Westerschelde a Oosterschelde

Jsme nyní na samém jihozápadě Nizozemska v provincii Zeeland a částečně i Noord-Brabant. Budeme prozkoumávat ústí řeky Schelde (Šelda).

Dlouho nám nešlo na rozum, proč mají tyto oblasti taková jména: Oosterschelde je na severu, přičemž oost znamená východ. Westerschelde je na jihu, ale west znamená západ. Vysvětlení je jednoduché: pár kilometrů severně od Antwerp (jimiž protéká) se řeka dělí na dvě ramena, která obtékala ostrov Zuid-Beveland. Rameno West- teče na západ (přitom jižně od ostrovu), rameno Oost- nejprve chvíli východně, a pak severně od ostrovu shodně na západ do Severního moře. Proč to dělat jednoduše. Pravý podraz zažilo východní (severní) rameno v 19. století, kdy jeho přehrazením velkou hrází Nizozemci propojili ostrov Zuid-Beveland s pevninou. Ostrov je tedy nyní poloostrov, vedou jím dva široké kanály ohraničené komorami, využívané hlavně dopravními loděmi. A východní rameno řeky už vlastně není řeka - je to mořský záliv bez říčního napájení.

Obě oblasti jsou přílivové, s tím, že Westerschelde je záliv kompletně otevřený do moře, Oosterschelde je přehrazené 4kilometrovou hrází (mezi Schouwen-Duiveland a Noord-Beveland), jejíž komory zůstávají otevřené - zavírají se jen při velké bouři.

Celá oblast Oosterschelde byla v roce 2002 prohlášena národním parkem - největším v Nizozemsku. Je zde několik vyhrazených přírodních rezervací, kam je pro lodě vjezd zakázán, a kde žijí lachtani, kosatky, mnoho druhů ptáků a i různorodá flora. Průmyslový rybolov je v Oosterschelde zastoupen jen minimálně. Oběma oblastmi, Westerschelde i Oosterschelde, projíždí velké dopravní lodě. Ve Westerschelde jim ale kromě jedné maličké malebné oblasti není kam uniknout, což je hlavní důvod, proč nás tato oblast nepůsobila přívětivě pro rekreaci. A u Oosterschelde je to přesně naopak.

Terneuzen

Časujeme odjezd dle proudů a vyplouváme až po obědě. Vítr je téměř přesně zadní a slabý, takže v tichu plujeme na genu jen o malinko rychleji než naším směrem proudí voda a pozorujeme břehy, které jsou takto po největším odlivu stále hodně vysoké a oddělují naší plavební dráhu od hlavní plavební dráhy více na severu.

Za první zatáčkou pozorujeme na levé straně velké stádo tuleňů, jak se vyhřívají na sluníčku. Za chvíli je stádo i na pravé straně, kde není tulení rezervace, ale to tuleni nevědí a sluní se i tam.

Před Terneuzenem se plavební dráhy spojují a my plujeme mezi obřími loděmi na jedné straně a rafinerií s hořícími komíny na straně druhé. Stahujeme plachty a jdeme telefonovat do vyhlédnutého přístava. Nepříjemná paní nám oznamuje, že rozhodně nemáme přijíždět a ať to zkusíme třeba někde jinde. Jenže zpět proti proudu se nám nechce a dál je další přístav tak daleko, že to s tímto proudem také nestihneme. Ještě nám doporučuje ať zkusíme vnitřní přístav v Terneuzen, ale za komorou, která spojuje Westerschelde s kanálem do Ghentu.

Při příjezdu ke komoře vidíme, že do ní najíždějí nákladní lodě a čeká jedna malá motorovka zhruba naší velikosti. Telefonujeme dispečinku komory a prý máme čekat jako ta motorovka a pak se na ní navázat v komoře vlevo. Postupujeme podle intrukcí, ale za velkými nákladními loděmi je takový proud, že vyvázání na motorovku probíhá s menším dramatem, odtlačováním a také mírně odřenou barvou na obou lodích, ale nic úplně závažného. Za komorou otočka o 180 stupňů a už nás čeká milý havenmeester vnitřního přístavu. Jelikož nevíme, jak je to s proudy ani jak (ne)pěkné je to město, tak váháme, kolik dní budeme v přístavu kotvit. Na to havenmeester říká, ať si to přes noc rozmyslíme, že nechce papíry vypisovat dvakrát a že už odchází pryč.

