Dvě návštěvy v Grevelingenmeer

Jsme zase v Grevelingenmeer, klidném slaném jezeře, kde se tak dobře a nenáročně plachtí (skvělé pro návštěvy) - tedy hlavně mimo sezonu, jinak je tu dost narváno.

Mosselbanken

Dopoledne Vašek vyráží autem z Herkingenu pro Míšu na letiště, cestou něco nakoupí. Já budu s Oskarem mezitím na hřišti v marině. S havenmeesterem máme domluvený pozdější výjezd. Po šťastném shledání dáváme sprchu, Míša s jet lagem ulehá, a vyjíždíme na ostrůvky Mosselbanken.

Vypnutí motoru při zaparkování Míšu neprobudilo, tak jí dáme čas a jdeme se projít po ostrově a pouštět si polystyrenové letadlo. Když Míša po 2 hodinkách vstala, dostala od nás americkou vlajku a sama si ji vytáhla k té české. Dali jsme si předkrm, načali první lahev vína a pak šli na ostrov rozpálit jednorázový gril. Večer byl dlouhý a povětšinou moc příjemný, počet vyprázdněných lahví můžete zkusit hádat. Když jsme se chystali na kutě, slyšela jsem ohromnou ránu a říkala jsem z legrace Míše, že Vašek asi spadnul z mola. “Co? Neee. To přeci neni možný.” No - malá nápověda - těch lahví nebylo málo. Vašek prostě neodhadnul vzdálenost mezi lodí a molem a při vystupování o molo zakopnul (nebo možná už o naše zábradlíčko, kdo ví). Jako památka na ten večer mu zůstala obrovská modřina na stehně a pravá dlaň ho prý bolí ještě o dva měsíce později. Nicméně tento slavný výsadek na pevninu měl ještě další pozitivní přesah: Vašek našel hejna světélkujících malých medúzek, která jsme v úžasu šly s Míšou pozorovat.

Veermansplaat (Kabeljauwplaat) - mušlový ostrov

Dopoledne jsme na plachty jeli směr Brouwershaven se záměrem přespat na jemu blízkém ostrově; Míša 2 hodinky odpočívá. Z dáli Vašek viděl, že Stampersplaat i Dwars in den weg jsou plné, a tak jsme zatočili na “mušlový ostrov”, kde na nás jedno místečko zbylo. Těsně před příjezdem se k naší lodi na chvíli přiblížil lachtan. Je horko a dusno, po obědě nám všem padají víčka (kromě té naší nejmenší turbomyši Oskarovi). Nakonec jsme se vykopali únavu rozchodit procházkou po ostrově. Nasbírali jsme plné hrsti ostružin, po živých mušlích letos ale ani památka. Vracíme se na loď, Vašek opravuje ušlou duši jedné z koloběžek (půjčil si k tomu jeden imbus od posádky jiné lodi - poznámka pro příště, jedna sada imbusů na opravu koloběžky nestačí, kolečko je potřeba držet z obou stran dvěma imbusy stejné velikosti).

Brouwershaven

Ráno nás budí budík, abychom stihli dojet do Brouwershaven, půjčit si kola a jet na výlet. Velmi nás ale překvapilo okolní počasí, když přes mlhu nebylo vidět k prvním bojkám. Byla to snad vůbec první mlha co jsme zažili v Nizozemsku. Časný start jsme tedy z bezpečnostních důvodů odložili. V klidu jsme se nasnídali, a když už se viditelnost zvýšila ke třetí bojce, mohli jsme vyrazit - motorovali jsme, protože větru bylo málo a my měli naspěch. Cestou mlha úplně zmizela a cítili jsme, že začíná další parný den.

