Plácání okolo Goeree-Overflakkee

Okolo tohoto velkého ostrova už jsme se něco naplácali a ještě se naplácáme, ale ono nám to tak prostě nejlépe vychází. Alespoň se konečně naučím jeho název.

Po několika týdnech přišla tlaková níže, která s sebou přinesla výrazné ochlazení. Je to tady - prázdniny jsou u konce, léto je u konce, sezona je u konce. Chlad mám raději než vedro, ale i tak chytám jistou melancholii.

Steenbergen

Výjezd ze Sint Annaland Vašek časoval tak, abychom nejeli proti proudu. To lze pro naši trasu splnit pouze v určitý čas dvakrát za den. K této marině vede úzký kanál, respektive záliv, a ven s proudem pojedete logicky za odlivu. Pak jsme ale potřebovali zatočit směrem od moře, tudíž naopak jet s přílivem. Nevím, zda je to z popisu každému pochopitelné, nicméně zde by mělo jasně vyplývat, že na této křižovatce je potřeba být ve chvíli, kdy je v tom místě nejnižší odliv. Tudíž ve chvíli, kdy se tam mění směr proudu.

Teorie dobrá, v praxi jsme stejně byli pomalejší, takže jsme z přístavu vyjížděli proti slabému proudu a i proti větru. Po zatočení do širokého hlavního kanálu/průplavu jsme vytáhli plachty, ale protože jsme to měli se směrem větru na hraně (byl hodně proti) a sfoukával by nás za bojky, pomáhali jsme si motorem. Za nedlouho jsme byli u komory Krammersluis, kde jsme se na chvíli navázali na čekací molo. Brzy se komora otevřela a všechny čekající lodě se do ní naskládaly. Upozorňujeme naše návštěvníky na proceduru této komory, kdy je potřeba slanou vodu promýt sladkou - aby se sladkovodní ekosystém nezanášel slaným. K tomuto účelu slouží boční trysky, kterými na nás z boku proudí několik minut voda.

Po komoře se řízení ujímá a slalomuje mezi vodními rostlinami Zdeněk, včetně parkování k čekacímu molu a následně i ke smluveným kůlům - na ty první se to moc nepovedlo, tak jsme jako by nic pokračovali k následujícím kůlům o pár metrů dál, kde už parkování proběhlo v pořádku a my jsme si mohli uvařit oběd.

Po obědě a kafíčku jsme pokračovali dál. Vzpomínáme s Vaškem, jak jsme těmito místy projížděli před dvěma lety s Carel (a tehdejšími majiteli) vůbec poprvé, a potom o půl roku později to bylo naše první kotviště…

Zahnout ke Steenbergen, vpravo pevnost, která není vidět, jedeme přes akvadukt, ze kterého bohužel také není nic vidět, a už dojíždíme do cíle. Dostali jsme místo přímo v centru města, naproti hospodě, do které plánujeme jít: “Z’Onder Zeil”. A hned po příjezdu jsme do ní skutečně zašli. Nejprve na pivo a mátové čaje, kdy se rozhodlo, že muži spolu teď na koloběžce dojedou pro auto v 10 km vzdáleném Bergen Op Zoom. Holky s Oskarem mezitím počkají na hřišti. Po úspěšné akci jsme se do restaurace vrátili na slibovaná žebírka, která jsem zde jedla před dvěma lety, a i nyní jsme si všichni pochutnali.

Vašek se ptá majitele restaurace, proč nemá tričko pivovaru De Molen, které měl při naší minulé návštěvě (Vaškův oblíbený pivovar, který jsme letos navštívili) - jeho bratr už tam prý sládkem není, teď pracuje v pivovaru Kaapse, jehož pivo zde také pijeme. Majitel je celkově velmi milý a sdílný, nakonec nám pomohl i zjistit přes svého kamaráda havenmeestera kód do sprch do mariny (havenmeester nebyl k zastižení, když jsme přijeli), což jsme uvítali. Pak jsme se vrátili na pozdní drink a popcorn na lodi, a po půlnoci padli ke spánku.