Večer procházíme město. Většina není moc pěkná, ale malé historické centrum tu je. Jdeme se i kouknout k vnějšímu přístavu a zjišťujeme, že půlka je úplně prázdná bez jediné lodi a v druhé půlce lodě jsou a i by tam bylo pár míst, kam bychom se bývali byli vešli, takže rozhovor s nepříjemnou paní už vůbec nechápeme.

Zase Terneuzen

Večer vypočítáváme proudy a vychází nám, že když v sedm ráno vstanem, do osmi projedeme komorou, tak že by to mohlo vyjít a ještě dvě hodiny bude proud naším směrem, což by při spojení větru a motoru mohlo stačit. Nastavujem budíky, ráno skutečně vyjíždíme včas a panu havenmeestrovi necháváme omluvný dopis a 20EUR bankovku nalepenou na našem místě.

Otočka o 180 stupňu ke komoře, vypadá to, že nákladní lodě zrovna najíždějí. Voláme na dispečink, všechno vypadá ok… jen zrovna velikosti lodí vyšly tak přesně, že celá komora je plná a my se nevejdeme. Prý ať přijedeme za hodinu. Jenže za hodinu nám už proudy nevyjdou.

Vracíme se zpět do přístavu, odstraňujeme omluvný dopis a peníze a děláme, že jsme nechtěli takhle zmizet.

Jdeme do města na kafe, které je spíš cultural experience než dobré.

Havenmeestrovi pak osobně platíme za jednu noc (10 EUR - letos asi nejlevněší kotevní poplatek) a on za nás ochotně telefonicky domlouvá, abychom odpoledne projeli komorou a kotvili ve venkovním přístavu. Je to stejná firma, jako vnitřní přístav, jen ten vnější teď koupil někdo jiný a do měsíce ho musí vyklidit. Tak asi proto tam byla ta nevrlá paní. Ještě nám dává jiné telefonní číslo a ať si tam zavoláme, až do přístavu dorazíme.

Ve čtyři vyrážíme opět ke komoře. Hlásíme se na dispečinku a prý se snad vejdeme, jen malých lodí je teď prý více, asi deset. Jedeme jako poslední příchozí až na posledním místě. Lodě se ale špatně vyvazují a dispečink je přes vysílačku a později i přes tlampače stále prosí, ať se ještě posunou, že je nás pořád ještě hodně před komorou. Nakonec to dispečink vzdává a vysílačkou i tlampačem nám říká, ať zase z komory vycouváme, a ať přijedeme za hodinu.

Zklamaně odjíždíme zpět a ani moc nevíme, kde tu hodinu počkat. Místní mola jsou totiž dělaná na nákladní lodě, naše malé fendry zapadnou mezi svislá dřeva a pak se mlátíme natvrdo o břeh. Při odjíždění na nás mávají mladí kluci na nákladní lodi Jebritt a ať prý se vyvážeme na ně. To se normálně nedělá a většina nákladních lodí není k malým lodím příliš přátelská. Pozvání přijímáme a vyvazujeme se na nich. Z povídání vyplývá, že celou situaci slyšeli ve vysílačce a bylo jim nás líto. Také vyzvídáme, že ten zhruba 25letý je kapitán a už tuto práci dělá 7 let. Vozí tekutý plast. Mají čtrnáctihodinové směny a pak musí odpočívat a takto jedou bez víkendů 14 dní a potom mají 14 dní úplné volno. Na lodích s tímto režimem stačí dvoučlenná posádka, ale oni jsou tři, protože mlčenlivého černocha v holinkách, jaké si koupil i Vašek, teprve zaučují a ještě se nepočítá za vyškolenou posádku.

Čekání na komoru se protáhlo a nakonec to bylo skoro dvě hodiny. Začínáme se bát, jestli stále platí domluva havenmeesterů a budeme tam to místo mít. Raději už při čekání voláme na to speciální telefonní číslo, ale nikdo ho nezvedá. Ani na pátý pokus.