Připravuju se na příjezd před přístav, kdy je potřeba loď přivázat, vystoupat po schodech k havenkantooru a jít se domluvit na místě stání a zakoupit si a nabít kartičku do sprch. Také vzpomínám, jak jsme zde jednou loni úplně zbytečně při parkování škrábli loď o vazák. Letos je zde ale novinka - z amplionu se nás ptají, zda chceme přenocovat nebo jen nakupovat (pochopila jsem to až po druhém zopakování). Já na odpověď jen výrazně kroutím (nakupovat) a kývu (přenocovat) hlavou, přičemž na mě shora kdosi sedící na lavičce před havenkantoorem volá, že odpověď můžu říct nahlas. Jsem trochu zmatená, zda mluvím s osobou na lavičce, nebo s amplionem, který je k mému překvapení dvoucestný. Přišla další otázka, jestli chceme boxík nebo místo ve starém přístavu. Ještě že to tu známe, takové otázky v takové situaci… Podotýkám, že vše probíhalo v holandštině - už jsme tu asi dost dlouho, když rozumím a komunikuji. Tedy úspěšně jsme se domluvili, dostávám pochvalu od kapitána, a jedem do centra. Projíždíme kolem jeřábu, na kterém byla loni Carel na pár hodin lehce nadzvednutá. Vzpomínáme potřetí, že mola jsou zde nezvykle vysoká, což jsem loni zjistila až při pádu po špatně vyměřeném výstupu z lodi při vyvazování. Lodě dnes parkují ve dvoustupech, ale skoro vzadu jsme našli kus volného mola pro nás. Později se přístav vyprázdnil a k opětovnému zaplnění už nedošlo - byla neděle.

Konečně se tedy (s velkým zpožděním) chystáme na cyklovýlet - namazat se opalovacími krémy, naplnit lahve vodou, sbalit svačinky a nářadí, a jdeme si půjčit kola. Také jsme si koupili housky, které cestou nadvakrát sníme. První malý oběd si dáme hned u kostela a až tehdy jsme zvolili trasu: pojedeme do Zierikzee, ze kterého se já s Oskarem vrátím na loď, a sportovci Míša s Vaškem si udělají větší kolečko. V Zierikzee jsme pro Míšu udělali malou okružní jízdu, Oskar si pohrál u oblíbené žabičkové fontány, skvěle jsme hodovali v zahradní kavárně. Poté jsme se dle plánu rozdělili. Oskar chtěl jet zpátky celou cestu úplně stejně a vyžadoval opakování stejných aktivit ve městě a něco navíc (fontána, kotva, dělo, hřiště). Vymotat se ze Zierikzee nám tedy trvalo asi hodinu, ale samotná cesta pak příjemně ubíhala. Oski spokojeně šlapal a vedl mě nazpátek (jednou měl pravdu a já bych zahla jinudy, podruhé to bylo naopak); dnes celkem 25 km. Těsně před cílem jsme se posilnili svačinkou, pak už jeli vrátit kolo, těsně před zavíračkou nakoupit, do sprchy a vařit velmi pozdní večeři. Sportovci ze Zierikzee přejeli Zeelandbrug, zpátky přes Oosterscheldekering / Storm surge barrier a výlet si tak protáhli na 75 km. Po večeři si povídáme dlouho do noci.

Ouddorp

Máme velmi pomalé dopoledne. Před 12 jsem se s Míšou vrátila z nákupu a pak už jsme konečně vyrazili. Po výjezdu z města jsme vytáhli plachty a chvíli moc pěkně jeli, pak ale vypnuli vítr, a tak místo pro oběd bylo jasné - blízký ostrov Ossehoek s malými přístavy na jeho třech stranách. Míša vařila mořského vlka z rybárny, moc jsme si pochutnali. Pak pomalu kafíčko a výjezd. Zase chvíli trochu foukalo a pak vítr úplně lehl.

Cílový přístav je úplně mrtvý, havenmeester prý přijde za dva dny. Bohužel je tedy i místní hospoda zavřená. Vašek s Míšou jedou na koloběžkách do Herkingenu pro auto, 3 km před cílem má nyní druhá koloběžka defekt s duší (Míša jde tedy s píchlou koloběžkou pěšky, Vašek dokoloběžkuje pro auto sám a Míšu nabere cestou zpátky).

Večer je bouřka, stejně tak jako na stejném místě před rokem, jen teď nejsme tolik v jejím centru. Blesky pozorujeme zevnitř lodi, zapálili jsme letos poprvé petrolejku a máme velkou party. Detaily vynechme.