Po snídani přišel čas rozloučení s návštěvou. My jsme dopoledne nakoupili zásoby a vydali se dál.

Molo před Volkeraksluis

Brambory k obědu jsme si uvařili na elektrice v přístavu, ale jíst budeme až o pár kilometrů dál. Naše oblíbené kůly jsou docela obsazené - na jedněch jsou vyvázaní naši “sousedi” z belgického Oostende, paní vybíhá na palubu a energicky na nás mává. Zastavíme kousíček dál u restaurace Benedensas, která je konečně otevřená. 2 roky jsme kolem ní jezdili a vždy bylo zavřeno, po obědě a malé procházce si tam dáme kafe. Na zahradě za restaurací, kousek od našeho mola, zrovna probíhá svatební obřad. My zase vzpomínáme, kterak jsme poprvé navštívili Carel v protějším přístavu před dvěma lety.

Jen co se otevře pěší lávka a padne nám zelená do jednosměrné otevřené komory, popojedeme zas dál. Fouká proti, ale vítr se stáčí spíš nám ku prospěchu, a můžeme jet na předoboční vítr dlouho správným směrem. Vítr je silný, plachty máme zrefované, fouká stabilně, jízda je příjemná. Navečer už je kapitánovi chladno, po zatočení je potřeba moc často réčkovat. Plachty jsme stáhli, nahodili motor, a dohodli se, že komorou už dnes proplouvat nebudeme a že přespíme na spacím mole před komorou (tj. z druhé strany čekacího mola - dobře využitý prostor). Je zde už několik lodí, ale místa je pro všechny dost. Večer je už chladno, je to první večer, který letos trávíme zavření uvnitř lodi. Tedy ne že by to byl nějak dlouhý večer - bylo potřeba co nejdřív dohnat spánkový deficit posledních dní :)

Den Bommel

Hned po snídani vyrážíme do komory, projedeme ji spolu s třemi malými loděmi. Jedeme navštívit Willemstad, kde si chceme dát kávu a něco málo dokoupit. Havenmeester nás posílá vyvázat se na velkou starší motorovou loď (molo vyhrazené pro krátké stání je obsazené) - posádka je vstřícná, že prý na 2 hodinky se na ně vyvázat můžeme. Jdeme do stejné kavárny, kde jsme byli loni, letos je to ale celkem zklamání - na objednávku jsme čekali půl hodiny, káva byla příšerná (čistíte někdy kávovar??), navíc už neměli tu skvělou zmrzlinu jako loni - prý je zlikvidoval konkurenční sousední podnik - smutný život. Oskar byl ale spokojený, protože objevil dětský koutek s minikuchyňkou. Já ale začínám být nervózní kvůli lodi, na které jsme vyvázaní, a vskutku: jen co jsme vyšli z kavárny směr supermarket, kde se vzala, tu se vzala paní z té lodi, že prý už by chtěli odjíždět (po hodině místo smluvených 2 hodinách). Moje zklamání a nervozita z návštěvy města vrcholí. Dělíme se, Vašek rychle nakoupí a já s Oskarem půjdu Oskarovým tempem na loď (ještě si musí zastřílet z děla a tak). Posádka byla nakonec v pohodě, my jsme rychle odvázali loď, otočili se v již prázdnějším přístavu a vyjeli. Ta druhá loď vyjela krátce po nás.

Oběd jsme si tedy nemohli dát ve Willemstadu, a tak pojedeme na bojky za Haringvlietbrug. Je to asi hodina pěkného plachtění na zadoboční vítr, což mi pomohlo vrátit se k vnitřní pohodě. Na bojce jsme se najedli, dali kafíčko, a odjeli z ní na plachty (bez motoru).

