logo

Randmeren


Randmeren (jednotné číslo randmeer) je souhrnný název pro zbytková moře - nyní okrajová jezera, která vznikla vytvořením polderu Flevopolder (tj. Oostelijk a Zuidelijk Flevoland). Tato soustava jezer jsou pozůstatky mořského zálivu Zuiderzee. Při stavbě prvních polderů (Wieringermeer a Noordoostpolder) byl zjištěn úbytek spodní vody na původní pevnině, ke které byly přistaveny. Proto se při stavbě Flevopolderu poučili a nenavázali ho přímo na pevninu, ale ponechali kolem ní malou vodní plochu - dnešní randmeren. Je tedy zajímavé, že východní břeh randmeren je lemován bývalými rybářskými vesnicemi s velkými přístavy, kdežto na západním břehu jsou nová města z druhé poloviny 20. století.

V této etapě jsme projeli 10 jezer z celkově 14 randmeren. Zbylých 4-5 leží při jižním až jihozápadním pobřeží Noordoostpolderu, z čehož 3 jezera jsme projížděli už na konci června.

Začíná podzim, tma je znatelně dříve, noci jsou chladnější. Každé vysvitnutí sluníčka si náležitě užíváme.

Ostrůvek u Naarden

oranjesluis Dopoledne vyjíždíme ze Sixhaven Amsterdam. Dnes je v kanálu znatelně menší provoz a v Oranjesluis jsme jen tři lodě (narozdíl od minule). Za mostem vytahujeme kosatku a se zadním větrem frčíme jižní částí Markermeer. Objíždíme ostrůvek Pampus s pevností, zastavit se tu asi nedá, tak obědváme za jízdy. Podjíždíme hlavní most z Flevolandu na pevninu, máme pod ním metr rezervu. Těsně před mostem nás předjíždí plachetnice s vyšším stěžněm, která škrtá ohebnou anténkou o žebra mostu. Kousek za mostem je ostrůvek s molem, kde zůstaneme přes noc.

Naarden

jak Z ostrůvku je to do mariny Naardenu jen kousek, jeli jsme asi 10 minut. Marina je velká, a naopak do města je to asi půl hodiny pěšky. Socha Jana Amose Komenského stojí před velkým kostelem v centru městečka. Ležely u ní zvadlé věnce z českého ministerstva kultury, slovenské ambasády a Muzea J. A. K. v Uherském Brodě. Na piedestalu je z jedné strany český text. Centrum tvoří dvě na sebe kolmé ulice. Za zmínku stojí krámek Albert Heijn, který o sobě tvrdí, že je nejmenší z celého Nizozemska. Tam jsme si koupili k obědu sendviče, a po návštěvě kavárny jsme se vrátili na loď. Vašek v jachtshopu v marině dokoupil nějaké potřebné součástky, a šel přemontovat naše rádio, přičemž svou šikovností a silou málem přišel o prstík. Já jsem s Oskárkem byla na hřišti, který přes půl hodiny klimbal při houpání ve velké houpačce (a nechtěl jít ošetřovat zraněného).

Huizen

Následujícího rána jel Vašek pro auto a pro dědu Josefa na letiště. Děda je celý natěšený na plachtění, tak hned po obědě vyrážíme. Naneštěstí fouká málo a proti, tak za jízdy měníme kosatku za genu (malou přední plachtu za větší) a křižujeme celé odpoledne do nedalekého Huizen. Měla to být bývalá rybářská vesnice - čekali jsme staré krásné domy, starý přístav, ale nic z toho se nekonalo. Šli jsme novou zástavbou nakoupit večeři a zpět na loď. Všechny následující fotky vyfotil děda na svých procházkách nebo při pozorování stálé posádky. huizen

Bunschoten-Spakenburg

Děda ráno došel až do centra vesnice, a ani to ho nenadchlo, tak jsme hned po snídani vyrazili dál. Statečně jsme křižovali proti větru (děda si plachtění hodně užívá, dostává loď přirozeně do takových náklonů, kam my se nikdy neodvážili). Když se kanál úplně zúžil, sbalili jsme plachty a ještě asi hodinu motorovali pod most a k ostrůvku De Dode Hond, kde náš oběd vyrušovala hlučná party loď s nevkusnou neměckou muzikou. Poté jsme zase celé odpoledne křižovali proti větru; před cílem nás míjela pojízdná hospoda. V přístavu jsme nejprve potřebovali nabrat vodu, povedlo se to až na druhý pokus, kdy pojízdná hospoda uvolnila funkční stojan na vodu. Parkujeme na začátku městského mola vyčuhujícího až do půli jezera.

bunschoten

V krásné slunečné ráno jdeme do městečka všichni (Oski na kole se šlapkami). Naše očekávání historické rybářské vesničky zde bylo naplněno, staré domy, kanál vinoucí se středem města, v centru parkuje flotila starých dřevěných nizozemských lodí. Kafíčko dostáváme zdarma k nákupu v pekárně.