Ossehoek

Po těžkém vstávání následovalo těžké loučení. Vašek veze Míšu na letiště. Po návratu ještě využíváme sprchu v marině, a teď šup na ostrov. Nechci na Archipel, dějiště loňského dramatu s motorem, tak volíme Ossehoek. Bohužel je zrovna bezvětří a dusno, jedno lovení větrného porývku bylo marné, takže celou cestu (něco přes hodinku) motorujeme. Dusno zmírnilo několik mírných přeháněk. Večer jsme zvládli akorát procházku okolo ostrova. Poté zase přišla bouřka, která procházela přes nás. Hromy byly děsivé, blesky rozsvěcely celou oblohu, ale nic hrozného se nám nedělo.

Ráno procházka a házení letadlem - dosud Oskara bavilo běhat za letadlem a přinášet mi ho k dalšímu hodu jako aportující pejsek, ale teď přišla změna, posíláme si letadlo vzduchem vzdáleni zhruba tři metry od sebe. Na molu se chvíli bavím s pánem, který mj. poznal naši českou vlajku - to už je letos druhý znalec.

Brouwershaven

Zatímco lidé na lodi zaparkované v závětrné části Ossehoeku se sluní na přídi v plavkách, my natahujeme bundy a vytahujeme plachty. Využíváme silnějšího větru a jedeme se projet do části Grevelingenmeer, kde jsme dosud nebyli - k Middenplaat, do malého zálivu na jihozápadě jezera. Tam jsme si dali oběd, pozorovali výletní vlak jezdící po přehradě Severního moře, a pak jeli na plachty nazpátek, nyní do Brouwershaven. Připravuju se na komunikaci s tlampačem, ale tentokrát nic neproběhlo, padla zelená, a my pokračovali do města. Parkujeme jako obvykle ve starém přístavu v centru. Tam se na nás přišel podívat pán ze servisu, který nám loni velmi pomohl. Letos na zimu svěříme Carel jemu, Vašek domlouvá, co bude potřeba. Já jdu zapnout pračku a pak s Oskarem na hřiště u nového přístavu. Po večeři přehodím prádlo do sušičky, už je skoro tma a padá chlad, to by nám schlo strašně dlouho. Byla tu vskutku dobrá investice, protože když jsem vyšla ze sprchy a vyzvedla prádlo, venku už lilo. Píšu Vaškovi, ať nás přijde vyzvednout s bundami, ale než pochopil, že to má udělat hned, tak přestalo pršet.

Dopoledne na mě padnul smutek z blížícího se odjezdu. Jdu nakoupit na oběd a pak jdeme na kafe (loni jsme se na kafíčkách naseděli o něco víc než letos).

Bavíme se s pánem, kterého jsme viděli před pár dny na Mosselbanken (Aquavitesse 11). Že prý před dvěma dny ho hrozně semlela bouřka na Ossehoeku (když my jsme byli v Ouddorpu). Vítr se stočil tak, že do jeho přístavu přicházely až metrové vlny, které jeho lodí zmítaly nahoru dolů a obouchávaly ji o molo. Vyjet prý v tu chvíli nebylo možné, proto do 2 do rána nespal a běhal okolo lodi a dělal, co se dalo. To my jsme tedy měli štěstí.

Po obědě jsme se snažili odjet, ale motor nějak nesouhlasil. Startovací elektromotor běžel, ale typické jednoválcové “plupání” ne a ne naskočit. Snažíme se nepanikařit, Vašek kouká zepředu do motoru, nic zvláštního nevidí. Naftu před pár dny doplňoval. Na asi pátý pokus Vaška napadlo přidat plyn, což motor uspokojilo a naskočil. Zkoušíme motor chvíli nechat běžet, vypnout, druhé nastartování bez problému, pár minut necháme zase motor běžet na prázdno, je to v pořádku, tak jedem. Příčina neznámá, uvidíme, co dál.