Poté se komora opět otevírá. Tentokrát jsme se vešli a vše proběhlo bez incidentů. Máváme Jebrittovi a zajíždíme do vnějšího přístavu. Naštěstí na nás od mola mává havenmeesterka, je celkem milá a navádí nás na volné místo. Peripetie s komorou slyšela ve vysílačce, takže není překvapená pozdějším příjezdem. Říká, že naše angličtina je asi s nějakým hodně složitým přízvukem, protože vůbec nerozumí, když se my mezi sebou bavíme. Vysvětlujeme, že to je čeština. Paní se diví a říká, že jí zrovna dnes náhodou volalo nějaké pochybné telefonní číslo z toho Českého státu a že rozhodně takto podivné hovory nezvedá. Když situaci pochopila, tak se celkem dost omlouvá. Také se nám nepodařilo zjitit, jestli je to ta stejná paní, co na jiném čísle byla včera tak nepříjemná. Ale nakonec jsme si vše vysvětlili, zaplatili další hodně levný přístav a šli spát. Zítra zkusíme z Terneuzenu odjet znovu.

Bergen op Zoom

Kvůli proudu přílivu vyjíždíme v 8 ráno. Zároveň nás čeká dlouhá cesta. Kolem nás se prohání obří lodě s mnoha patry kontejnerů (od včerejšího a předvčerejšího průjezdu komorou společně se třemi stometrovými loděmi tyto již považujeme za malé), tato oblast je hodně dopravně vytížená a proto ne moc hezká. Ó, jaký strach jsme dříve měli z velké dopravy, a jak dobře to snášíme teď. My v klídku vytahujeme plachty, ale moc to nejede, potřebujeme být rychlejší, a tak přidáváme motor. Zatáčíme ke komoře u Hansweert - k vjezdu do kanálu skrz poloostrov Zuid-Beveland. Telefonicky se navigujeme, kterou komorou projet; zase pojedeme s velkými loděmi, ale místa tam bylo dost. Zajímavé bylo, že se první loď v komoře předčasně odvázala a byla tak v komoře našikmo/napříč.

Z potkávání dopravních lodí v kanálu jsme měli obavy, ale kanál byl dost široký pro všechny, navíc jsme ani moc lodí nepotkali. Dva mosty pro nás vzdáleně zvedali po telefonické domluvě. Před druhým mostem jsem vařila kafíčko, a jen co jsme si ho vypili, kanál nás vyplivl do Oosterschelde. Dle plánu pokračujeme do Bergen op Zoom. Vítr máme zezadu, a tak námi vlny docela houpají. Alespoň ta velká lodní doprava v této části vůbec nejezdí, všechna musela zahnout opačným směrem než my. Dramaticky vaříme oběd: dochází nám líh, a tak i toto triviální jídlo trvá nekonečně dlouho. Navíc je v těch vlnách potřeba držet hrnec na místě, aby se nepřevrhl, což není moc příjemná činnost. Nakonec jsme se najedli a nějak dorazili ke komoře Bergsediepsluis do sladké vody. Komora měla být podle knížky nejmenší v Nizozemsku, ze zkušenosti ale jasně vidíme, že to není pravda.

Za komorou se před námi otevřelo jezero Zoommeer, které jsme přeplachtili, jen na přejezd vytížené křižovatky (to je mimochodem trasa z druhého kanálu skrz poloostrov Zuid-Beveland) jsme raději zrychlili pomocí motoru. Kousek za křižovatkou jsme stejně museli sundat plachtu, protože je tam komora, do které jsme hned dostali zelenou. Nevěděli jsme, že komora je stále otevřená, nicméně její průjezd řídí semafor. A most na jejím konci nám také hned zvedli. Za ním je průmyslová oblast se smradlavými továrnami, překladištěm kontejnerů, a náš přístav. Rozmýšlíme, zda opravdu budeme naloďovat návštěvníky tady, to okolí vážně není moc impozantní, ale z několika jiných důvodu stanoviště měnit nebudeme. Nyní už jsme stejně po celodenní jízdě (8 hodin) příliš unavení na jakoukoli akci. Akorát ještě večer zvládneme vyprat.

