Zeeland pro nás nový

Až vyjedeme z Grevelingenmeer, zatočíme doprava a otevře se nám tak oblast, kde jsme ještě nebyli. Takže po dlouhé době pojedeme větší novou oblast. Letos vlastně poprvé, když nepočítám malé jednodenní odbočky.

Zierikzee

Vyjíždíme z přístavu jen pár metrů na čekací molo před komorou. Je brzo ráno a přesto se už při čekání nevejdou všechny lodě za sebe, ale musí se vázat v několika řadách. Po otevření vrat všichni najednou najíždějí. Správce komory nás jako malou plachetnici posílá doprostřed, vyvázat se na někoho. Jako líná plachetnice neprotestujeme a vyvazujeme se na velkou motorovku s postarším párem, takže celou dobu v komoře pak už nemusíme nic dělat. Konverzujeme s okolními posádkami a pán z motorovky nás hromadně fotí. Dobrá nálada převládá, všichni se těší na plachtění.

Ještě v komoře Vašek vaří kafe, strejda Matěj dodělává guacamole, protože tušíme, že vaření za plavby bude dnes trochu složitější.

Hned po výjezdu z komory vytahujeme plachty a vyrážíme na jih do přílivových vod Oosterschelde. Nejdříve docela jedeme, ale vítr postupně upadá a jeho zbytky se stáčí proti nám. Navíc okolo jezdí velké nákladní lodě, takže nejde vařit kvůli jejich vlnám a jedeme spíše jen odlivovým proudem než větrem. Stahujeme plachty a už vidíme Zeelandbrug - svého času nejdelší most v Evropě.

Vybojkovaný kanál se rozšiřuje, vítr jde už mírně ze strany a strejda Matěj hrozně chce plachtit. Tak dáváme dětem nouzový skoro-oběd a statečně křižujeme k mostu. Most raději s motorem v záloze, ale dvě re děláme i za mostem. Pod most jsme se vešli s rezervou 2 metry a tím jsme ujeli velké skupině lodí, které čekaly na otevření jeho zvedací části. Uháníme o sto šest, ať jsme v přístavu dříve než ony.

Zierikzee je přílovový rybářský přístav s jedním plovoucím molem pro jachty v centru (a pak speciálními dalšími přístavy pro staré lodě, rybářské lodě, malé motorové lodě). Na tomto jednom mole se stojí bokem, špičkou ven, až v pětistupu. V instrukcích přístavu je pravidlo navazování se na loď stejného typu a podobné velikosti. Vybíráme podobně velké plachetnice a jsme třetí od břehu. Později se na nás ještě vyvazuje čtvrtá loď. Atmosféra výborná, ale všichni si musí stále přecházet přes špičky lodí při vystupování a nastupování. Večer se také debatuje, kdy kdo bude ráno odjíždět a jak to všichni uděláme.

Po příjezdu jdou chlapi a kluci na pivo a džusík do baru hned nad lodí. Ženy vaří velmi pozdní oběd. Po obědě jdeme všichni na zmrzlinu, k mlýnu, do centra k odevšud viditelné věži a zpět na loď.

V noci spí chlapi zase v kokpitu, což je v přístavu tohoto typu trochu společenská zkušenost. Ale ještě horší je, že ve městě demontují pouťové atrakce a do 2 hodin do rána je odvážejí hlučnými náklaďáky kolem přístavu.

Ráno jdeme do naší oblíbené pekárny, která je zároveň kavárnou, ale letos je velkým zklamáním. Strejda Matěj běží nakupovat, ale zbytek posádky už musí na loď a přeparkovávat, protože naši sousedi ze strany mola chtějí odjet. Nacházíme opuštěné molo na druhé straně přístavu, kde nás strejda našel a snědli jsme oběd. Jen pár kolemjdoucích nás varuje, že za odlivu budeme na suchu. Proto raději hned po obědě rychle odjíždíme.

Goes

S přílovovým proudem a větrem v zádech plachtíme Oosterschelde na jiho-východ. Řídí strejda Matěj a chvílemi letíme hroznou rychlostí. Později raději ubíráme trochu plachet.

Před komorou v Goese Sas přijíždíme společně s jednou další plachetnicí. Vidíme, že komora se otevírá, tak obě plachetnice rychle spěcháme se sundaváním plachet a chceme to stihnout. Vaškovi při stahování plachty ulétá kšiltovka z Texelu nevyčíslitelné sentimentální hodnoty. Nastává nechtěný nácvik na man-over-board a kšiltovka je zachráněna. Druhá plachetnice však naší chyby využívá a najíždí do komory před námi. Navíc najíždí nějak divně a ukazuje, ať ji předjedeme. To děláme, ale pak za zavírajícími dveřmi na nás zase pokřikují, ať se odvážeme a popojedem ještě dál. Jenže celkem fouká a tak je tento manévr doprovázen malým odřením naší vlajkové tyče na zádi o příď té problémové plachetnice a také ruční odtlačování od Halberg-Rassy plachetnice s ne příliš přátelskými lidmi.