Harderwijk

Vítr fouká stále proti a vybojkovaný kanál je úzký, tak je potřeba motorovat. Na oběd zastavujeme těsně před komorou u Nijkerk, také tam bereme naftu a vodu. Po lehce dramatickém projetí komorou vaříme kafíčko, a zakrátko přichází zatáčka, díky které můžeme jet zase na plachty. Těsně nám ten směr nevychází, tak občas musíme zréčkovat, abychom se dostali zpátky na naši stranu plavební dráhy. Až v rozšiřujícím se jezeře jsme mohli naše réčka prodloužit, a užívali jsme si upadající vítr, slunce sklánějící se k obzoru, a klidné plachtění s občasnými poryvy.

akce

K cíli jsme dorazili za stmívání. Před námi jsou vedle sebe dva mosty, na jednom svítí dvě červené (to většinou znamená, že se most ten den již neotevře), na druhém jedna červená - stačilo zatelefonovat, a havenmeester vnitřního přístavu nám most otevřel, a předal trochu nejasné informace, že se máme vyvázat na loď parkující před toaletami. Zároveň je to u parkoviště k největšímu evropskému dolfináriu. Přijeli jsme na poslední chvíli, po našem průjezdu mostem už dal havenmeester na most dvě červené, zkasíroval nás, a jeho směna byla u konce. Pozdní (luxusní) večeře opět v podání vrchního kormidelníka a kuchaře dědy.

Ráno procházka po městečku, do kterého se chodí branou v hradbách. Připadalo mi, jako bych tou branou vstoupila do jiného světa. Před námi se rozprostřelo náměstí s přívětivou alejí uprostřed, zakončenou fontánou. Uličky pěkné, park pěkný, kafíčko na náměstí, nákup.

harderwijk

Elburg

Odjíždíme v kvapu, protože se zrovna otevíral most, na který čekalo hodně lodí - je možné, že kdybychom nevyjeli hned, tak si odjezd hodně zkomplikujeme.

V noci se otočil vítr naším směrem, i když je slabý. Hned za Harderwijkem najíždíme na aquadukt, a v širokém jezeře vůbec poprvé vytahujeme tyčku na přední plachtu. Tato tyčka (tzv. spinnaker pole/spinakerový peň) se obvykle používá na spinnaker, ale jelikož jej nemáme, tak po vzoru pana Boldingha a ostatně i dalších Holanďanů ji používáme k roztažení geny při plavbě po větru, aby se jízdou tolik nenafukovala a vyfukovala. Díky tomu máme dobrou rychlost, stabilní loď, málo práce s plachtami, a obědvat můžeme za jízdy. Naši pohodu ukončily dvě červené na mostě těsně před cílem. Nesledovali jsme čas a nepamatovali si, že most se v odpolední dopravní špičce neotevírá. Před mostem nebylo čekací molo, tak jsme se vrátili kus zpátky do přístavu s benzínkou, kde jsme nabrali vodu, uvařili čaj, a čekání docela uteklo.

Hned za mostem zatáčíme do cílového přístavu Elburg, který je hodně protáhlý, a jelikož nás netlačil ani čas, ani žádné lodě za námi, zkoušeli jsme jet stále blíž k centru. Tam na nás skutečně čekalo jedno místečko pro naši velikost, hned u flotily historických lodí, kousíček od vstupu do centra starého hanzovního města. Jdeme na večerní procházku, průchodem hradbami se zas dostáváme do jiného světa. Elburg má neskutečné kouzlo. Ulice jsou klidné, domečky malé, historické, středem městečka a okolo hradeb se vine kanál. Paráda. Pozdní večeře na lodi.

elburg

Kampen

Dnes nás čeká asi 30 km, máme tedy trochu naspěch (kdybychom neměli stěžeň, jsme v Kampenu coby dup, takhle to ale musíme hodně objíždět). Pro velký úspěch jsme vytáhli plachtu s tyčkou, ale zanedlouho nás překvapila komora, kterou jsme na mapě přehlédli. Po bližším prozkoumání mapy jsem si všimla ještě druhé komory o kousek dál. Mezi komorami zajíždí vlak do tunelu, aby podjel vodu - napadlo mě, že kvůli tomu bude hladina mezi komorami vyšší. Tato domněnka se ale nepotvrdila, protože jsme v první komoře ani nezaznamenali, jestli stoupáme nebo klesáme - o moc jsme se tedy nepohli; motorová loď před námi se v komoře ani nevyvázala. Mezi komorami je vícero kotvišť, jedno z nich jsme si vybrali na oběd. Za druhou komorou probíhaly nějaké práce ve vodě, Oskar nadšeně pozoroval pracovní lodě. Vítr se stočil proti nám, motorujeme až do Ketelmeer. Tam je potřeba otočit se úplně na druhou stranu, takže můžeme vytáhnout genu, na kterou jsme dojeli skoro až do Kampenu. Po večeři děda běží do obchodu pro další víno a pochutiny, ale pak jdeme brzy spát.

kampen

Dopoledne pereme, a mezitím jdeme na kafíčko do města. Loučíme se s dědou, na letiště dorazí MHD dřív než by se Vašek vrátil s autem. Oběd, procházka s nákupem.

kampen-haven

Kotviště u Kampen

Hned za přístavem vytahujeme k síle motoru i přední plachtu na lehký zadní vítr a klidně plujeme pod most a k nedalekému kotvišti, které jsme si vyhlédli předvčera. Je tu spousta míst pro lodě, ostrov je nádherně udržovaný, je to zadarmo, a dokonce svítí sluníčko. Užíváme si krásné odpoledne a vymýšlíme, kam pojedeme v následujících dnech.

randmeren