logo

Zatahujeme


Až se načte JavaScript, tak bude tady mapa

Je před námi pár posledních dní, řekli jsme si, že se do voleb vrátíme do Prahy. Předtím musíme vybrat, domluvit a dojet do servisu, kde nám loď zazimují. Zbylé dny se vzhledem k předpovědi počasí snažíme využít na maximum. K Evropě se blíží několik tlakových níží za sebou, čekají nás deště a silný vítr. I tak je tam pár “okýnek”, kdy bude ještě možné někam dojet. Vymysleli jsme celkem pěkný plán s přejezdem IJsselmeer tam a zpátky, a malou projížďku Frískem.

Urk

urk Opouštíme pěkné kotviště v Ketelmeer s milými lidmi. Máme krásný vítr v zádech, vytahujeme obě plachty, a projíždíme známými vodami, pod most, až do města Urk. Kapitán vybral místo u městského mola (ne v přístavu, kam nás minule odtáhl havenmeester). Místečko je pěkné, hned za hrází vedle nás je pláž (voda je úplně zelená, takže pozorování vlnek je trošku zvláštní). Celé městečko se naplnilo loděmi, jedna se vyvázala i na nás. Trochu nevýhoda tohoto umístění je, že z pláže si na nohou nosíme písek do lodi a naši sousedi sice chodí dle bontonu přes naší příď, ale to znamená, že máme zapískovanou úplně celou loď. Na dětském hřišti se Vašek baví s jiným tatínkem, který se nakonec ukazuje jaho hodně zajímavý majitel a kapitán obřího tradičního trojstěžníku, který se pronajímá turistům nebo například teď dělá akci “němečtí tátové s dětmi”; v tuto chvíli to ještě nevíme, ale celou zítřejší etapu pojedeme v jejich dohledu.

trojsteznik

Enkhuizen

Konečně máme kolem sebe někoho, kdo je podobně pomalý jako my: ráno jsme potřebovali vyjet včas, dokud vítr fouká správným směrem. Posádka lodi na nás přivázané však nastavila rychlost snídaně a příprav na pohodové tempo, v čemž jsme je podporovali, a také jsme nespěchali. Aspoň jsem stihla v mezičase vydrhnout kuchyň a uvařit kafíčko. Vypluli jsme s asi půlhodinovým zpožděním oproti plánu, ale ve finále to vůbec nevadilo. Vítr se sice trochu točil, ale rozhodně ne proti nám, jak hrozila předpověď. Užili jsme si tak pětihodinové plachtění (nějakou dobu s tyčkou, později s tyčkou na motýla), kdy jsme bez jediného obratu (réčka) přejeli IJsselmeer až do města Enkhuizen, které nám jako jediné chybělo na mapě navštívených měst na západním břehu jezer IJsselmeer a Markermeer. Včera nám sice sousedé doporučovali až třetí přístav (soukromý), my jsme ale zaparkovali ve druhém (městském). Odpolední odpočinek na lodi. Bavíme se s paní na velké sousední lodi, která naši večeři pozorovala z ptačí perspektivy při opravách své přídě.

enkhuizen

Dopoledne jsme si prošli pěkné město. Po obědě se spustil liják, a tak jsme odpoledne strávili zavření na lodi. Oski si celou dobu hrál krásně sám. Po brzké večeři jsme šli ještě na procházku.

Dopoledne jdu s Oskim koupit kávová zrna, Vašek mezitím přitahuje staffing box a přední stěh a doplňuje vazelínu. Vařím brzký oběd, abychom stihli vyjet za nejlepšího (nejslabšího) větru.

Stavoren

Vyjíždíme dle plánu, s větrem do zad v síle asi 12 uzlů s plně vytaženou genou krásně plachtíme napříč IJsselmeer, za necelé tři hodiny jsme byli v cíli. Občas to zhouplo trochu víc (Oski se zas nechal vlnami uspat), celkově to byl příjemný přejezd. Na dlouhou dobu poslední pořádné plachtění. Komorou do Stavoren, kotvíme blízko místu, kde jsme kotvili minule. Městské přístavy zejí prázdnotou.