Druhý den dopoledne připravujeme loď na příjezd návštěvníků. Po obědě jsme si půjčili v přístavu kola a jeli jsme na výlet do 10 km vzdáleného městečka Tholen. Kromě velkého kostela tam nebylo nic význačného. Bylo parné nedělní odpoledne, liduprázdno, našli jsme jen jednu otevřenou hospodu na náměstí, kde jsme si dali pivo a Radler. Zpáteční jízda byla po větru a o tudíž o poznání jednodušší. Za jízdy jsme si prohlédli část našeho města, a protože už bylo pozdě, dalším pivem jsme se nezdržovali, nakoupili jsme a rychle jeli zpátky na loď. Nedlouho po nás dorazili i naši hosti Anet se Zdeňkem. Společně jsme se navečeřeli a dlouho si povídali. Spát se rozhodli s námi na lodi, Anet uvnitř na gauči, Zdeněk v kokpitu. Stan mají s sebou, ale nevyužijí ho.

Dopoledne jdeme na pěší procházku do města, sedáme si do výběrové kavárny. Anet cestou tam telefonicky pracuje, Oskar má cestou na loď hysterický záchvat. Po vydatném obědě můžeme vyplouvat.

Wemeldinge

Vyjeli jsme s malým zpožděním oproti plánu. Za přístavem vyjíždíme otevřenou komorou (most se zvedal, ale neměli jsme červenou-zelenou, protože proti jela velká dopravní loď), přes velkou křižovatku nákladních lodí, přes záliv/jezero Tholensche Gat/Zoommeer, a sami do komory vedoucí do slaného Oosterschelde. Hladina odlivu byla zrovna stejně vysoká jako hladina sladké vody, takže komora byla jednoduchá (vyvazoval Zdeněk a byl z toho nervózní, tak nemusel být nervózní moc dlouho). Za komorou jsme vytáhli přední plachtu, po chvíli jsme udělali halzu, a Vašek instaloval tyčku. Za nedlouho se ale ukázalo, že je vítr spíš boční, tak jsme tyčku zase sklidili a vytáhli i hlavní plachtu. Pozorujeme krásné velké medúzy. Jenže skoro nefoukalo, a když se ukázalo, že splouváme až za bojky, plachty jsme stáhli a motorovali. Až tehdy jsme se rozhodli, do kterého z možných cílů dojedeme (všechny na severním okraji Zuid-Beveland, řazeno od nejmenší vzdálenosti od komory: Yerseke - zničené 2. světovou válkou, Wemeldinge - mělo by být pěkné, nebo Goes - už jsme viděli a je ještě hodně daleko. Volba tedy padla na cíl číslo dvě.

Je zde veliký přístav rozdělený na dvě části, my jsme dostali místo “uvnitř”: dříve vedl kanál skrz tento poloostrov tudy, v roce 1993 byl komplex komor přestavěn na přístav. Přijeli jsme sem stále otevřenou starou komorou, přes níž vede pěší otevírací mostek ovládaný tlačítkem. Přístav je veliký, celým jsme museli projet, místy to bylo docela úzké - teď za odlivu. Parkování by mělo být skoro za bezvětří jednoduché, ale Vašek se trochu zamyslel a nezatočil včas, čímž najížděl spíš na boční molo než do vyhrazeného místa. Situaci ale sám včas zachytil a v pohodě zachránil motorem. Já a Zdeněk jsme s připravenými lany vyskočili na molo a loď pak dotáhli na místo ručně.

Dopoledne jsme šli na procházku s cílem koupit v minulém přístavu zapomenout spojku do hadice na vodu a zrna v místní pražírně výběrové kávy. Adresa pražírny byla v rodinném domě, kde jsem zazvonila a byla jsem velmi překvapená, když jsem zaslechla odemykání dveří. Vyšla milá paní s dítkem okolo nohy, žena pražiče. Co mě ale nepřekvapilo, že doma kávu na prodej nemají - je to stejné jako v několika dalších pražírnách, které jsme našli na Google mapách a kde jsme se již dříve zklamali: jsou to malí hobby pražiči s e-shopem, adresu si dají domů (možná to i doma praží), ale mají denní práci a ženě kávu nesvěří… nebo nevím, jak to funguje, nicméně kávu jsme si neodnesli. Alespoň se součástkou k hadici jsme byli úspěšní.

