolů) Willem Loressluis opouštíme Friesland (ne na dlouho, jsme v hraničním jezeře). Na jezeře jsme plachtili proti větru až na bojku, kde jsme se rozhodli přenocovat.