Stampersplaat

Plachtíme na nedaleký ostrov, kde jsme loni zkejsli na tři noci. Letos sem jedeme na dvě, snad to tak vyjde. Blíží se černý mrak. Motor před parkováním ihned naskočil, stahujeme plachty, vyvazujeme se k molu. Bohužel moc místa na výběr tu není, nejsme v přístavu nijak krytí od přicházejících vln a větru. Po několika minutách ale loď za námi odplouvá, a my se tak můžeme jednoduše přesunout na její - klidnější - místo. Dešťový mrak se nám zatím vyhnul. Sbíráme s Oskarem ostružiny. Najednou Oskar vypísknul a začal hodně plakat - štípla ho vosa, která se mu dostala pod tričko a on ji přimáčkl u podpaží. Vašek rychle nese raněného na loď a ošetřujeme štípanec cibulí. Vytahuju z kůže žihadlo, což na vosu moc nesedí, ale později Vašek našel poblíž místa činu vosí hnízdo. Naštěstí malý statečný bojovník nejeví známky alergické reakce, místo pomalu přestává svědit a splaskává. Pláč i bolest také ustávají. Večer zase přichází déšť a vzdálená bouřka.

Další den jsme víceméně proflákali, celý den často ale krátce prší. Smutním z loučení s jedinečnou přírodou a s povinnostmi nesvázaným živobytím. Procházíme ostrov, konečně jsme viděli divoké koně. Oskar prudce skáče v kalužích, až se z jeho holin staly bazénky. Večer se zase blýská obloha (již čtvrtý den po sobě), tentokrát jen ve veliké dálce, nad námi zrovna ani neprší.

Brouwershaven

Ráno vyjíždíme z ostrova zpět do Brouwershaven, kde nalodíme další návštěvníky - všechny čtyři Žižkovy! Dostali jsme prima místo v novém přístavu (to povídání s tlampačem mi vyloženě jde), kde nová posádka může v klidu zaparkovat - už na nás dokonce čekají, a pohodlně vynosit věci z auta. Po uvítacím kafíčku na lodi jsme šli procházkou kolečko okolo přístavů, přes zasouvací mostek nad příjezdem do města, a zpátky na oběd na loď. Mezitím řešíme praní a sušení (pračka v novém přístavu je rozbitá, jdeme s tím tedy do starého přístavu, kde to funguje až po telefonické “opravě” s havenmeesterem). Odpoledne jdeme ještě jednou do města na Open Monumentendag (den otevřených dveří v rámci Dnů evropského dědictví), a to do kostela, kde zrovna mužský soubor s malým orchestrem zpívá tradiční a lodní písně, lidé se ke zpěvu přidávají a houpou se do rytmu. Dále v kostele se podává pivo a další nápoje, a my si také dáme. Pak na další Monumenty: radnice už otevřená není, návštěvu muzea nám dopoledne kvůli množství a věku dětí nedoporučili, a tak zbývá poslední - obytný dům z 18. století, kde jsme navštívili pouze předsíň a do okolních místností jen nakoukli, protože tam stále někdo bydlí. Poté jsme šli na zmrzlinu a hřiště, a pak už na večeři a naskládat všechny na loď. Setup bude stejný jako s bratranci, s drobným vylepšením - celtou nad kokpitem, která v noci bude muže chránit před deštěm a částečně i před chladem.