Kats

Vyjíždíme po obědě s proudem - máme 10 minut zpoždění oproti domluvě s havenmeesterem, z našeho místa už nás vyhání další loď. Začalo nám příjemně foukat, bohužel proti, ale i tak hezky plachtíme a celou cestu ladíme plachty. Oba návštěvníci jsou spokojení. Po příjezdu do přístavu berou Oskara na procházku respektive na pískoviště s bagrem. Přístav je spojený se servisem, jsou zde velké jeřáby. Do nejbližší maličké vsi Kats jsme nešli, je vzdálená asi půl kilometru od přístavu kdovíjakou cestou. V přístavu byla kola k zapůjčení, ale všichni jsme ze sluníčka dost vypražení.

Zierikzee

Vyrážíme v 10 v bezvětří a proti slabému proudu - motorujeme asi hodinu a půl do Zierikzee. Z přístavu hromadně odjíždí spousta lodí. Nás odchytl havenmeester před zatáčkou do části přístavu v centru, kde jsme chtěli parkovat a řekl, že nám pojede ukázat místo. Asi bude zase plno, zítra zde začíná festival Havendagen. Havenmeester nám dal první místo u mola, s tím jsme spokojení. Později se na nás vyvázala druhá plachetnice s nekomunikativní rodinou. Celkově byl přístav v centru o poznání prázdnější než před dvěma týdny, lodě parkovaly většinou ve dvoustupech, na jednom místě ve čtyřstupu - minule byl všude pětistup.

Nejprve jsme šli na břeh na jedno pivo - Oskar je zklamaný, protože jeho oblíbená hospoda s garáží a autama, kde si minule hrál s bratranci, má otevřenou jen zahrádku. Bylo těžké ho přesvědčit, že si může na zahrádku půjčit jen autíčko, a ne celou garáž. Po občerstvení jsme šli vařit oběd na loď, Anet jde koupit piva do obchodu. Je vedro a dusno, oběd a piva nás zaplácly, bojujeme s padajícími víčky, schováváme se ve stínu. V půl 5 jsme se vykopali k akci - koupit ve specializovaném obchodě kávu a čaj, Oskar si hrál u žabičkové fontány. Pak jsme si dali zmrzlinu, nakoupili v thajském obchodě poklady na další dny, a šli obhlédnout dominantu města, věž shořelého kostela. Jsme zváni na večeři, opět do oblíbeného podniku, jehož interiér není ani teď otevřený - slouží totiž jako zázemí pro ty, kdo připravují zítřejší festival. Oskar si nyní půjčuje ven tři auta.

Dopoledne jdeme na snídani do kavárny, pak na nákup a vařit oběd. Havenmeester nám dovolil pozdní odjezd, mezitím co dojídáme, posílá jednu plachetnici čekat jinam. Ti z nás neměli radost.

Sint Annaland

Podle předpovědi nemělo foukat, ale skutečnost nás mile překvapila. Mohli jsme příjemně plachtit a také nám pomáhal proud. Zdeněk řídil, Anet měla telefonický boat office. V podvečer jsme zahnuli do úzkého zálivu k Sint Annalandu, kde se lidé koupali až u našich bojek, kolem se projížděly vodní skútry, některé lodě kotvily a některé stály na bojce. Tu jsme také zvažovali, aby měli návštěvníci zážitek se vším všudy, ale předpověď rychle se zvedajícího silného větru nás dostatečně odradila. Také už to pomalu přichází - hradba mračen honěná tlakovou níží přinese výraznou změnu počasí.

Zajeli jsme tedy do přístavu a šli - jak jinak - na pivo. Bavím se s paní u vedlejšího stolu, cestou sem nás předjížděli. Jsou z Drimmelen a mě zajímá, jak dlouho jim trvá dojet do Oosterschelde - prý tři dny.

Zdeněk vaří vydatnou večeři. Do města se už nevykopem.

Zítra opustíme Oosterschelde a tím se z letos nových plavebních oblastí vrátíme na stará známá místa.