logo

Dobrodružství s dědou J.


Až se načte JavaScript, tak bude tady mapa

Sotva jsme uklidil loď po zimě a nastěhovali se do ní, měli jsme naplánovaného prvního návštěvníka - dědu J. (prostě mu to tak časově nejlíp vycházelo). Vašek vždy vymýšlí plán návštěvníkům na míru podle jejich preferencí: dědu moc baví plachtit, a tak jsme plánovali přejet z Frieslandu přes IJsselmeer, pak přes Waddenzee na Texel, z něj třeba až do Harlingenu. Jenže předpověď větru byla taková, že bychom první přeplutí IJsselmeeru asi nezvládli, a tak jsme plán komplet změnili. Pojedeme zatím směrem od IJsselmeer pryč. Dědu vyzvedneme v městečku Akkrum, kam dojede pohodlně vlakem, a kde jsme ještě nebyli.

Kotvištvě u Langweer

Naší první destinací po vyplutí ze “zimní” mariny bude jedno z mnoha marrekritských kotvišť (fríská přírodní kotviště spravovaná neziskovou organizací) u kanálu Langweerder vaart, abychom se kus posunuli. Část jsme jeli na motor, část kombinací motor + plachty, a nejvíc jsme se samozřejmě těšili na vypnutí motoru a tichou jízdu za pomoci plachet. Jelikož byl vítr spíš silnější, síla větru opírající se jen do malé vytažené části přední plachty nás popoháněla dostatečně rychle. Na první jízdu po zimní odmlce to byl příjemný, asi dvouhodinový zážitek. Večerní kotviště bylo v závětří, a tak jsme mohli z lodi nerušeně pozorovat krásnou okolní krajinu a užívat si všechen ten klid.

Akkrum

Brzy po dopoledním výjezdu jsme projeli námi nejčastěji projížděnou křižovatkou kanálů, za ní přes akvadukt k otevíracímu mostu Uitwellingerga, za kterým se konalo asi nějaké cvičení říční policie. K motoru (který v této části kanálu musí být připraven k rychlému použití) jsme přidali plachtu, zahnuli do Sneekermeer, a motor vypli a plachtili (kromě průjezdu pod zvedacím mostem Heerenzijlbrug) až k obědovému kotvišti za jezerem Terkaplesten Poelen. Blíží se tmavý mrak, rychle jedeme do cílového nedalekého Akkrum. Nevíme, kde zaparkovat, uchylujeme se na první místo, které vidíme: na břehu kempu a zároveň u největší mariny ve městě. Shodou okolností má v této marině loď náš kamarád Jeroen. Jdeme zaplatit, uchvacuje nás zahrádka místního baru - sice mají dnes zavřeno, ale přemluvili jsme majitelku, aby nám prodala dvě Fritz coly a mošt. Oski se okolo projíždí ve šlapací čtyřkolce půjčené od dětí majitelů. Vyrážíme na procházku do městečka, přičemž jsme nemohli vynechat “hrádek” s obytnými domy Coopersburg z r. 1901. V jeho zahradě je udivující fontána, která vypadá jako navršená hromada lejn, z jejichž vrcholku tryská voda. Jdeme také kolem passantenhaven (přístav pro projíždějící), který je blíž centru, příjemně malý, možná by byl i levnější - ale přemisťovat už se nebudeme. V městečku je jen pár pochybných hospod, skoro vše zavřeno, tak jsme místo piva navštívili pěkný smíšený obchod s jachtařskými a kutilskými potřebami (ale nic jsme nekoupili).

akkrum

Langweer

sneekermeer Dopoledne jdeme vyzvednout dědu na nádraží. Nakoupili jsme společně, oběd si dali na lodi v našem přístavu, a výlet mohl začít. Nejprve zvolna na motor do Sneekermeer, za mostem jsme vytáhli plachty (na můj vkus moc velkou plochu) a pod dědovým vedením křižovali proti větru. V poryvech v náklonu pištím a držím se zuby nehty, při další otočce se podařilo trochu zmenšit přední plachtu, a náklon je tak menší (ale stejně se pořád držím zuby nehty). Princesmargrietkanaal je pak potřeba projet na motor, po zahnutí do námi nejčastěji projížděného kanálu Langweerdervaart zas plachtíme, a to i těsně za přívozem. V Langweer kotvíme v přístavu jako posledně. Večeře na lodi, procházka (Oski přeskakuje/přelétává kanály, koše, mosty atd držen za ruce tátou a dědou). Den končíme pivem, povídáme si s mladým vtipným barmanem o lodích.

langweer

Lemmer

lemmer-texel Ráno snídaně, hygiena, rychle hřiště, a odjezd. Fouká tak akorát na plachtění (míň příjemně na pocit), střídáme dle potřeby pohon plachtami a motorem. Začínáme jezerem Langweerder Wielen, pak prvním krátkým kanálem se zvedacím mostem, přes jezero De Kufurd, druhým a delším kanálem se zvedacím mostem (vzpomínáme, že tento most byl zrovna zvednutý, když jsme tudy letos přijížděli autem), až do jezera Groote Brekken, kde parkujeme u ostrova a v závětří, a kde děda vaří spaghetti po rybářsku. Pán z blízko zaparkované motorové lodi se nás přišel zeptat, zda se nebojíme jeho australského ovčáka - úplně jsem zapomněla, jak jsou místní komunikativní a ohleduplní. Po obědě se bavíme s Němcem, který sám přijížděl v malé historické plachetnici. Děda si na palubě dává šlofíčka (“ne, já vůbec nespím”), my domotorujeme zbytek jezera, lemmerským kanálem, dvěma zvedacími mosty (kde do typické fríské botičky na prutu děda platí 7 €), otočka smykem přímo před hospodu, vyvázat, a šup hned na pivo/limo/kávu.