Middelplaat haven

Po snídani jsme rychle skočili na nákup a vyrazili jsme. Mělo být bezvětří, ale chvíli jsme nějaký vítr do plachet chytali. Na zkoušku to zatím stačilo - nikdo z nové posádky neprotestuje (nejmladší návštěvnici plachtění uspalo). Pak vítr lehl, a tak jsme do cílového přístavu dojeli na motor. Po obědě jsme se vydali na cca 2 km vzdálenou pláž - respektive 1,5 km vzdálenou lávku přes rychlostní silnici, která nás od pláže dělila. Na rozlehlé pláži jsme si koupili pivo a váleli se na sluncem vyhřátém písku, kluci si hráli s letadlem. Zašli jsme samozřejmě i k moři (od našeho místečka na kraji pláže se třpytilo snad 200 m daleko), ve kterém se Vladík vycachtal. Poté zrychleně zpět k lodi (cesta sem se protáhla častým čekáním na chlapce, kteří si spíš hráli než chodili), čeká nás grilování. Loď, která stála na našem mole blíž ke břehu, zrovna odjíždí se slovy “není to kvůli vám, ale jedeme na tišší místo.” Ehm. My jsme tu celé odpoledne nebyli, tak snad jsme je tolik nerušili… No nic, aspoň zabereme jejich místo, abychom měli kratší cestu po uzoučkém molu, v jehož středu brání průchodu co dva metry rozmístěná pacholata - bude to tak lepší nejen pro malé hochy. Přetahuju loď s Petrem, mezitím co Vašek na břehu rozpaluje jednorázový gril (stejně si mojí akce všiml, je to pozorný kapitán). Gril se nerozhořel úplně celý a moc nám to nešlo napravit, tak jsme u jídla seděli ještě za tmy. Kluci pak usnuli velmi rychle. Já zkouším venkovní sprchu, respektive hadici čouhající ze stropu budovy se záchody - vodu jsme zde vůbec nečekali, já tento luxus s radostí využiju.

Ouddorp

Dopoledne pomalu plachtíme na souostroví Archipel, místo pro naši obědovou zastávku. Najíme se na pevnině u stolu ve stínu stromů. Norinka se probudila z poledního spánku s vysokou teplotou, řešíme, co dál (naštěstí nakonec žádné drama, teplota slezla dolů lékem, další den už nevystoupala tolik a další den byla malá bojovnice zdravá). Vladík se zase nahý koupe, dokud jiný koupající se pán neupozornil křikem na velkou modrou medúzu (rhizostoma pulmo, kořenoústka plicnatá). Ta pak přijela více ke břehu, kde byla nějakou dobu uvízlá, a já ji konečně mohla po týdnech obdivného pozorování hezky vyfotit.

Odjezd z Archipelu se zadařil zcela normálně - není to tu zakleté, náš motor normálně funguje. Jo a to jediné letošní nenaskočení motoru před několika dny v Brouwershavenu se už neopakovalo. Nicméně po výjezdu hned vytahujeme plachty a motor můžeme zase vypnout. Plachtíme severně od ostrovu Hompelvoet, na kterém jsme si z dálky mohli prohlídnout stádo koní.

V Ouddorp parkujeme na návštěvnickém molu jako minule, chlapi jedou autem na nákup (vesnice je daleko, nic v ní není a cesta pěšky by také nebyla moc pěkná). Danča se mezitím prochází s dětmi po přístavu. Po příjezdu mužů nás upozorňuje pán z lodi parkující nedaleko za námi, že naše molo je při bouři silně exponované vlnami, a že tam tak už nějaká loď ztroskotala (zasekla se v úbočí vlny pod molo a rozbila se tak). My tedy na nic nečekáme - přestože zrovna dnes to vážně na bouřku nevypadá - a jedeme přeparkovat na “hlásící molo” meldsteiger, aspoň budeme blíž ke sprchám. Po večeři ještě Petr vaří do pozdních hodin boloňskou omáčku na další den (využíváme elektriku zadarmo, díky - navíc rozleželá omáčka bude ještě chutnější), my ho v tom nenecháme samotného. Chtěli jsme pít víno, ale jedna lahev byla zkažená, tak jsme museli pít whisky. :-D

Mosselbanken

Plachtíme dosud nenavštívenou severní částí Grevelingenmeer, podél velkého ostrova Goeree-Overflakkee. Na oběd zastavujeme u mola u Slikken van Flakkee, které slouží jako koupaliště, trochu procházíme okolí, ale kde nic tu nic. Myjeme nádobí opět přírodní cestou, jak je s návštěvami zvykem kvůli šetření vody z naší skromné nádržky, a o čemž zde myslím nebyla zatím řeč: tj. umýt do čista v moři a v lodi jen opláchnout pod tekoucí vodou (pro šťouraly - používám už jen biologicky odbouratelné přípravky, a to i mimo loď). Kafíčko a vyrážíme dál.

