A ještě jednou Fryslân

Změna je jediná konstanta! V tomto článku za námi přijedou kamarádi, se kterými jsme měli velké jachtařské plány: z Fríska přejet IJsselmeer, sem tam projít nějaké město, další den plachtit na ostrov Texel. Jenže nejdřív se silně zkazilo počasí, což posunulo příjezd návštěvy. A pak náš nejmenší návštěvník Vladík moc neoceňoval samotné plachtění (nemáme mu to za zlé!), a tak jsme plány přehodnotili. Tím se mění i plánovaná struktura článků (původně měl být z tohoto a předchozího článku jeden článek “Waddenzee třikrát jinak”).

Franeker

Z Leeuwarden nás čeká nedlouhý a nezajímavý přejezd kanálem do městečka Franeker, které nás mile překvapilo svým šarmem. Je jedním z jedenácti historických měst Fríska “elfsteden”. Je malé, čisté, organicky postavené nad úzkými kanály. V tom si je sice většina fríských městeček podobná, ale každé působí trochu jinak.

Harlingen

Do Harlingenu to máme jen pár kilometrů, zastavujeme podle knihy v takovém bočním přístavu - ten v centru města je předražený, přílivový, a dostává se do něj přes komory a mosty zbytečně složitě. Později jsme se dozvěděli, že kdybychom podjeli most na konci našeho přístavu a zaparkovali u městského břehu, ušetřili bychom ještě víc, ale už jsme to neměnili. Zůstaneme zde kvůli počasí (deště a velmi silný vítr, jeden večer bylo v poryvech až 50 uzlů) několik dní, nakonec to bylo od pátku do středy. Měli jsme to blízko na skvělé hřiště, a spoustu dalšího vyžití. Městem se vine několik příjemných kanálů, kolem kterých jsme rádi (a stále dokola) courali. Chodili jsme se dívat na trajekty, které odsud odjíždí na ostrovy Terschelling a Vlieland (na které jezdí hodně lidí). Hned první večer jsme navštívili místní minipivovar, který kromě dobrých a zajímavých piv oplýval dobře zařízeným malým dětským koutkem, díky kterému jsme si večer užili všichni.

Potkala jsem zde ženu, kterou delší dobu sleduji na Instagramu, a nechávám se vést jejími řízenými meditacemi. Toho času žije taktéž na lodi s malým miminkem, jako základnu mají právě Harlingen. Pozvali nás na společný výlet jejich autem do Zwarte Haan, místa na dijku, kde se lze krásně za odlivu procházet bahnitým dnem Waddenzee, ze kterého vyrůstá slanorožec - jedlá sukulentní řaso-rostlina s jemnou slanou chutí připomínající chřest, který jsme si pro vlastní spotřebu natrhali. S Eliškou a Bobem jsem se pak potkala ještě 2x, a to na našich lodích.

Jedno dopoledne jsme využili k výletu městským přívozem. Převáží mezi třemi místy pořád dokola a mezitím dělá takové vyhlídkové zajížďky. Během asi desetiminutové jízdy stačila obézní rodinka nakrmit Oskara bonbóny, pitíčkem, a malým balíčkem sušenek. Je to sice hezký, že jsou tu lidé pozorní, a často Oskimu něco nabízí, ale paní této rodiny se nás ani nezeptala a vše nám nacpala do ruky. Tak jsme (plánovaně) utekli hned na další zastávce, což bylo u sochy-fontány velryby ležící v přílivovém moři, ale bohužel ten den její vodotrysk nefungoval. Vystoupali jsme tedy nahoru na veliký vlnolam, který je dlouhý snad 1,5 km. Na jeho výběžku je maják a pod ním schránka, kam můžete vložit své přání (což jsme se dozvěděli až později).

Do Harlingenu za námi přijeli Petr s Vladíkem. Vladík spí v Oskiho hundekóji, Oski s námi, Petr na gauči u Vladíka. První společný den chlapi rozváželi auta na strategická místa, já jsem mezitím byla s klukama na hřišti. Společný odpolední spánek chlapců u Oskara skončil přes hodinu trvajícím hysterickým záchvatem, později i mým (asi erupce na slunci nebo co). Pak procházka s nákupem, další den už vyrážíme.

Hindeloopen

Časování výjezdu z Harlingenu přes Waddenzee a do IJsselmeer Vašek pečlivě studoval - ptal se tří osob a dostal tři rozdílné odpovědi. Důvěřoval ale až čtvrté osobě a jeho důkazu v podobě knihy časových map přílivů, odlivů a proudů mezi nimi - s naším výkonem motoru je potřeba vézt se s proudem. Ten den jsme tedy vyjížděli mezi 10 a 11, abychom před 1 odpoledne byli u komory mezi Waddenzee a IJsselmeer.

Těsně před komorou jsme viděli takovou bílou pěnovou linku táhnoucí se po vršku vlnek, která předělovala nazelenalou a nahnědlou vodu. Jako by do blátivého nahnědlého Waddenzee přitékala čerstvější voda ze Severního moře. Také ta linka odpovídala čáře na mapě, která znázorňovala největší odliv. Jestli to byla náhoda nebo jsme to odhadli správně se nedozvíme.