Vyvázali jsme se, dveře zavřené a voda stoupá. V jednu chvíli je potřeba přehodit lana z vazáků na vazáky o metr výše. Ne úplně instruovaný strejda Matěj pouští lano z vazáku a přemýšlí, jak ho uvázat na druhý vazák. Se zpožděním dostává háček, ale ani s ním mu to nevyšlo. Vítr sfoukává špičku. Posádky ostatních lodí začínají křičet. Vašek nejdříve zachraňuje Oskarovi prsty na boku lodi, která už se nekontrolovaně otáčí. Poté skáče k zapalování, aby to zachránil motorem. Jenže na to už je také pozdě. Křik z ostatních lodí se mění z “MOTOR TEĎ” na “VYPNI MOTOR”. Pán z Halberg-Rassy vybíhá na příď a řve “NIC NEDĚLEJTE” a odtlačuje nás háčkem. Nakonec se nám podařilo se znovu vyvázat a ani se při tom nikomu a ničemu nic nestalo. Jen strejda Matěj do konce plavby sedí mlčky na přídi.

Nebyli jsme sami s problémy v této komoře. Při výjezdu pán v pětimetrové plastové plachetničce pokyne větší plachetnici, ať jede první. Tato ho na oplátku tak namáčkla na stěnu komory, že zvedla jeho plachetnici do vzduchu a pán něco dost křičel, když se nouzově chytal pacholete, aby nespadl do vody. Trochu laku odpadlo, ale nakonec také bez větší újmy.

Po výjezdu všichni musí spolu udělat konvoj a čeká je průjezd několika mostů a městeček. Jelikož už se dost plachetnic stihlo nechtěně seznámit, dávají si od ostatních tomu odpovídající odstupy.

Při příjezdu do Goes si můžeme vybrat ze dvou přístavů. Původně Vašek plánoval přístav v centru. Ale při průjezdu okolo přístavu za mostem si děti všímají hřiště a plán se mění. Po dočasném vyvázání debatujeme s paní havenmeestryní, kam se vyvázat co nejblíže k hřišti, a nakonec dostáváme dobré místo hned vedle hřiště, jen bohužel na jiné plachetnici, kterou budeme několikrát přelézat.

Strejda Matěj vaří skvelé mušle, které koupil v Zierikzee, servíruje je s vínem na dětském hřišti a začíná zase mluvit. Děti dovádějí na prolejzačkách a je to super závěr této bratrancovské návštěvy.

Druhý den Vašek jede ráno pro Matějovo auto několika spoji dle google maps. Nicméně na posledním přestupu čaká na pochybné zastávce a po chvíli je upozorněn kolemjedoucím staříkem, že dnes žádný autobus nejede. Tak těch deset kilometrů běží indiánským během. Po cestě jede přes ten dlouhý most a musí čekat, až projedou plachetnice, a před obědem vůz přistavuje k přístavu.

Při Vaškově nepřítomnosti chce plachetnice, na které jsme vyvázáni, odjet. Paní havenmeestrová vše diriguje, jsou natažena lana křížem krážem, plachetnice vyplouvá a my lany přitahujeme Carel k molu. Celý manévr se podařil bez použití motoru a bez vědomí kapitána. Ani jsme si neodpojili elektrický kabel.

Před obědem ještě Matěj jistí Vaška při výstupu do půlky stěžně. Přes zimu nám měnili pevné lanoví a zapomněli nám přidělat zpět radarový odražeč. Moc nám to nevadilo, ale při plavbě ve Westerschelde, kam se chystáme, je povinné mít odražeč a mít ho alespoň 4m nad vodou. Operace se zdařila a odražeč je opět upevněn.

Děti s matkami si užívají město a vychutnávají zmrzlinu. Poté poslední společný oběd na lodi a velké loučení.

Odpoledne jdeme do místního pivovaru. Jsou to vlastně pivovary dva a piva jsou moc dobrá a tak jsme nic moc dalšího neudělali.

Ráno Vašek jde na krátký nákup a nakonec celkem narychlo odjíždíme se zvedáním mostu v jedenáct hodin.

Veerse meer: Stabbelingenplaat

Nejdříve dva mosty na kanále a už jsem zpět u komory v Goese Sas. Kupodivu ve velmi podobném složení, jako když jsme přijížděli, ale naštěstí Halberg-Rassy chybí. Tentokrát bez problémů všíchni vyplouvají zpět na Oosterschelde.

Vítr je proti a tak čtyřikrát rečkujeme na severo-západ. Zde nás čeká další komora. Před ní je docela plno na čekání a tak okoukáváme trik s čekáním na kůlu: přídí se jediným lanem vyvazujeme na kůlu pro velké lodě a díky větru krásně splouváme do kanálu. Malá loďka vedle nás vypadá, že by se také ráda někam vyvázala, tak ji Vašek pozval k vyvázání na nás. Na lodi je jen jeden pán, mluví na nás francouzsky, ale je to původem Polák. Na obou lodích vaříme a jíme oběd.