Užírám se (už mnoho dní) smutkem z blížícího se odjezdu směrem k velkoměstské realitě všedních dní. Teď to vygradovalo. Beru si telefon a velká sluchátka, usedám na příď, loučím se. S tou pohodou, lehkou hlavou, s tou krásou blízkosti přírody, s uctivostí a klidem kolem… Všechno je to nahráno v albu Night Walks od Hidden Orchestra, slyšíte to taky? S pomocí zadního větru brázdíme vodní hladinu, oblaka se honí po okolí, občas pohladí podzimní paprsky, občas mou emocionální bouři uzemní plachta, která mi chce nafackovat. Asi jakože vzchop se no, už dost. Tak teda jo, děkuju. Když jsem zrovna mohla vidět přes ty slaný proudy valící se z mých očí, podařilo se mi zachytit krásu toho našeho plovoucího domova na několika fotografiích. Schválně, jestli to ucítíte aspoň v tomhle médiu. Stáčíme se víc doprava (nebo možná se stočil vítr), takže potřebujeme přehodit plachtu na druhou stranu. Lehám si tedy na palubu na špičce a pozoruju, jak plachta přechází přeze mě. Nádhera. Ještě doposlechnout pár písniček, zmáčknout několik fotek a už se celkem smířeně můžu vrátit ke zbytku posádky.

Už se blížíme k Mosselbanken. Při parkování spadlo pár kapek deště, muži pohotově staví celtu. Trochu protestuju, ještě neprší, ale fouká, takže celta “jen zbytečně” šustí. Stavím aspoň pohodlný výstup na boku tvořený háčky - my se to ještě naučíme stavět takhle na konci pobytu (dosud se při vylézání musela sundat skoro celá jedna stěna celty nebo přelézt přes zábradlí v zádi a ručkovat a nožičkovat po okraji lodi). Zůstávám vařit večeři, ostatní se šli podívat na ostrůvek, ale brzy jsou zahnáni zpět pod střechu, která nyní přišla vhod.

Brouwershaven

Ráno Oski dostal od Žižků krásnou skládací dřevěnou loď. Oski chce oslavovat ale až v Praze, tak to je k jeho dnešním narozeninám zatím vše.

Plachtíme oděni do nepromokavého, pršelo asi 2 hodiny, ale není úplná zima. Zastavujeme na Stampersplaat na otevřeném molu na oběd již za sucha. Pak jdeme na procházku podívat se na koníky, kluky ale zajímají spíš kaluže, ve kterých skáčou. Oba si do holinek nabrali vodu. My dospělí jsme se sice loužím vyhýbali obloukem, ale stejně jsme všichni měli brzy mokré nohy.

Do cílového Brouwershaven je to kousek, jedeme na motor. Přijeli jsme pozdě - po otevíracích hodinách havenkantooru - tlampač je zticha, semafor nesvítí. Přivázali jsme se k molu, Vašek vyšel k havenkantooru, ten byl ale prázdný. Telefonicky dostáváme doporučení jet kamkoli do starého přístavu, když ale Vašek trvá na novém přístavu (kvůli autu), dostává instrukci najít si místo kdekoli na molech A nebo D. Jedeme tedy prozkoumat molo D, velikostně to pro nás docela sedí, Vašek do jednoho místa couvá, aby bylo jednodušší vykládání věcí přes záď. Já s Petrem chytáme lany přední kůly - takhle ve dvou (a při malém větru) to šlo snadno.

Dopoledne má Vašek schůzku v servisu, kde řeší detaily zazimování lodi. Naši návštěvníci se mezitím balí. U kafíčka nám pak Vašek představuje, jakou cenovou nabídku dostal na nátěr lodi, u každé položky je astronomická suma. Smějeme se, ale měli bychom spíš brečet. Kompletní nový nátěr by stál dvakrát tolik, než za kolik jsme loď před dvěma lety kupovali.

Loučíme se, návštěva odjíždí domů. Nás po brzkém obědě čeká rychlý výjezd z Grevelingen (tady by bylo namístě napsat přelet), blíží se bouřka. Kam se chystáme a proč, zda jsme dojeli suší a co bude dál se dozvíte v následujícím článku.