Do komory nám to krásně vyšlo, že jsme před ní nemuseli čekat - akorát začali vypouštět lodě z opačného směru, když jsme dorazili. Komorou jsme vyjeli o pár desítek cm nahoru. Za ní jsme si na čekacím mole uvařili oběd a kafíčko a hurá na IJsselmeer. Tam nás čekaly boční vlny, které se nejvíc nelíbily Vladíkovi. Snažili jsme se je stabilizovat plachtami, ale hodinový (možná delší) přejezd moc příjemný nebyl.

V Hindeloopen jsme se šli projít (pěkná ves s krásnou Elfsteden fontánou) a rozšoupnout na večeři do rybí restaurace. Prší.

Bojka v Sânmar

Probíráme možnosti další cesty. Původní plán přejet přes IJsselmeer padá, to by pro Vladíka nebylo (v blízkých dnech se vítr nemá utišit). Možnost zůstat v této drahé marině a městečku, které jsme už celé prošli, jsme také zamítli. Vymysleli jsme, že pojedeme kanály směrem k Petrovu autu.

Na uskutečnění našeho plánu bylo potřeba kousek přejet po rozvlněném IJsselmeer; navzdory našim obavám nebyl přejezd tak nepříjemný. Projeli jsme komorou, kde Petr platil do dřeváčku, a už jsme byli v malém městečku Workum, kde jsme měli asi 2 hodiny na procházku a nákup. Cestou jsem “vyčmuchala” výběrovou kavárnu, na jejíž existenci jsem úplně zapomněla, a o to nadšenější jsem z její návštěvy byla. Odjíždíme 5 minut před povinným placením za kotvení, havenmeesterovi před nosem. Přenocujeme v jezeře Sânmar. Nenašli jsme vhodné kotviště, a tak bereme bojku (aspoň si Petr užije její chytání). Chtěli jsme grilovat, což na bojce nejde, ale stejně prší. Oba chlapci usnuli velmi brzo.

Kotviště u Heeg

Kafíčko na bojce, mírně fouká, hned po opuštění bojky vytahujeme přední plachtu, a klidně a tiše plachtíme kanálem. Tím jsme se dostali do jezera Heegermeer, kterým jsme pluli před 6 týdny s dědou J. Technická zastávka v Heeg: nákup, procházka a obdivování koziček malými chlapci, doplnění vody. Krátký přejezd na naše známé kotviště, kde jsme se vykoupali (ne že by bylo takové horko, ale pro Petra to byla poslední šance), večer grilujeme, a poté posilněni dobrým vínem dopřáváme dvěma okolním lodím kvalitní hudební zážitek odrhovačkou “What shall we do with the drunken sailor” v podání Tereza - ukulele a zpěv, Vašek - harmonika, Petr - zpěv. Snad ani naši sousedé neměli dobrý hudební sluch. Noční vraždění komárů (Petr nám přivezl protikomáří síťku - děkujeme - ale i tak se ve velkém dostali dovnitř, parchanti).

Bolsward

Hned po snídani vyjíždíme a vytahujeme přední plachtu, ale fouká tak málo, že ji po prvních pár stech metrech zase balíme. Jedeme v protisměru kanálem, kudy jsme projížděli s dědou: železniční most, “samoobslužný” most, klídeček malých vesniček, a do Bolswardu. Vjezd do města je pod dálničním mostem, což jsem popisovala minule. Nyní jsme přijeli v půlce polední pauzy, tak si na čekacím molu dáváme rychlé těstoviny, ale po několika soustech jsme zaslechli cinkání závor - oběd jsme nestihli, nosíme jídlo dolů, balíme stůl, startujeme motor a projíždíme s ostatními loděmi (na čekacích molech by se nemělo čekat na nic jiného než první otevírání mostu). Kvůli počasí zde možná zůstaneme déle, tak rovnou bereme vodu, pak už kotvíme na místě o pár metrů dále. Dokončit oběd, kafíčko. Vašek se odpojuje, jede busem pro Petrovo auto. My ostatní jdeme na hřiště ke kostelu se skleněnou střechou. Pak se připojil Vašek, jdeme všichni nakoupit. Loučíme se s Petrem a Vladíkem, a protože další kamarádi svůj příjezd zrušili, zůstáváme sami.

Makkum

Až do odpoledne má pršet. Využíváme místní pračku a sušičku, dohromady zatím nejlevnější (2x3,50€, jinde bylo dohromady minimálně za 9€). Čerstvý nákup, bereme vodu a vyjíždíme po odpolední mostové pauze. Vesnice, kde jsme s dědou před půldruhým měsícem obědvali a koupali se, dnes za pošmourného počasí vypadá úplně jinak. Cílem měla být vesnička Allingawier, ve které jsme měli pořídit soutěžní fotku, ale kanál do ní vedoucí se nám nezdál svou šířkou, která způsobila pochybnosti i o hloubce. Fotku jsme tedy udělali jen z dálky, a pokračovali jsme do Makkum - dnes za kotvení neušetříme. V Makkum na nás zůstalo poslední místečko mimo marinu, parkujeme u šikmého chodníku.

Další den přejedeme IJsselmeer, čímž po šesti týdnech opouštíme kouzelný Fryslân.