Odtud to bylo už jen kousek do cílového Den Bommel, Oskarova nejoblíbenějšího přístavu. Celé odpoledne tak může blbnout na šlapacích traktorech a motokárách, my tvoříme články. Také jsme vyprali jednu pračku. Ráno pereme další prádlo, přičemž jsem objevila náš postrádaný ručník na ruce (loni jsem na něj našívala poutko v nezaměnitelné barvě, jinak by mě absolutně nenapadlo, že je náš).

Vedle přístavu mají hasiči nějaké cvičení, čerpají vodu z přístavního zálivu a zkoušejí vysokozdvižné (věžovité) vodní dělo. Silný proud vody dopadá z výšky zpět na hladinu nedaleko naší lodi. Ještě že nefouká, jinak můžu začít se sušením prádla od začátku. O něco později, zrovna když jsem venku v kokpitu podávala oběd, hasiči opět začali stříkat. Nyní však vítr opravdu vál naším směrem, schytali jsme jemnou mlhu. V mžiku jsme ukryli jídlo a nejexponovanější prádlo. Pak už cvičení skončilo, my jsme v klidu mohli dojíst oběd, sklidit loď, dát si kafíčko a pak vyjet.

Bojka u Hellevoetsluis

Z Den Bommelu plachtíme směr Hellevoetsluis. Větru moc není, vytahujeme veškeré plachtoví a příjemně si frčíme slunečným ale už ne parným odpolednem. Dnes mě plachtění baví, ale mám větší chuť tvořit něco s Oskárkem v podpalubí. A v tom prásk! Věci padají, z ničeho nic poryv větru. A pak zas klid, pohodička, vítr je více méně z boku, ale ztřeštěně foukne někdy víc zpředu, někdy víc zezadu - a do toho ty poryvy, občas docela silné. Za celých 20 km jsme nemuseli přehazovat plachty a pěkně jsme si užili odpoledne. Těsně před domnělým cílem jsme se rozhodli pro přespání ne v přístavu, ale na nedaleké bojce. Podle mapy měly bojky být trochu jinde, blíž k městu. Ty, co už vidíme dalekohledem, jsou docela blízko břehu - i podle mapy - ale jiné kotvící plachetnice větší než jsme my (tudíž pravděpodobně s větším ponorem) nás přesvědčily, že to bude ok. V závěru nás předjela jiná plachetnice a rychle zamířila k námi vybrané bojce, nevadí, bereme tu další. Umývám loď, věšíme prádlo, vaříme večeři. Večer sedíme v dekách venku.

Probouzíme se na bojce a to znamená jedno: stříhání Oskarovy bujné kštice. Potom je potřeba pořádně vyčistit kokpit, zametám vlasy, drhneme teak i podlahu pod ním, čistíme odtokové kanálky. A najednou je čas na oběd.

Hellevoetsluis

Přemýšlíme, jak naplánovat následujících pár dní - brzy přijíždí teta Míša, kterou chceme nalodit v Herkingenu (stejně jako bratrance). Jeli jsme sem k Hellevoetsluis, protože ho Vašek chtěl navštívit, jenže teď váháme, zda to plnohodnotně stíháme. Možná by bylo lepší se tam zastavit jen pro vodu a zásoby a večer pak přejet na bojku směrem zpátky k Herkingen. Zároveň bychom ale rádi dostali razítko ze zdejší mariny na slevovou kartičku (osm marin má mezi sebou dohodu, že když zaplatíte noc ve třech marinách z daných osmi, tak noc ve čtvrté marině máte zdarma). Socky, no, a tento plán nakonec vyhrává.

Přejezd je krátký, půlhodinový, město jsme měli na dohled. Marina je veliká a spojená s jakýmsi dovolenkovým parkem - rozuměj areálem vilek k pronájmu. Kolem je slyšet hlavně němčina. Je tu i malá pláž s dřevěnou prolézačkovou pirátskou lodí. Stání v městském přístavu je o poznání romantičtější, ale honba za slevou je honba za slevou. Jdeme na zmrzlinu a na pivo, poté se dělíme - Vašek jde na nákup a já s Oskarem na pirátskou loď.