lemmer

lemmer-shop Vašek s Oskarem koupili v načančaném jachtařském obchodě knihu livů 1, já s dědou mezitím jdeme na nákup. Cestou jsem si všimla jiného jachtshopu, který na rozdíl od všech ostatních vypadá docela zabordeleně. Posílám tam Vaška, který tam pořídil jeden zásek lana a průchodky pro lano rolfoku (systém natáčející přední plachtu). Zásek funguje jen na jedno ze tří potřebných míst, ty ostatní se nám ochotný majitel pokusí objednat ze zahraničí (dle něj se před 10 lety změnil standardní rozměr). Vašek rovnou přidělává i průchodky (jedna stará spadla do vody, ale pšt), konečně nám jde lehce rolovat přední plachta! Nakonec ještě spolu běžíme těsně před zavíračkou pro zlevněná vyvazovací lana. Večer se na nás vyvazuje velká charterová loď se třemi Němci. Oskar usíná, děda usíná, a my jdeme pařit. Zvědavě jdeme za největším hlukem v ulici, ale vyhazovač nás nepouští na soukromou party. Skončili jsme tak v baru u naší lodě, kde si dávám gin tonic a Vašek se marně snažil prodat Dlabka gin.

Urk

Ráno nás Němec z vedlejší lodi požádal o zkoušku vysílačky - my jsme ji zatím nikdy nepoužili - nejprve navrhl kanál, co naše loď neumí, pak už se nám podařilo navázat spojení. Kafíčko potřetí ve stejné restauraci, odjezd. Z města se vyjíždí takovou zubatou komorou: vjezd má vpravo, výjezd vlevo. Zálivem - na jedné straně tvořeným polderem - jsme se na motor dostali do IJsselmeer. Celé dopoledne pomalu křižujeme proti mírnému větru, jedno křižování jsme protáhli až mezi větrné turbíny. Na oběd kotvíme před ptačí rezervací, houpe to s námi, až je z toho dědovi při vaření špatně. Celé odpoledne lovíme skoro neexistující vítr, není kam spěchat. K večeru se vítr rozfoukal, po zatočení k cílovému městu je najednou bočního větru dost. Vyvazujeme se na plachetnici naší velikosti, která je neobydlená.

Jsme zde již potřetí. Urk má mezi Nizozemci nevalnou pověst, a tak mě to moc netáhne ven - stejně jako posledně jsem se vykopala jen ke sprše a zpět (a ráno na pidiprocházku na rozhlednu na konci našeho mola). Mimochodem, to nejzajímavější - místní maják - je celý obalený v lešení.

urk

Enkhuizen

enkhuizen-drommedaris S větrem v zádech, na motýla nebo s tyčkou, podobně jako loni, přeplouváme během cca čtyř hodin IJsselmeer do Enkhuizen. Cestou si dáváme svačinku, až těsně před příjezdem začínám vařit pozdní oběd. Vašek tentokrát chtěl do starého přístavu, a tak tam zatelefonoval, aby nám zvedli most. Stáli jsme tak v krásném klidném kanálu pod majestátní věží Drommedaris. Po obědě jsme si šli dát zmrzlinu, pivo v místním pivovaru, pak procházkou na nákup. Znaveni horkem navečer s drinkem v ruce odpočíváme na palubě. Potkáváme loď Němců, kteří na nás byli vyvázaní v Lemmeru. Posádka nás zve na pivo k nim, ale když se k nim Vašek po naší velmi pozdní večeři dostal, už spali.

enkhuizen

Medemblik

Dnes večer děda odlétá zpět do Prahy. Bylo by moc pěkné projet naviductem a dojet do Hoornu (protože je to hezké město s několika výbornými kavárnami, a protože tam jede vlak na letiště), ale vítr nás žene spíš opačným směrem. Jsme připraveni na brzký výjezd, ale havenmeester, který ovládá most, za kterým jsme zavřeni, má ve druhém přístavu nějaký problém, a tak jsme si při čekání na otevření alespoň snědli snídani. Po vyplutí nás přivítaly vlny a ne úplně vhodný vítr, ale později za majákem na Oosterdijk se vlny netvoří, vytahujem plachty a jedeme docela rychle do cílového Medembliku. Tentokrát jsme se rozhodli pro méně romantické kotvení než posledně u hradu Radboud, naše místo je nyní u zvedacího mostu hned u centra. Po obědě dva kapitáni na dlouho vytuhli. Děda se připravuje na odjezd, procházka s kafíčkem, doprovázíme dědu na autobus a loučením ukončujeme první letošní intenzivní dobrodružství.


  1. Vašek velmi trpí neexistujícím ekvivalentem pro anglické tide (španělské marea), tedy česky “liv” - odliv a příliv. V češtině jsou to “slapové jevy” nebo slapy (to už jsme rovnou mohli říkat mácháč, haha). Podle wikipedie také můžeme říkat “dmutí”. No, to už i ten “liv” by mi připadal lepší. Holt nemáme to moře, o českém přístavu v Hamburku nikdo neví a stejně o něj nejspíš brzy přijdeme, tak nějaké nové národní obrození asi málokoho zajímá. Každopádně nám dejte vědět, co si o tom mylíte vy?↩︎