Po příjezdu znovu kontrolujeme předpověď počasí. Zvažujeme, jestli nejet ještě dál, protože následující dny budou divočina. Snad to ale zvládneme. Zůstaneme zde a trochu se postaráme o loď, dokud neprší: sundaváme obě plachty, na geně máme malou díru, kterou zašívám. Nandali jsme akorát kosatku, tu ještě asi použijeme, a už nebude tak těžké ji uklidit.

stavoren

Dostala jsem chuť na pizzu, tak jdeme po dlouhé době na večeři do restaurace. Už je však po sezoně, všechno je zavřené až na jedinou restauraci, kde měli jen ryby (ale moc dobré). Vracíme se už za tmy, a tak popobíháme, z čehož má Oskar ohromnou legraci.

Další den zůstáváme kvůli dešti na stejném místě. Doháníme články, uklízíme, a když zrovna nepršelo, vyčistili jsme teak v kokpitu - konečně, měli jsme to udělat už dávno, krásně prokoukl.

Sloten

Potřebujeme vyjet co nejdříve, protože čím později, tím silnější vítr. Touto cestou jsme pokořili spoustu rekordů: vyjeli jsme před devátou, dosahovali jsme rychlosti 10 km/h, upluli jsme 28 km za 4 hodiny, tj. na oběd už jsme byli v cíli. Na konci Stavoren je most, který se dle Almanaku měl otevírat už od 7. To ale nebyla pravda, začal makat až v 9, nám to ale zpoždění nezpůsobilo. Kosatku jsme vytáhli hned za mostem, a na zadní vítr jsme prosvištěli kanálem a Heegermeer. Pak jsme zahnuli do kanálu, jehož zatáčky jsme promotorovali. Spěchali jsme k mostu, který jsme projeli minutu před domnělou polední pauzou, která se ale dnes nekonala. Poté skrz Slotermeer, proti větru na motor a přední plachtu kvůli stabilizaci. Zaparkovali jsme na začátku městského mola, které se line snad po celém obvodu města. Nevím, proč je Sloten město - dokonce jedno ze slavných elfsteden - velikostí je to malá vesnice, byť moc pěkná. Po obědě jsme šli na procházku, která byla ukončena deštěm. Krátce poté, co jsme doběhli zpátky na loď, samozřejmě déšť ustal, tak jsme ještě kreslili křídami po zemi okolo lodě.

Večer nastala mírná panika, protože nás po předchozích dvou telefonických slibech odmítl vybraný servis. Tak díky, my už jsme na cestě za vámi, a vy na nás takhle? No, ne vždy vše vyjde. Vašek pár hodin googlí a vymýšlí alternativní plán.

Woudsend

Ráno ještě chvíli drama pokračovalo. První dva vybrané servisy hlásí plno, třetí ještě nezačal pracovat. Čekání na začátek pracovní doby se zdálo nekonečné, ale vyplatilo se. Na druhé straně se ozval milý hlas, který se o naši Carel přes zimu postará, a který ochotně zodpovídal všechny Vaškovy otázky.

Je to trochu pres, dnes je pátek, původní servis v Lemmeru byl domluvený na pondělí. Tenhle nový servis v pondělí otevřeno nemá, místo toho pracuje v sobotu. Do úterka ale čekat nemůžeme kvůli dešti - stěhovat se v mokru vážně nechceme - takže předání lodě připadá už na zítřek. Uf, ach jo.

Nový servis je jen kousek od nás, ve vedlejším městečku, kam jsme se rozhodli nyní přejet. Fouká naším směrem, naposledy vytahujeme plachtu a svištíme si to malým Slotermeer nazpátek, chvílemi ve slušném náklonu, houpáni vlnami, Vašek bojujíce s navíjením plachty. Na poslední noc volíme marinu za mostem. Bohužel při parkování začíná pršet, tak nám namokla plachta.

A přípravy balení začínají. Vašek jede pro auto do Naardenu (má to s pěti přestupy asi na tři hodiny, Naarden je evidentně zajímavý akorát tak pro Čechy). Já se pokouším něco uklízet. Ráno jsme se dali do intenzivního balení. Po obědě jsme přejeli do servisu (asi 300 metrů od mariny, celý přejezd proslzím), tam Vašek domlouval detaily zazimování, kontrol a oprav, a já dokončovala balení a úklid. Připadalo mi, že nám to docela šlo, ale stejně jsme byli schopni loď opustit až po čtvrté odpoledne.

schraa

Tak ahoj, Carel. Mrzí mě, že nám to končí… Na nějaké loučení ani není čas. A šup do auta, potřebujeme sehnat ještě nějaké prezenty, které nám prodali pět minut před zavíračkou. A kafe do kelímku už jsme nestihli. Tak nasedáme do přeplněného auta a vzhůru do rutiny městského člověka s běžnými povinnostmi. No hurá.