Kůly v De Vlije

Dnes potřebujeme splnit plán a učinit delší přejezd. Vyjíždíme v 10, máme docela silný vítr proti sobě. Ladíme správné nastavení plachet, poryvy jsou silné, takže příliš velkou plochu plachet nechceme, ale s moc malou plachtou zase nemůžeme réčkovat. Udělali jsme to tedy tak, že úsek, který byl přímo proti větru, jsme projeli s částečnou pomocí motoru. Po zatočení do lepšího směru Vašek přenastavil kladky otěže geny, aby měla plachta lepší tvar - a jak to pomohlo! Všichni si dnes plachtění užíváme, Oskarovi náklony vůbec nevadí (mně kupodivu taky ne, určitě se mi po nich dokonce brzy začne stýskat).

Na oběd jsme zastavili na bojce v závětří ostrova Tiengemeten; mračna odtáhla a slunce po zbytek dne zase docela pálilo. Zdraví nás modré Wibo, pozorujeme malý rychlý katamarán jedoucí okolo nás a vzdálený trimarán. Oskar na pár minut usnul. Z obědové bojky odjíždíme na plachty. Před koncem ostrova nás vybojkovaný kanál směruje zase přesně proti větru. Dnes není čas na hrdinství, zapínáme motor a stahujeme plachty. Loď je protivětrem značně zpomalovaná. Kus přední plachty jsme vytáhli mezi mostem Haringvlietbrug a komorou Volkeraksluis. Do komory projela jedna malá motorová loď, za kterou padla červená, ale pak si obsluha komory všimla nás v povzdálí a počkali na nás znovu se zelenou.

Za komorou už to budeme mít na zadní vítr (dnes je k nám směr větru milosrdný a nestíhá se otáčet proti nám tak rychle jako když jsme tuto podobnou trasu jeli minule). Chvíli zkoušíme jet na motýla, ale moc to nejde, takže schováme přední plachtu a zvětšujeme hlavní plachtu. Pak Vašek přejel k protějšímu břehu zálivu a podél zelených bojek jel bez potřeby zásadně měnit nastavení plachty. Já už jsem pak byla s Oskarem zalezlá dole, četli jsme časopis.

V 7 večer jsme zastavili podle plánu v zálivu De Vlije na “divokých kůlech” blízko restaurace Benedensas - 50 metrů od mola, kde jsme zastavovali před čtyřmi dny, a 300 m od místa, kde jsme Carel viděl poprvé.

Herkingen

Jedeme ke Krammersluis na plachty - to je tímto směrem poprvé, dvakrát jsme tudy jeli na motor přímo proti větru. V komoře klesáme zhruba o metr. Po výjezdu vařím oběd, který jsme snědli těsně před další komorou Grevelingensluis. Ta je o poznání prázdnější než před měsícem, kdy jsme tu byli s bratranci. Lodě se ale hodně roztahují, a tak jsme se navázali na jinou plachetnici - stoupání o metr nahoru jsme měli bez práce. (Koukejte na nás, takhle odrzlí už jsme! My, kteří jsme se styděli a báli přiblížit k ostatním lodím, abychom je náhodou neškrábli, nedej bože nerušili posádku, se takhle na drzouna vyvážeme na někoho v komoře. A to nás průjezdy komorou (“familiérně”, zpatlaně naší rodinkou: sluisování, sluisovat - od “sluis” = komora) baví a místo by tam pro naší velikost bylo. Ale co už.)

Za komorou jsme vytáhli kus plachty. Míříme mezi dva ostrůvky a do Herkingen, ale je to hodně proti větru, nestoupáme, jak bychom potřebovali, tak pojedeme na motor.

Vybrali jsme marinu vpravo (v té levé jsme byli již dvakrát; v pravé máme nárok na noc zdarma). Obě mariny jsou velké. Vedle nás stojí postarší pán - již 27 let - s Hallberg-Rassy. Vašek s Oskarem pojedou na kole a koloběžce vyzvednout naše auto do Oude Tonge (12 km), já budu s migrénou odpočívat na lodi.