Po snědení oběda se komora otevírá a opět hodně lodí najíždí najednou. Vyvazujeme se na velkou plachetnici a na nás se ještě vyvazuje paní na nafukovacím motorovém člunu, na kterém si navíc veze titanové gravel kolo. Člun je velký jak půka naší lodě a je na něm napsáno, že je to přídavný člun k nějaké lodi, která asi bude pěkně velká.

Za komorou chvíli motorujeme, ale za zatáčkou u Kortgene vytahujeme plachty a pomalu plachtíme po Veersemeer. Nacházíme zdarma kotvení na ostrůvku. Vyvázat se nám pomáhá vtipný Holanďan. Když mu podám lano a poděkuji, tak on lano jen drží v ruce a říká, že není zač, že ještě ani nic neudělal. Druhý vtípek směřuje na Vaška - chválí naší holandskou vlajku. Vašek nechápe proč, když je tak zašedlá. Pán dodává “pěkná holandská vlajka, jen té vaší holandštině moc nerozumím”. Holanďani mají těžký humor. Tak těžký, že si Vaškova sestra myslí, že žádný nemají.

Na ostrově sbíráme ostružny. Oskar kreslí křídami. Odpočíváme po návštěvě a nic moc neděláme. Ráno kolem lodi plaveme a doufáme, že nepotkáme medúzu.

Veere

Ráno vyplouváme na západ. Řídím. Občas na motýla. Vašek vaří oběd. Po dojedení oběda si role vyměňujeme a za zatáčkou začínáme plachtit proti větru. Než dosáhneme k Veere, tak děláme 18krát re v místy dost úzkém vybojkovaném kanále.

Přístav je relativně plný a je to styl Zierikzee. Pan havenmeester nám určuje místo na jiné plachetnici podobné velikosti. Jedno přední lano házáme i na motorovku o řadu před námi a seznamujeme se i s jejím majitelem.

Městečko je velmi turistické a docela odlišné od zbytku Nizozemska. Dáváme si zmrzlinu, hrajeme na schovku u kostela, obhlížíme zítřejší komoru. V přístavní klubovně si dáváme super rybí polévku.

Večer se ještě bavíme s pánem z plachetnice, na které jsme vyvázáni o plavbě do Belgie. Prý je to v pohodě, ale Francie je těžší.

Ráno v 8 je budíček řady před námi, protože plachetnice nejblíže k molu chce odjet. Z motorovky před námi nám hází naše lano a pak při manévrech nás málem nabourávají. Vašek jde nakoupit pečivo pro nás i pro tu motorovku. Ve městě ale není žádný obchod, jen pekárna. Po posnídání croissantů vyjíždíme i my.

Middelburg

Komora do kanálu je hned vedle města. Čekáme na otevření a v mezičase pozorujeme ostatní čekající lodě. Z lodi za námi spadl do vody pes. A tento nemá vestu. Páníček ho naštěstí obratem zachraňuje a později nám říká, že se mu to stává celkem často.

Komora je stará, netradičně hodně široká, ale s malými vraty. Nejdříve to vypadá na pohodu, ale nakonec tlampači hlásí, pro kolik ještě lodí musíme udělat místo, a tak nastává malé přesouvání. Poté čekáme na zvedání hladiny, ale místo toho se začínají otevírat přední vrata. Paní z jedné plachetnice se nahlas ptá, zda už to bylo všechno, ale je upozorněna, že ne, že to tu jen dělají tak, že prostě otevřou vrata a nechají vodu proudem natéct. Chytáme pevně lana, ale nakonec to není až tak dramatické, jak ten proud vypadá.

Za komorou vytahujeme genu. Za plachtění konverzujeme s druhou plachtící lodí.

V Middelburgu čekáme na hlásícím mole asi 45 minut než nám otevřou přístavní most a během čekání obědváme.

Po zaparkování procházíme velmi pěkné město. U katedrály zrovna zavírají pokladnu pro výstup na věž. Na Vaškův smutný pohled se pan pokladní ptá, zda chceme ještě nahoru. No jenže má zavřenou pokladnu a tak nás pouští bez placení, jen upozorňuje, že máme jít rychle. Je to 206 schodů a nahoře je krásný výhled. Dolu také spěcháme a pak nás z toho dva dny bolí nohy. Procházíme i přilehlý klášter a prohlížíme v něm umístěná umělecká díla.

Nakupujeme a zbytek večera trávíme na lodi. Vašek odbíhá do netradičně dobře zásobeného supermarketu s velkou lednicí lokálních piv.

Konverzujeme s Francouzem z vedlejší lodi. Asi jsou na nějakých drogách, ale jsou kamarádšťí, prosfištíme si francouzská slofíčka a ještě nám vyřešil rébus, jak natočit vodu do lodi. Také říká, že přijeli z Francie po Severním moři v jejich malé motorovce. Když to dokázali oni, tak bychom snad také mohli, ne?